Pražský rodák vystudoval v roce 1963 pražské ČVUT. Poté krátce pracoval jako konstruktér a referent, od roku 1966 až do svého prvního uvěznění v roce 1969 byl středoškolským učitelem.
Za své názory byl v procesu s Hnutím revoluční mládeže v prosinci 1969 poprvé zatčen a následně odsouzen ke čtyřem letům vězení pro podvracení republiky. Po propuštění pracoval jako projektant v národním podniku Potrubí v Praze.
Petr Uhl byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77 a dlouhá léta vydával nezávislý časopis Informace o Chartě 77. Rovněž spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Pro údajné podvracení republiky byl podruhé odsouzen v roce 1979, tentokrát pro činnost ve VONS. Pětiletý trest odnětí svobody si odpykal ve věznicích na Mírově a ve Vinařicích. Naposledy byl uvězněn 19. listopadu 1989.
Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru (OF), za které byl v roce 1990 zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V 90. letech byl členem Občanského hnutí, mezi roky 2002 a 2007 byl ve Straně zelených, za kterou v roce v roce 2006 kandidoval do Sněmovny, poslancem se ale nestal.
Hon StB na Landovského i zlomyslná šikana. Před 40 lety vznikla Charta 77 |
Je autorem či spoluautorem několika knih, například Právo a nespravedlnost očima Petra Uhla. Je také držitelem celé řady ocenění, například Medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských, například je rytířem Čestné legie. V roce 2018 obdržel při předávání novinářských cen Karla Havlíčka Borovského za rok 2017 Cenu Opus Vitae za celoživotní prosazování spravedlnosti, lidských práv a za osobní statečnost.
Jeho manželkou je bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, se kterou má tři děti.
Režim před 40 lety vycenil normalizační zuby, odsoudil šestnáct mladých |
