Stoupá počet poplašných a vymyšlených zpráv na internetu nebo je to jenom můj dojem?
Máte pravdu. Poplašných zpráv a hoaxů všeho druhu se šíří více, obzvlášť na sociálních sítích. Ačkoli s internetem jsou spojené od samotného počátku – vzpomeňte si třeba na různá „důvěryhodná“ varování, proslulé nigerijské dopisy, nebo prostě jen řetězové e-maily s výzvou k dalšímu šíření. Tím skutečným rájem hoaxů a jejich zemí zaslíbenou se ale staly sociální sítě. Právě tam je velmi snadné takovou zprávu vytvořit a ihned sdílet velkému množství lidí. A i když se se i v minulosti ve vlnách šířily různé lži, týkající se například v nedávné minulosti konfliktu na Ukrajině, můžeme konstatovat, že raketový nárůst množství hoaxů přišel až s nástupem uprchlické krize. Ta se stala veřejným tématem číslo jedna a spouštěčem kolektivní morální paniky zároveň. A to přesto, že se v zásadě České republiky nedotýká.
Vždycky mě zajímaly motivy lidí, kteří hoaxy vytvářejí. Co se stane, že si člověk sedne k počítači vytvoří falešnou zprávu?
Proč ten který jedinec takové věci vytváří a pouští do světa je dobrá otázka. Sám si jí kladu. Jestli vznikají z frustrace, pro pobavení či z jakýchkoli jiných úmyslů, o tom lze ale jen spekulovat. To ovšem neplatí pro skupiny s politickými ambicemi, které skrze poplašné zprávy nebo propagandu nepokrytě usilují o podíl na moci. Tato uskupení využívají zkreslené, z kontextu vytržené či zcela lživé informace, cíleně vzbuzují v lidech strach, pocit ohrožení a nenávist, což jsou klasické propagandistické nástroje ovládnutí mysli lidí. Nic nefunguje tak dobře jako právě vyhrocené emoce – pod jejich vlivem vnímáme svět jinak, vidíme černobíle – a strach a nenávist jsou prostě skvělé motivace. Ne nadarmo jsou pak například uprchlíci kvalifikujícím jazykem přeměněni v invazní armádu, ve zločince, záplavu, buduje se kolektivní psychóza válečného ohrožení, zločineckých elit, zlé Evropské unie, vlastizrádné vlády a tak podobně. Uprchlíci se proměnili ve virtuálního čerta. Namísto realistického uvažování jsme tak vystavováni zavádějícímu zarámování, které čtenáře někam vede. A populistickým a xenofobním politickým subjektům může takové šíření morální paniky posloužit jako výtah k moci.
Vzhledem k silvestrovským sexuálním útokům bych k tomu ale ještě rád poznamenal, že tím samozřejmě neschvaluji ani neomlouvám žádné reálné kriminální akty. Takové musí být trestány, a to ale platí, ať už se jich dopouští kdokoli.
Často se u hoaxů a různých konspiračních teorií šířících se internetem ukazuje na ruskou propagandu. Je to jen pokračování staré taktiky známé už od dob Protokolů sionských mudrců?
Jistě ne ze všeho můžeme obviňovat Rusy, na internetu se vyskytuje propagandistické působení z mnoha různých zdrojů. Zajímavý je ale fakt, že proruské weby se na českém internetu začaly ve velkém objevovat až v roce 2014 v souvislosti s obsazením Krymu a válkou na Ukrajině. Dnes jich funguje několik desítek, často jsou anonymní a v různé míře prezentují prokremelskou politiku, konspirační teorie, bývají vytrvale protievropské, protiamerické a tak podobně. A často podporují atmosféru strachu skrze dezinformace, xenofobní zprávy, ale i právě zmíněné hoaxy. Mimochodem, o tom, že je třeba nebrat tyto zdroje na lehkou váhu svědčí fakt, že monitorováním proruských zpravodajských webů se zabývá i ministerstvo vnitra. A nejde jen o český problém, na nebezpečí ruských dezinformačních kampaní upozorňuje i Evropská unie, která hledá cesty, jak se s nimi vypořádat.
Petr Nutil (Foto: Jan Zátorský)
Myslíte si, že to ti lidé dělají sami od sebe, z prosté lásky k putinovskému režimu nebo dostávají nějaké instrukce z východu?
To bohužel často nevíme. Část z nich je nepochybně vedena a spravována z čiré lásky, idealismu či prosté sympatie a pocitu, že je zde málo informací z Ruska. Stojí za nimi aktivisté, ale i někteří současní či bývalí politici. Část vlastníků takových médií je českých, část je ale nedohledatelná, sídlí na neexistujících adresách. Mezi těmito servery jsou přitom poměrně velké kvalitativní rozdíly v relevanci obsahu. Zajímavými indiciemi vazeb na Rusko však může být inzerce ruských firem, nebo firem napojených na Rusko napojených, která se na části z nich objevuje. Na druhé straně bychom mohli ještě zmínit tiskovou agenturu Sputnik News, vydávající oficiální proruské zpravodajství v mnoha jazykových mutacích, přičemž jde o web přímo zřízený a financovaný Ruskou vládou.
K čemu to tajným službám slouží? Proč považují hoaxy a konspirační teorie za dobrý způsob ideologického boje?
Je dobré si uvědomit, že jednou z forem propagandy může být i dezintegrace a vytváření informačního chaosu, tedy situace, ve které nelze věřit nikomu, natož se pak sám angažovat. Bohužel, lidé často nekriticky přijímají informace bez ohledu na důvěryhodnost zdroje a mají čím dál tím větší problém odlišit relevantní informace od irelevantních. Cílem propagandy tedy nemusí být dosažení toho správného světonázoru, stačí vytrvale rozkládat a štěpit společnost a tím jí vnitřně rozdělovat a oslabovat. Touto optikou viděno můžeme konstatovat určité úspěchy. Česká společnost na takové oslovování bohužel slyší, alespoň z jisté části. Dezintegrační tendence se projevují i v posilování xenofobních a protievropských postojů, což považuji osobně za velmi nebezpečný trend. Takovou vnitřní rozpolcenost bohužel podporuje i část politických představitelů, prezidenta nevyjímaje.
Zaznamenali jste nějakou vylhanou či realitu pokřivující propagandu i z druhé strany? Tedy třeba od protikremelských aktivistů či podporovatelů EU?
To je těžká otázka. Propaganda v nejširším smyslu slova se snaží o ovlivňování nebo prosazení nějakých názorů a postojů. A takovému ovlivňování jsme vystaveni v různých případech v různých intenzitách z obou stran. Bohužel ve společnosti, ve které jsou média v soukromých rukou a kde neexistuje cenzura, je takové zkoumání poměrně obtížné. A častokrát se jako forma propagandistických „informačních filtrů“ spíše ukazuje redigování, vynechávání negativních informací. Prostě něco se zveřejní, něco ne, událost se „zarámuje“ do kvalifikujícího jazyka a tak podobně. Kritici Evropské unie například argumentují referendem o vstupu do EU, které z jistého pohledu může být vnímáno jako kampaň na míru ušitá odpovědi Ano pro vstup, a tedy jako propagandistické působení. Položíme-li si měřítka propagandistického působení na určitou úroveň, můžeme takto vnímat i povinnou publicitu projektů financovaných z fondů EU. To je na dlouhou debatu. Jenomže i propaganda je jen nástroj, který může sloužit dobrému i špatnému, může nás zavést na scestí a stejně tak i probouzet zájem o nové ideje, vést ke spolupráci a tak podobně. Tak či tak bychom si měli být vědomi toho, jak propaganda funguje a jak působí.
Jak to má normální člověk na Facebooku rozklíčovat? Jak se v tom vyznat?
Jako se vším, prvním krokem k řešení problému je uvědomit si, že problém existuje. Je prostě dobré si uvědomit, že ne každá informace na internetu musí být nutně pravdivá, že ne každý zdroj je důvěryhodný. Nepodléhat panice a zkusit zkrotit vzbouřené emoce „šokující“ zprávou. Nesdílet bezhlavě každý blábol. Na internetu jsou například snadno k dohledání seznam již zmíněných „alternativních“ či proruských webů, chcete-li. Jejich informační hodnota je nevalná, stejně jako zpráv vytvářených extremisty všech barev. Takže bych se v první řadě soustředil na zdroj a jeho důvěryhodnost. Bohužel, rozklíčování a rozpoznání hoaxů vyžaduje alespoň malou snahu. Špetku kritického myšlení, kterého se mnoha lidem nedostává.
Nejen váš web, ale i další projekty a lidé se snaží demaskovat hoaxy na sociálních sítích. Má to ale smysl? Uvědomí si napálení lidé, že se stali obětí podvodu nebo klamu?
Jsem přesvědčený o tom, že postavit se proti přívalu lží má smysl vždy. Ale nedělám si iluze o tom, že by vyvracení lživých zpráv mohlo jednou a provždy proměnit skutečné xenofoby a agresory. Určitá část lidí ale často věří nějakým faktům a skutečnostem jen proto, že nemají možnost si je ověřovat, že jsou jimi obklopeni, zahlceni. Zkušenosti přitom ukazují, že poukážete-li na na nepravdivost nějaké zprávy, odhalíte-li poplašnou zprávu nebo hoax, právě tato část lidí je schopna jakési sebereflexe a je tak možné doufat, že se příště alespoň zamyslí předtím, než něco takového pustí do světa. Tu a tam se to podaří a já z toho mám radost. No a na druhé straně jsou ideologičtí zaslepenci, kteří jsou proti jakkoli dobře odargumentovaným a podloženým faktům imunní. A ačkoli jim jejich mylný názor vyvrátíte, prostě tomu odmítnou věřit.
Jak velký podíl mají konspirační teorie, hoaxy a další nástroje manipulace veřejným míněním vliv na šíření nenávisti na internetu?
Řekl bych, že podstatný. Internet je otevřený prostor a zprávy s výraznou emoční vazbou zákonitě přitahují víc pozornosti. To je ale princip, který ale využívají i velká média, obzvláště bulvární. Takové manipulativní ovlivňování funguje o to lépe, čím méně víme o principech a fungování takových technik. Nicméně nenávist není rozdmýchávána jen tak, bez účelu. Zastaví-li se člověk a zamyslí, může odhalit, kdo má prospěch z takového ovlivňování.
Prostředí na internetu je jiná realita, žijící v ohrožení a očekávání katastrofy. Začínám se ale čím dál víc bát, že se ta virtuální realita brzo zvrhne a přesune se do reálného života. Sdílíte mé obavy?
Ano a ne. Internet je taková „poněkud zvláštní“ realita, která ale realitu trochu pokřivuje a působí spíš jako zvětšovací sklo. A i když prostředí internetu – a obzvlášť sociálních sítí může působit apokalypticky, svět mimo obrazovku je naštěstí trochu jiný. Lajk nebo sdílení na internetu není to samé jako konkrétní čin. Vezměte si třeba protiislamistické a protiuprchlické nálady, kterých je plný internet, ale reálně fyzická účast na takových demonstracích je násobně menší. Politické strany, stavějící na tématech uprchlické krize, ve volebních preferencích propadají a do sněmovny by se nedostaly. Na druhou stranu takové probouzení strachu a nenávisti vulgarizuje veřejnou debatu a může samozřejmě vést i k většímu množství vyhrocených situací, více útokům extremistických skupinek na zastánce opačných názorů, cizince a tak podobně. Takže bych řekl, že společnost má sice obavy a vyjadřuje je leckdy velmi nevybíravě, nepředpokládám ale masovou radikalizaci nebo výrazné hnědnutí politické scény. Tahle vlna paniky z islámu, z uprchlíků časem pomine, radikálové si pravděpodobně najdou jiné téma a dál zůstanou v politickém suterénu.
Po tom všem, co děláte a čím se zabýváte, asi nemáte moc dobré mínění o běžných uživatelů internetu. Lidi skočí na vše, ne?
Vyhrocená atmosféra určitě napomáhá emotivním, iracionálním reakcím a snad nikde to není vidět tak dobře, jako na internetu. Část uživatelů se veze pouze na vlnách vzbouřených emocí a internet je prostorem, kde ventilují svou agresivitu, o čemž se můžeme snadno přesvědčit například v diskuzích pod články. Ukazuje se, že právě v on-line světě mnohdy jednoduché lži porážejí složitější pravdu. Lidé mnohdy nečtou víc než jen titulky, sdílejí, aniž by vůbec četli, pokusili se zamyslet se, co a odkud šíří. Ale nejsem v tomto ohledu pesimistou. Je skutečně mnoho lidí, kteří se tak nechovají, těch, kteří se nechovají zkratkovitě, ale přemýšlejí a dokáží se na svět, i ten internetový, dívat kriticky.
Proč vznikl váš web?
S kolegou Ondřejem Férem jsme se rozhodli sledovat proměny holé skutečnosti v pokřivenou mediální realitu. To je smysl webu Manipulátoři.cz. Tedy hledání cesty zpráv skrze média, která tím, jak se snaží upoutat svého čtenáře zdůrazňuje určitá vyznění na úkor jiných, až se z faktické události nakonec stane něco jiného. Jednoduše hledat a zaznamenávat tyto princip a zásahy, ať už jsou nevědomé, nebo cíleně manipulativní. Snažíme se odhalovat techniky ovlivňování, propagandistické metody a tak podobně. Reagujeme ale i na aktuální témata, která rezonují společností, takže v poslední době věnujeme poměrně dost prostoru uprchlické krizi, islamofobům a proruské propagandě. Vlastně už se docela těším, až současná protiuprchlická hysterie opadne a my se budeme moci vrátit k původnímu zaměření webu.
Už vám nadávají do zaprodanců Pražské kavárny?
Zrovna do proklínané Pražské kavárny nás naši odpůrci nezařazují. Vypadá to, že tento oblíbený prezidentův termín se zatím až tak mezi lidmi neujal. Nicméně vcelku běžné jsou ale verbální útoky, nadávky, ale i obvinění ze zaprodanosti, lži, zrady národa a tak podobně. A tak jsme se v redakci už i dozvěděli, že pracujeme pro vládu, že nás platí Norské fondy či islamisté a že šíříme propagandu EU. Jsem zvědav co všechno si přečtu, až vyjde tento rozhovor.
Petr Nutil (34)
Spoluzakladatel a šéfredaktor publicistického webu Manipulátoři.cz, věnujícímu se mediální manipulaci, propagandě a zkoumání hoaxů. Narozen v Jablonci nad Nisou. Dříve působil v Ekonomickém deníku. Věnuje se také fotografování.
Rozhovor vyšel ve zkrácené verzi v magazínu Lidových novin Pátek.
