Kdo přišel s nápadem dělat pořad Krvavá léta? Byl jste to vy, nebo vás někdo oslovil?
Nebyl jsem to já, to bych se chlubil cizím peřím. S nápadem přišel tehdejší dramaturg Streamu Martin Krušina, který už dneska ve Streamu bohužel není. Seriál byl iniciován mými knihami Krvavé léto a Krvavé finále, když za mnou Martin přišel, jeho nápad už měl konkrétní obrysy. Čili původní myšlenka byla moje, ale formát jsem rozhodně nevymyslel. Nápad se mi dost líbil, byť jsem si zpočátku myslel, že to bude celé daleko jednodušší.
Jste spokojený s dosahem? Dívala jsem se, že jsou to řádově desítky až stovky tisíc zhlédnutí na jeden díl…
Přiznám se, že nejsem velkým konzumentem internetových televizí, tak jsem vůbec netušil, jaký bude mít seriál dosah. A s tím dosahem jsem, ani ne spokojený, jako spíš udivený, protože ve veřejném prostoru neustále slýchám, že se lidé, a především mladí lidé, nezajímají o naši minulost. Ale když vidím reakce, a teď nemluvím o diskuzi na stránce pod pořady, to je úplně jiná kapitola, tak drtivá většina ohlasů, ať už jde o maily nebo zprávy přes Messenger, je pozitivní.
Bavíme se dva dny po uveřejnění dílu o Lidicích, díl šel ven v pondělí ráno a v pondělí večer měl 15 000 zhlédnutí, což si myslím, že je u takového formátu hodně. Potěšující je i fakt, že většina diváků, na rozdíl od jiných pořadů, ten díl dokouká do konce. Dosledovanost se pohybuje kolem 90 procent. Zřejmě je to i tím, že jsou díly krátké.
Jaký díl byl zatím nejsledovanější?
Nejsledovanější byl zatím díl Útok na Heydricha, ovšem je to dáno i tím, že byl na hlavní liště Streamu. Druhý, stejně sledovaný, byl první díl Krvavých let (Petschkův palác) – šlo o nový pořad, a tak celý týden visel na hlavní stránce, což samozřejmě sledovanost zvedne. Byl jsem ale překvapený, že čím známější událost, tím má větší sledovanost. Skoro bych si řekl, že by to mělo být naopak, že se lidé budou chtít dovědět o tom, co ještě neznají.
Mnoho novinářů nebo lidí na sociálních sítích hledá historické paralely. Myslíte, že se některé věci opakují?
Myslím, že se neopakují. Vypadají podobně, téměř identicky, ale rozhodně se neopakují, protože se vždycky odehrávají v trochu jiných kulisách. Srovnávat události dejme tomu roku 1938 se současností je sice strašně lákavé a jisté podobnosti tady jsou. Například rozmach všemožných protofašistických a rádoby fašistických stran a hnutí, nebo bezbřehý populismus, nicméně kulisy jsou jiné. Společnost vypadá jinak, přestože člověk je bytost, která v historii v řádu století přemýšlí a jedná úplně stejně, tak rámec je naprosto jiný.
Váš pořad sleduji celkem pravidelně a musím říct, že je emočně náročný. Nemáte z toho někdy deprese?
Ono je to úplně opačně. Když zpracováváte třeba pochody smrti, což je podle mě úplně nejabsurdnější a nejkrvavější úkaz, který se tady stal, tak hlavní, co vás napadne, je, že ti lidé byli příšerní chudáci a že si vůbec nedovedeme jejich utrpení představit. Ne, že je to strašné, prostě si to nedovedeme představit. Chybí nám zkušenost. A pak se mi v hlavě stane něco jiného, řeknu si: Co mi chybí? Nic. Nikdo mě nechce zabít. Mám kde bydlet, mám co jíst, mám práci, která mě baví, jsem na svůj věk relativně zdráv, mám spokojený partnerský život, takže co bych od života ještě víc chtěl?
Vede mě to k zamyšlení nad současnou společností, která copak, že je plná různých xenofobů, nácků, komoušů a podobného svinstva, ale je plná frfňání. Plná lidí, kteří ač jsou zajištění, mají dobrou práci, kde bydlet, tak neustále frfňají. Na stát, na EU, a většinou frfňají naprosto nepodloženě. Žijeme v zemi, které se daří ekonomicky velice dobře. Dobře, žijeme v zemi, která má kolaborantského prezidenta a příslušníka tajné komunistické policie předsedou vlády, což je trošku problém, ale žijeme v krásné a bezpečné zemi, kde je téměř nulová nezaměstnanost. Co bychom ještě víc chtěli?
Myslíte si, že média dostatečně pokrývají českou moderní historii?
Informování o historii je naprosto nesrovnatelné s obdobím před rokem 1989, kdy byla moderní historie znásilňována, lámána a překrucována. Bohužel tyto názory často slýcháme dodnes. Někdo má komunistický dějepis natolik zažraný v hlavě, že těm „faktům“, co se naučil ve škole stále věří. Nicméně jsou tady média, především média veřejné služby, která na tomto poli dělají obrovskou práci. Na druhou stranu myslím, že všechno je limitováno jednak ochotou a umem těch lidí samotných, jednak finanční stránkou. Česká televize nemůže točit tři historické velkofilmy za rok, a ještě aby byly historicky správně, to jednoduše nejde. Třeba mě mrzí, že zrovna film Anthropoid je natočen v mezinárodní koprodukci, protože je to náš příběh. Ale naopak jsem rád, že byl natočen, protože náš příběh prodá do světa.
O to větší čest médiím komerčním, jako je právě Stream, teď jim musím trochu pochlebovat, že se vůbec do Krvavých let pustil. Protože chápu, že Kancelář Blaník má nesrovnatelně vyšší sledovanost. Lidé se chtějí na internetu především bavit, nikoli vzdělávat, ale stále doufám, že Krvavá léta nejsou jen naučná, ale že mají jakýsi dramatický náboj. Vyvolávají pocit.
Je nějaká událost nebo osobnost, kterou média opakovaně dezinterpretují?
Asi bych neřekl „dezinterpretují“, v dnešní době určitě ne. Samozřejmě nebavíme se o Sputnik.cz, Aeronetu, ani o Parlamentních listech. Pokud jde o solidní média, tak si spíš myslím, že k událostem přistupují – a to není kritika, ale konstatování – jenom na základě četby knih, což znamená, že mohou v některých případech opakovat určitá klišé nebo i historické omyly, nic zlého netuše.
To, co médiím vyčítá asi nejvíc lidí je, že události interpretují zkratkovitě. Příběh operace Anthropoid nebo příběh zářijové mobilizace v roce 1938 se velmi těžko dá odvyprávět na ploše půl hodiny nebo na ploše novinové zprávy. Zkratkovitost tam nutně musí nastat a generuje, že se o události dozvíme jenom to, co už víme. Když vezmu operaci Anthropoid, tak se zase dozvíme, že to byl Gabčík s Kubišem a zase se nedovíme, kolik stovek lidí jim pomáhalo. Jak říkám, nevytýkám to. Vím, že to tak prostě je.
Nějaký příklad vžitého klišé?
Vžitý, asi ne omyl, spíše záležitost, která se nedá doložit, je třeba, že u útoku na Heydricha byl Valčík, který tam signalizoval zrcátkem. Poprvé se scéna objevila v Sequensově filmu Atentát, který je na svoji dobu vynikající – jak filmařsky, tak i historicky, ale tohle je jeden z mýtů, které film založil. Přijde mi, že řada novinářů vychází při psaní o historických událostech i z historických filmů, které jsou hrané, tudíž nejde o dokumenty. A všechna klišé, která použil Sequens, opakuje i film Anthropoid. A některá ještě nafukuje.
V zatáčce byli Kubiš s Gabčíkem, Sequens v Atentátu přidal Valčíka, v Anthropoidu už jich tam je asi pět. Čili pokud někdo natočí další film, tak tam bude celé výsadkové komando, nebo tam rovnou přistane kluzák.
Máte představu, kolik dílů ještě natočíte?
Jedna věc je moje představa, druhá věc je představa Streamu. Myslím, že minimálně na deset let mám zásobu námětů určitě. Samozřejmě seriál má také výhodu, že mi diváci posílají další náměty na nové díly. Jsem připraven a ochoten seriál dělat dokud si to bude Stream přát. Teď nás samozřejmě čeká letní pauza.
