„Děti mají oči dokořán, všechno je zajímá, škola je pro ně nová a ve třídách vládne milá a přívětivá atmosféra. Jsou zvědavé a musím říct, že po prázdninách i překvapivě klidné a poslušné,“ popsal s úsměvem fotograf Michal Štokinger, který letos fotil ve školách na jižní Moravě.
„Než si připravím pozadí a světla, povídáme si o škole a o tom, co se jim tu nejvíc líbí. Většina dětí se rychle osmělí a je v pohodě. Pak už jde focení samo,“ doplnil.
Fotografování podle něj trvá jen pár minut: „Myslím, že výsledek stojí za to a tyhle okamžiky tak zůstanou zachycené nejen v rodinném albu, ale také ve speciální příloze novin. Je to vzpomínka pro celou nejbližší rodinu.“
Pražské školy fotil například Zdeněk Černoušek. „Děti se na focení vždy těší, i když některé jsou zpočátku trochu nervózní. Jakmile se ale postaví před objektiv, úsměvy přijdou samy,“ popsal.
„Důležité je oslovit dítě jeho jménem, podat mu ruku a každé pochválit – že má hezký úsměv, šaty, copánky. Ztratí ostych a pak už je to rychlé. Netrvá to většinou déle než osm vteřin,“ poodhalil.
Pavel přivítal prvňáčky v Pečkách. Do školy jde poprvé i můj vnuk, řekl |
Fotografové také vědí, jak snímku dodat přirozený úsměv. „Fotit neposedy je příjemná práce, ti úsměvy nešetří. Obtížnější je přimět usmát se zádumčivé nebo zakřiknuté školáky,“ vysvětlil Černoušek. Podle něj nepomáhají triky jako třeba „řekni: sýr“… „To rysy zkřiví do zbytečně křečovité grimasy, úplně postačí slova jako ‚letí‘ nebo ‚smetí‘. Pak je dětský úsměv jemný, decentní.“
Začátek školy bez stresu. Tipy a triky, jak se učit s prvňáčkem |
Do projektu Prvňáci se každoročně hlásí stovky zájemců. Přílohu s tably tříd si schovávají rodiče i prarodiče. „Je to krásná památka. A taky zábavná – náš nejstarší syn se takhle v deváté třídě se spolužáky na konci školy nasmál, jak se za ty roky všichni změnili,“ dodala maminka jednoho z brněnských školáků.
