Falešnými profily se to na sociálních sítích jen hemží. Málokterý z nich je ovšem tak vytrvalý a důsledný, jako "Jiří Ovčáček (community)" na Facebooku. Má přes 20.000 sledujících, které pravidelně obšťastňuje svými výroky a vážně laděným tónem příspěvků. A přesně v tom to všechno leží - je potřeba balancovat na hraně, na které ti bystřejší rozpoznají ironii a satiru, a ti pomalejší... z těch se prostě stane terč veřejného posměchu.
Podívejte se na historii jednoho neuskutečněného rozhovoru, který i sám fejkový Jiří Ovčáček uvedl takto:
Dnes vám budu vyprávět příběh o tom, jak jsem jsem nabídl rozhovor redaktorovi alternativního rádia Svobodný vysílač a...
Posted by Jiří Ovčáček on Monday, 22 February 2016
Falešný Ovčáček rozehrává velkou partii za účelem zvýšit návštěvnost svého komunitního profilu jednoduše: osloví nic netušícího redaktora přes Facebook. Kdo by odolal nabídce rozhovoru s prezidentem republiky?

A ryba zabrala hned na první dobrou. Je ochotna přistoupit i na "výhodné podmínky", čili defacto na skutečnost, že si nechá nadiktovat úplně všechno. Včetně toho, že nejdříve bude zpovídán sám Ovčáček.

Falešný mluvčí se v tuto chvíli již dobře baví, aniž by tušil, kam až jej konverzace s mediálním magnátem internetového rozhlasu nakonec přivede. V tuto chvíli by se mohlo ještě zdát, že chce celou konverzaci zahrát do autu, ale Martin Marcikán je už omámen vidinou exkluzívního rozhovoru.

Hřebíček pochybnosti v ubohém redaktorovi přece jen hlodá - touha po exkluzivitě je ale silnější než on. V tuto chvíli se již fake Ovčáček baví takřka královsky. Povšimněte si také time stampu u jednotlivých příspěvků - poslední byl napsán krátce po půlnoci. Už vidíme, jak fake Ovčáček mírně pod vlivem řve smíchy.

Nadšený šéfredaktor zasílá otázky podle diktátu "Jiřího Ovčáčka" a začíná se těšit i tam, kam se běžně novináři nedostanou - například ke korunovačním klenotům.

Heslo "pytlík sušených švestek do ovčína" vstoupí do dějin žurnalistiky. Jen představa situace, kdy nebohý Marcikán stepuje na hradě a snaží se procpat dovnitř, přičemž vrátnému důvěrně sděluje předem namemorované heslo, vzbuzuje záchvaty smíchu. Začíná mu to možná docházet, ale mezi konspiračními teoretiky panuje k realitě přece jen poněkud jiný vztah.

V tuto chvíli již muselo dojít snad úplně každému o co se tady jedná. Každému - kromě Martina Marcikána. Už to prostě zašlo dost daleko.

Když ale redaktor přijde na Hrad, na heslo o sušených švestkách kupodivu nikdo neslyší...

V tuhle chvíli už to přestalo bavit i Jiřího Ovčáčka (fake). Nebo mu už ho začalo být Martina Marcikána líto.
A tak my si tady, v zemi neomezených žurnalistických možností, žijem.