O tématu je podle Zemana nutné mluvit, včetně medializace odsuzujících rozsudků. Drtivá většina verdiktů byla vynesena nad muži, jen malá část jsou recidivisté, většinou šlo o „obyčejné lidi“, zjistila Kancelář veřejného ochránce práv při analýze soudních rozhodnutí.
„Lidé by měli vědět, že internet není anonymní, a to, co tam napíší, že to tam zůstane, že to je dohledatelné a že za to mají odpovědnost, mnohdy i tu trestní,“ řekl Pavel Zeman.
„Veřejnost musí být informována o tom, že právo platí i na internetu,“ doplnila ombudsmanka Anna Šabatová.
Nenávistné výroky neboli hate speech označil Zeman za nemoc současné doby, kterou je třeba léčit, jinak může postoupit do dalšího stadia a vést k podobným činům, jako byl nedávný útok na synagogu v Halle. Při postihování nezákonných projevů nenávisti na internetu musí policie a žalobci podle Zemana uplatňovat nové metody a přizpůsobit se charakteristikám online prostoru.
Represe ale není podle Zemana jediným lékem, spíše krajním řešením. Důležitá je prevence, osvěta, působení v rodinách i školách. Podle ombudsmanky by měli projevy nenávisti kategoricky odsoudit lidé, kteří mají společenskou odpovědnost - politici či vědci.
„Je málo problémů naší doby, které by mě znepokojovaly tak jako šíření nenávisti na internetu,“ uvedla Šabatová. „Masovost a částečná anonymita svádí k tomu, že lidé vychrlí výroky tak odporné a nehumánní, až se tají dech,“ řekla na konferenci. Nenávist podle ní ovlivňuje klima ve společnosti. Vyjádřila obavu o mladou generaci, která by mohla nenávistné výroky brát jako normu.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský popsal svůj šok po otevření diskuse pod článkem na webu seriózních novin. „Nikdy předtím jsem neviděl ani neslyšel tak koncentrovanou zlobu, vulgarity, urážky, útoky na nejintimnější stránku lidské osobnosti, oplzlosti, polopravdy a lži, to vše promíchané v jedovaté bažině anonymních diskutérů,“ popsal Rychetský.
Zdůraznil, že nenávidí cenzuru. Je však podle něj potřeba hledat prostředky, jak na jedné straně hájit právo jedince vyjádřit své názory, na druhé straně zabránit šíření názorů propagujících rasismus, xenofobii a všechny formy nenávisti.
„Existuje právo nenávidět? Máme svobodu k tomu, abychom byli zlí? Pokud se lze bránit, tak jakými prostředky a jakou silou?“ uvedl Rychetský. Doplnil, že právo podle něj zaostává za technologickým rozvojem „o několik koňských délek“.
Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková podle vlastních slov sama čelila nenávistným útokům po některých rozhodnutích. Lidé jí psali, že uhoří v pekle, anebo jí přáli znásilnění. Obecně se Šimáčková domnívá, že nenávistných výroků se často dopouštějí lidé frustrovaní, nešťastní. „Je nutné se zabývat důvody jejich frustrace,“ uvedla.
Podle Šimáčkové je úkolem pro stát i právní profesionály, aby vyjasnili hranice trestného projevu. Ne každý nepřípustný či nevhodný projev je totiž důvodem k trestnímu stíhání, je podle ní třeba zvýšit povědomí o tom, kudy vede hranice nezákonnosti, o čem je možné debatovat, a co už bude kriminalizováno.
