Zaprvé jde zřejmě o první filmovou adaptaci konkrétního, uceleného filozofického konceptu. Pokusit se převést do filmové podoby vědeckou, natož filozofickou teorii, je již sám o sobě ambiciózní úkol.
Zadruhé jde o to, že vědecký koncept Josefa Šmajse aspiruje na filozofické uchopení současných, globálních problémů naší planety. Jeho teorie evoluční ontologie popisuje původ a zdroj odlišnosti lidské civilizace od přírodní, biotické evoluce. Film představuje unikátní Šmajsův koncept o vzniku, vyhrocení, a hlavně řešení globální ekologické krize. Tedy téma globální a aktuální.
Režisér Vladimír Kunz a spolupracovník na scénáři Augustin Rosa se pokusili do padesáti minut vměstnat to, co filozof Šmajs rozpracoval za posledních třicet let ve více než deseti knihách (například Ohrožená kultura, Fenomén technika, Evoluční ontologie, Ústava Země, Filosofie – obrat k Zemi, Pes je zakopán v ontologii, Potřebujeme filosofii přežití?).
Film zvolil formu naprosto srozumitelnou pro diváka – laika. Nejde o snímek, který by se obracel na nutně filozoficky erudované publikum. Naopak. Jeho předností je jasná explikace problému, popsání příčin a nastínění řešení. A to ohledně krize nejvážnější, existenciální pro člověka i přírodu. Nejde o nic jiného, než o konflikt mezi člověkem vytvářenou civilizací (Šmajs ji nazývá kulturou) a přirozenými ekosystémy planety Země, přírodou, která je lidskou činností drancována a využívána.
Film není ekologickou agitkou, ale srozumitelným podáním problému z pohledu unikátní teorie bytí, filozofického konceptu, který je v současném světě aktuální.
Evoluční ontologie varuje
Letos pětaosmdesátiletý filozof Josef Šmajs završuje tímto filmem své celoživotní dílo. Jako jeden z mála současných českých filozofů vytvořil unikátní, vlastní filozofický koncept. Ucelenou teorii bytí, která aspiruje na srovnání s koncepty velkých, tradičních filozofických postav své doby. Šmajs se nezabýval výkladem dějin filozofie, či interpretací velkých autorů. Naopak, vytvořil vlastní, svébytné dílo – evoluční ontologii.
Laicky řečeno jde o to, že člověk vlivem dvou historických změn nastavil svou civilizaci protipřírodně. První událostí bylo, že člověk jako druh přišel o své přirozené prostředí ve své původní domovině v rovníkové Africe před miliony let. Poté, co zde zmizely stromy, byl nucen žít v křovinaté savaně, kde jej, na rozdíl od korun stromů, ohrožovali predátoři. Naučil se zakládat vlastní příbytky a vytvářet vlastní společenství. Místo využívání přírody a života v korunách stromů se tak člověk naučil spíše bojovat s prostředím, v němž se ocitl. Začal ho predátorsky využívat.
Druhou historickou událostí, která nastavila lidskou civilizaci protipřírodně, byl podle Šmajse enormní vliv řeckého duchovního dědictví. Vzdělaní řečtí filozofové neznali biologii, evoluci kosmu a přírodu částečně redukovali na fyziku a mechaniku. Jinými slovy – odklonili se svým myšlením od přírody a tento styl uvažování radikálně ovlivnil lidské myšlení po další tisíce let.
Člověk se přiklonil k neživým předmětům a vnímání reálného, přírodního světa nahradil umělými pojmy. Ztotožnil skutečnost s pojmy, s nimiž však lze jednoduše manipulovat a měnit tak v lidské mysli podstatu světa v závislosti na významu těchto pojmů. Lidský svět, náchylný k manipulaci, protože vytvořený umělým pojmovým aparátem, je pak nutně nastavený vůči přírodě predátorsky.
Vedeme válku se Zemí. Bez změny přístupu vyhyneme, varuje filozof Šmajs |
Současná civilizace vytěžuje planetu a drancuje přírodu. Přitom člověk, evolučně vsazený do přírody, bez svého přirozeného prostředí nepřežije. Obklopen médii, právními výklady a vědou konající v zájmu ekonomického růstu, je manipulován k tomu, že ekonomický růst a takzvaný pokrok, považuje za správné a jediné logické cíle člověka. Umělý kulturní systém vybudovaný člověkem, je však plně závislý na svém nositeli, a tím je příroda, ekosystémy Země.
Šmajsova evoluční ontologie je tak v jistém pojetí existenciální filozofií. Zcela relevantně varuje člověka, že pokud ve zneužívání přírody zajde za určitou mez, bude čelit svému konci. Člověk není pánem Země, planeta se svými ekosystémy je stvořitelem všech druhů, mezi něž patří člověk. Člověk, bytostně podmíněný přírodou, který ji však trvale poškozuje.
Filozof Šmajs ve svém koncepčním a uceleném filozofickém díle navrhuje i zásadní, ne však nereálný, začátek řešení protipřírodní orientace člověka. Nabízí Ústavu Země, jednoduchý právní rámec, který by měla obsahovat ústava každého státu. Tím by zajistila alespoň nutné minimum ochrany přírody, respektive planety Země, nutné k přežití nejen člověka, ale i dalších druhů, které dnes ve velkém mizí právě v důsledku protipřírodně orientované civilizace.
Šmajs je se svou evoluční ontologií mimořádně aktuální, po celou dobu vydávání svých děl nadmíru nadčasový a naléhavý. Pokud má filozofie ve 21. století smysl nejen jako věda, ale jako myšlenkový proud schopný reflektovat aktuální stav člověka a světa, pak díky a jen takovým konceptům, jako je ten Šmajsův.
Kromě vědecky podložených tezí, využití množství zdrojů, však Šmajsova filozofie vyniká ještě jednou důležitou věcí: emocí.
Když už nic, musíme přece jako lidé cítit, že přírodu a planetu svým počínáním devastujeme. Nemusíme být filozofové, ale když se budeme řídit jen hlasem srdce, ucítíme, že je na počínání člověka něco velmi v nepořádku. „Ponechte srdce na straně Země,“ apeluje filozof Josef Šmajs.
Pro diváky České televize vše srozumitelně nastiňuje film Válka se Zemí. Těch padesát minut stojí za to a mělo by v každém divákovi ponechat přinejmenším takovou stopu, aby se nad protipřírodním nastavením lidské civilizace zamyslel.
Dokument veřejnoprávní televize uvede v úterý 22. dubna v 15:35 na ČT2.
