Do tmavého sklepa domu U zlaté lodi na pražském Klárově opatrně sestupuje několik mužů. První tři jsou v oblecích, jeden nese světlo. Po nich schází ze schodů i čtvrtý muž, oblečený do hnědé uniformy Sturmableitungu s páskou s hákovým křížem na ruce. Je vysoký, štíhlý, má monokl a v ruce hůlku. Jako by se snažil působit co nejvíce aristokraticky, ale trochu to přeháněl. Zavírá za sebou dveře do místnosti, zatímco ostatní zapalují svíce. Brzy se společně pustí do evokace... Nás ale zajímá především ten výstřední člověk v nacistické uniformě. Jmenuje se Felix Achille de la Cámara del Campo a kromě toho, že je okultistou, fašistou, příslušníkem SA a potomkem španělské šlechty, je také spisovatelem, novinářem a filmovým scénáristou. Napsal třeba scénář k Dívce v modrém, oblíbenému protektorátnímu filmu Otakara Vávry.
Felix Achille de la Cámara je zvláštní, snad až bizarní postavou, jejíž osudy jsou stále poměrně neosvětlené. Dostupné zdroje se často v některých faktech rozcházejí. Nicméně to, že pocházel z kastilského šlechtického rodu, je nejspíš pravda. Jeho pradědeček byl údajně vyhnán ze Španělska, usadil se v Čechách a rodina si později změnila jméno na Cammra. Felix Achille se tak narodil v Kutné hoře, pravděpodobně 8. listopadu 1898, jako Felix Emil Josef Karel Cammra. Jeho otec býval důstojníkem pěšího pluku, vzal si vnučku tiskaře Karla Šolce a později rodinné nakladatelství řídil. Šlechtický původ, vojenská kariéra a rodinná firma předznamenaly, kam se bude ubírat život jejich syna. Tedy alespoň jeho část.
Felix Karel Josef Cammra vystudoval kutnohorské gymnázium, ačkoliv s obtížemi - místo školy se údajně věnoval spíše večírkům a flámování. V sedmnácti (to se psal rok 1915) se dobrovolně přihlásil do rakousko-uherské armády a byl nasazen na východní frontě probíhající první světové války. Za svou službu byl vyznamenán, celkem získal německý Železný kříž, tři rakouské řády a stříbrnou medaili za statečnost. Habsburskému mocnářství byl věrný; psycholog Milan Nakonečný ve své knize Novodobý český hermetismus píše, že i poté, co byla rakousko-uherská armáda rozpuštěna, Cammra dále se zbytky svého dragounského pluku pokračoval v bojích proti bolševikům v Maďarsku.
Po válce Cammra začal pomáhat s vedením rodinného podniku a přesunul jeho část do Prahy. A také začal psát knihy. Povětšinou šlo o brakové romány, které nesly názvy jako Ve spárech démonů, Černý mág nebo Velekněžka magie. Už to napovídá, jaká byla jejich témata - okultismus, tajemno, záhady, romantika. Tyto knihy vycházely už pod jménem de la Cámara, starým rodinným přízviskem, k němuž se spisovatel přihlásil. V roce 1924 se nechal úředně přejmenovat na Felixe Achilla de la Cámaru del Campo y Padrone. Toto jméno a šlechtický titul hraběte mu pak později uznal dokonce i španělský diktátor Francisco Franco. Ještě k tomu získal Cámara ve třicátých i další hraběcí titul ve Francii. Podle jedné verze mu ho odkázal jakýsi bratranec, podle jiné za něj Cámara zaplatil. Ale mohl si ho také vymyslet...
Felix Achille de la Cámara del Campo
Cámara začal v Praze s otcem podnikat také v jiných oblastech, než bylo vydávání knih, časopisů a kalendářů. Založili nejprve divadlo Apollo, poté divadlo Komedia, které sídlilo v paláci Lucerna. Felix de la Cámara se v té době také oženil, v roce 1922 si vzal baletku Jelizavetu Nikolskou, primabalerínu Národního divadla. V polovině dvacátých let pak ke svým aktivitám přidal také aktivity novinářské a politické. Začal psát politické komentáře do novin a v dubnu roku 1926 vstoupil do Národní obce fašistické.
V minulých dílech našeho seriálu jsme si představili některé z vůdčích osobností novinářské kolaborace, které se ke spolupráci s nacisty přiklonili spíše až ve chvíli, kdy jim bylo jasné, jak se bude situace dále vyvíjet. Mezi kolaboranty ale patřili i přesvědčení fašisté, kteří se k ideologii přiklonili už dříve. Český fašismus se nezačal projevovat až s rostoucím vlivem nacistického Německa, ale vznikl už v období první republiky a inspirací mu byla spíše Mussoliniho Itálie. Nejvýraznější organizací českých fašistů byla právě Gajdova Národní obec fašistická. Po Mnichově se z některých českých fašistů stali zároveň nacisté a kolaboranti, někteří zůstali u svého původního, protiněmeckého národovectví. Ne každý fašista byl kolaborant a ne každý kolaborant musel být přesvědčeným fašistou. Felix Achille de la Cámara byl, jak se později ukáže, obojím.
Ale nepředbíhejme a vraťme se zpět do druhé poloviny dvacátých let. Tehdy se totiž Cámarovi přestalo dařit v podnikání. Jeho otec v roce 1925 zemřel a on převzal řízení celého podniku. Brzy ale přišly finanční problémy. Činnost vydavatelství musela být zastavena a Cámara ho později prodal. Koncem května 1927 také vyhořelo jeho divadlo Komedia. Ze založení požáru byl podezřelý i on sám a jeho matka, ale nakonec jim nebylo nic prokázáno. Podle Milana Nakonečného v té době navíc trpělo i Cámarovo manželství s Nikolskou - pár si přestal rozumět a nechal rozvést, ačkoliv nadále zůstali přáteli. (Jiné zdroje, především Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary od Martina Jůny ale tvrdí, že k tomu došlo až v roce 1930.)
Cámara se rozhodl hledat štěstí v zahraničí. Odjel do Paříže a pracoval především u filmu jako producent a manažer. Podle některých zdrojů dokonce byl dokonce jedním z tvůrců prvního francouzského zvukového filmu. Přitom také stále psal. A to i ve francouzštině - byl totiž obecně nadaný na jazyky, živil se částečně i jako překladatel. V roce 1935 se stal majitelem úspěšné filmové společnosti Cámara-Films Paris.
To už se ale blížila občanská válka ve Španělsku, která Cámaru nenechala klidným. Přesunul se do země svých předků, nadšeně odhodlán bojovat za generála Franca. Brzy byl ale pověřen odjet do Prahy, aby tam řídil frankistickou propagandu. Později o tom do své knihy El Caudillo, která je Francovým hrdinským životopisem, napsal: „Můj rod pochází ze Španělska a Španělsko bylo vždy mou druhou vlastí. Proto bylo zcela samozřejmé, že jsem se ihned na počátku španělské války - zvláště jako jezdecký důstojník, mající stálé styky se španělskými kruhy, hlásil na frontu. Ale zvláště pro důstojníka platí disciplina. Proto když se mi dostalo z vyšších míst příkazu k zastávání svého místa v Praze a v býv. ČSR, nezbylo nežli zatnout zuby a vytrvat až dokonce na místě svého určení, a to tím spíše že tato moje funkce byla funkcí čestnou. Myslím však, že každý nacionalista by byl dal přednost snášení těch nejhorších útrap na frontě nežli životu v ovzduší, které jsem poznal v Praze já!“
Ve španělské občanské válce chtěl český novinář, spisovatel a okultista bojovat na straně fašistických povstalců. Nakonec jej ale poslali do Prahy dělat propagandu (Archiv ČTK)
Cámara přehání, ale nejspíš opravdu neměl snadnou práci. Československá společnost vyjadřovala svou podporu spíše španělským republikánům a nikoliv fašistům. Cámara byl, podle jeho slov, napadán „marxistickým tiskem“. Zesměšňován byl sice už předtím (například ve Vest pocket revue Voskovce a Wericha z roku 1927 se objevuje postava spisovatele Kvida Marii de la Camera von Obscura, která byla Cámarou částečně inspirována), ale jeho fašistické postoje mu na popularitě příliš nepřidaly. Díky svému poněkud exotickému jménu, aristokratickému vystupování a autorství okultních románů byl Cámara poměrně snadným cílem.
Během svého působení ve propagandě Španělska Cámara opět přispíval do českého tisku, především do deníku Národní politika. Pod šifrou Ra nebo pod některou ze zkrácených verzí svého jména psal jak politické komentáře, tak zpravodajské články a fejetony. Přispíval i do filmové rubriky.
Jak napovídá jeho členství v Národní obci fašistické, Cámarovo fašistické smýšlení nebylo omezené jen na španělský falangismus. V třicátých letech vstoupil do českého fašistického hnutí Vlajka a podílel se na vydávání stejnojmenného časopisu. Během třicátých let také získal říšské občanství a vstoupil do SA. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava začal Cámara, podle Milana Nakonečného, po Praze chodit v uniformě.
Španělská občanská válka skončila v dubnu 1939 a s ní i Cámarova úloha falangistického propagandisty. On ale zůstal v Praze, natrvalo se usadil na Kampě. A pokračoval v hlásání fašismu. Stal se filmovým poradcem na von Gregoryho kulturněpolitickém oddělení Úřadu říšského protektora. Filmu se přitom věnoval dál i jako tvůrce; během třicátých let napsal řadu scénářů, z nichž se některé dokonce dočkaly zpracování. Jeho nepochybně nejúspěšnějším kusem byla Dívka v modrém, která měla premiéru v lednu 1940. Film režíroval Otakar Vávra, v hlavních rolích se objevili Oldřich Nový a Lída Baarová. Mimochodem, slavnou herečku hrabě de la Cámara údajně uvedl do kruhů pražských okultistů.
Když jsme u okultismu - zájem o něj se u Cámary zjevně vyvinul velice brzy. A nejde jen o témata jeho románů a povídek. Už v roce 1922 vydal knihu o hraběti di Cagliostro, s nímž se prý znal jeho španělský pradědeček. To mu pak, současně s hlubokou znalostí tématu, zřejmě dodalo mezi českými hermetiky jistou vážnost. Milan Nakonečný píše, že poté, co se Cámara vrátil do Prahy, se stýkal například s okultisty Františkem Kabelákem a Jiřím Arvédem Smíchovským (který také spolupracoval s nacisty - donášel Sicherheitsdienstu, nacistické tajné službě). De la Cámara se údajně podílel na jejich „magických operacích“, které zahrnovaly vyvolávání démonů právě ve sklepě domu U zlaté lodi.
Hrabě v období protektorátu také samozřejmě pokračoval v psaní. Vyšlo mu především několik knih věnovaných fašistickému Španělsku. Jeho hlavním vydavatelem byl Harry Jelínek, další známá a poněkud záhadná figura. O Jelínkovi se dnes mluví především jako o podvodníkovi, který prodal Karlštejn a jednu linku pražské tramvaje, nicméně i on patřil mezi kolaboranty a dokonce mezi aktivistické novináře. V roce 1938 se Harry Jelínek dostal do vedení Evropského vydavatelstva, které patřilo jeho ženě. Vydával v něm pronacistickou literaturu a také antisemitský udavačský časopis Znova, jehož byl šéfredaktorem. Felix Achille de la Cámara se stal kmenovým autorem jeho vydavatelství.
Zvláště ve válečné tvorbě hraběte de la Cámara se projevuje jak jeho silný antisemitismus, tak nenávist ke komunismu a bolševikům. Počátkem roku 1944 vznikla, pod záštitou Moravcova ministerstva, Česká liga proti bolševismu. Šlo o propagandistickou organizaci, která měla zdůrazňovat hrozbu Sovětského svazu. Cámara patřil k zakládajícím členům. Další skupinou, vůči které útočně vystupoval, byli svobodní zednáři. Téma tajného židozednářského spiknutí, které chce ovládnout svět, se ostatně objevuje i v jeho románech a povídkách. Koneckonců, Cámara druhou světovou válku vnímal jako „gigantický zápas a boj příští Nové Evropy s bolševismem, zednářstvím a židovstvem“.
Osud fašistického hraběte na konci války je nejasný a plný spekulací (Foto: ČTK/Střihavka)
Přitom ale nejspíše nebyl udavačem. Nakonečný ve své knize přednesl jedno svědectví, které dokonce mluví o opaku: „Majitelka domu, v němž de la Cámara bydlel, mi vyprávěla, jak jednoho večera, když se u ní poslouchal Londýn - což se v té době trestalo i smrtí - „pan hrabě“ u nich zazvonil a upozornil je, že rozhlas je moc hlasitý a že jsou u něj nějací němečtí hosté.“ Větší odhalení toho, čeho všeho se Cámara dopustil a nedopustil, mohl, podobně jako u jiných kolaborantských novinářů, odhalit soud. Před tím by Cámara po válce nepochybně stanul. Jeho ale čekal jiný osud. Jaký? To je stále sporné.
Podle jedné verze hrabě de la Cámara krutě doplatil na svou neskrývanou spolupráci s nacisty. Milan Nakonečný píše, že zemřel během pražského povstání, když si pro něj 8. května 1945 přišla skupina lidí až k jeho domovu v Míšeňské ulici na Kampě. Údajně za ním měli poslat malého chlapce, aby ho z bytu vylákal na chodbu, načež fašistu zajali, odvlekli pryč a kdesi na Kampě upálili. Je také možné, že byl zastřelen nebo oběšen. Podle Jůnovy knihy Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary (která, nutno říct, Cámaru až nekriticky obhajuje) jsou ale všechny tyto verze mylné a Cámarovi se podařilo během pražského povstání odjet pryč. Podle Jůny měl před trestem uniknout přes Španělsko až do Jižní Ameriky, podobně jako jeho bývalá žena Jelizaveta Nikolská. Podle této verze Cámara zemřel až 22. července 1952 ve Venezuele. Uspokojivě prokázána však není ani jedna z teorií. Zatím tak pravda o smrti Felixe Achilla de la Cámara, muže, který chtěl být aristokratem, zůstává záhadou.
