TRAMVAJAČKA: Lidem schválně neujíždím. Trasu bych už trefila i poslepu

  12:15
Tramvaj v Plzni řídí od mládí, letos už šestadvacátým rokem. „Věřím tomu, že kdyby mi zavázali oči a nebyl by hustý provoz, tak bych v klidu dojela do další zastávky,“ říká řidička tramvaje Markéta Jánská. V práci si často musí poradit i s opilci a nevychovanými pasažéry. Při jednom z konfliktů kdysi přišla o tři zuby.
Plzeňská řidička tramvaje Markéta Jánská

Plzeňská řidička tramvaje Markéta Jánská | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Vyučila jste se kuchařkou. Jak jste se od vaření dostala k řízení tramvaje?
Když jsem ještě jako malá holka jezdívala do školy tramvají, tak jsem si vždycky stoupala za řidiče, protože mě řízení zajímalo. Ta práce se mi líbila. V osmnácti jsem se šla zeptat na podnik, jestli bych mohla řídit, ale bylo mi řečeno, že musím počkat do jednadvaceti. Pracovala jsem proto jako kuchařka, což mě sice hodně bavilo, ale po finanční stránce to nebylo ideální. Vyhrála proto tramvaj. Přesně na den na své jedenadvacáté narozeniny jsem nastoupila. Od té doby řídím. Už je to šestadvacet let.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Komunikujete s cestujícími, třeba gesty nebo i slovně?
Za jízdy se bavit nesmíme. Když potřebují jízdenku, tak si na zastávce zaťukají a my jim ji prodáme. Samozřejmě, když nastupují s kočárkem nebo vozíčkem, tak mě gesty upozorňují, já kývnu hlavou. A když se míjíme s kolegy, tak na sebe máváme, zdravíme se.

V Plzni jsou tři tramvajové linky. Jezdíte na všech?
Ano, střídám všechny. Nejraději jezdím na čtyřce, protože je tam nejvíc lidí a pořád se něco děje (v Plzni jsou v provozu linky 1, 2 a 4 - pozn. red.). Trasa vede z Košutky přes centrum na Bory.

Vy tedy máte raději, když jsou tramvaje plné?
Rychleji to utíká, je to záživnější, rušnější. Někteří moji kolegové jsou ale naopak raději, když je méně lidí a jízda je klidnější.

Na rušnějších trasách musí být řidič zřejmě velmi ostražitý.
Soustředit se člověk musí všude. Někteří chodci jsou opatrní, jiní méně. Často jsou zamyšlení. Člověk už pozná, jestli mu tam člověk vejde, nebo nevejde. Na lidech vidíte, když nedávají pozor. Řidič musí hodně zvonit, opravdu to hlídat a do zastávky vjíždět pomalu.

Stala se vám někdy vážnější nehoda?
Vážnější ne. Párkrát byla srážka s autem, ale odnesly to vždy jen plechy. Zatím jsem nikdy neměla nehodu z vlastní viny. Srážka s chodcem mě naštěstí nepotkala. Čas od času se ale řidičům stávají. Někdy je dlouho klid, a pak jsou zase dvě tři nehody za sebou.

Jak se s nimi kolegové vyrovnávají?
Dost těžce. I když to není jejich vina, tak si člověk vždy říká, jestli tomu mohl nějak zabránit. Nám ale nezbývá nic jiného, než se zapřít, brzdit a zvonit. Nemáme volant, abychom mohli uhnout na stranu.

Jak probíhá váš pracovní den?
Záleží na tom, jakou mám směnu. Pracujeme v turnusu. Odpolední začíná mezi jednou hodinou a končí kolem půlnoci. Další den následuje odpolední, která začíná po jedenácté a končí v sedm večer. Ranní je od tři čtvrtě na čtyři do půl dvanácté. Máme také dělenou směnu, což znamená, že jdeme do práce ráno od čtyř do osmi. Pak jdeme na dvě, tři hodiny domů a vracíme se na dvanáctou.

Na ranní směnu vstávám v půl třetí. Do práce to mám deset kilometrů. Na vozovnu jezdím nočním autobusem. Na ranní směně je dobré, že jsem pak brzy doma z práce. Vstávání mi tolik nevadí, člověk si zvykne. Ranní jsou lepší také v létě, když jsou velká horka.

Markéta Jánská

Narodila se v Plzni roku 1968. Vyučila se kuchařkou. Tři roky vařila v hotelech a restauracích. Od roku 1989 pracuje jako řidička tramvaje. Má dvě dospívající děti.

V kabině někdy musí být jak v peci.
To ano, v létě vám tam do devíti hodin praží sluníčko. Poslední dobou se do tramvají dávají klimatizace. Zhruba v osmdesáti procentech tramvají už jsou. Ve starých ale ne a tam je hodně velký pařák, to z vás úplně teče.

Máte vždy uniformu, nebo můžete jezdit i v civilu?
Máme buď košili se svetrem, nebo trička.

Jezdíte i noční linky?
Poslední směna je od tři čtvrtě na čtyři do jedné v noci. Zhruba deset minut před jednou zatahuje poslední tramvaj. Linky přes celou noc v Plzni nejsou. Jezdí místo toho noční autobusy. Ty samozřejmě pokryjí více tras a na rozdíl od tramvají jezdí i meziměsto.

Videoreportáž o práci řidičky tramvaje Markéty Jánské:

Když tedy máte směnu do jedné hodiny v noci, je to klidnější, nebo naopak náročnější, protože jsou tramvaje plné bujarých pijáků?
Je to samozřejmě klidnější, protože jezdí výrazně méně cestujících. Horší jsou pátky a soboty, kdy se občas stávají nějaké výtržnosti. Pokud lidé nejsou vyloženě hodně hluční, tak je nechám být. Pokud ale obtěžují ostatní, jdu jim domluvit. Když to nepomůže, volám policii. Policisté občas musí cestujícího vykázat na konečné, když nechce vystoupit. Někteří už jsou známé firmy a policisté je znají. Sem tam se někdo opravdu nechce nechat vyhodit a je i agresivní. Takhle jsem na noční kdysi přišla o tři zuby.

Co se stalo?
Na konečné mi zůstal v tramvaji cestující. Snažila jsem se ho vykázat s tím, že do točny cestující nesmí. V té době ještě nebyly v každém voze vysílačky. Vyhodila jsem ho ven, on ale dveře zpátky roztrhl, vlezl tam a chtěl mě znásilnit. Naštěstí jsem utekla. Byl to dost ošklivý zážitek.

Chytili ho pak?
Ne. Asi bych ho ani nepoznala.

Nebála jste se potom jezdit v noci?
Ne, ale přeci jen jsem si na konečných dávala hodně velký pozor. Také jsem s sebou začala nosit pepřák. Jiný fyzický konflikt jsem neměla. Kolikrát jsou ale cestující docela sprostí a nadávají. Já na to nereaguji.

Zamykáte se v kabině?
Nezamykám. Kdyby se nedej bože stala vážná nehoda, tak by mě nemohli z kabiny vyndat.

Lidé Česka pokračují už 30. rozhovorem. Kdo nám v projektu ještě chybí?

Tváře seriálu Lidé Česka

Liší se podle vás cestující podle denní doby?
Prvními linkami ráno jezdí hodně lidí do práce, potom je trochu klid do půl sedmé, sedmi. Pak začínají jezdit školáci. Od devíti do dvanácti je opět celkem klid, to jezdí hodně senioři. Od jedné hodiny zase začínají jezdit děti ze školy a dospělí z práce. Některé pasažéry za těch šestadvacet let už poznávám.

Řidič tramvaje někdy čeká na cestující, kteří dobíhají na poslední chvíli, jindy zavře dveře před nosem. Na čem to závisí? Rozhoduje se i podle momentální nálady?
Neřekla bych, že to je podle nálady. V zrcátku často ani nevidím, že někdo dobíhá ze strany. Nebo mě tlačí čas, mám zpoždění a vím, že za minutu za mnou jede další tramvaj, tak pospíchám a nemůžu už čekat. Čtyřka jezdí ve špičce po třech minutách a dvojka a jednička po pěti, takže jede jedna tramvaj za druhou a není prostor čekat. Řidiči to ale určitě nedělají úmyslně, že by zavírali lidem schválně před nosem. Když je čas, tak počkám. Kolikrát i dvakrát znovu otevřu dveře, když vidím, že někdo dobíhá, ale to nejde donekonečna, to bych na zastávce také mohla stát pořád. Lidé často běží a skáčou po tlačítkách, i když se tramvaj už rozjela. V té chvíli už samozřejmě nemohu znovu zabrzdit, to by cestující mohli popadat. Někdy mě naštve, když na člověka čekáte a on pak ani nepoděkuje.

Když se v zastávce zdržíte, můžete zpoždění dohnat tím, že na to „dupnete“?
To určitě ne. Musím dodržovat povolenou rychlost, což je padesát kilometrů za hodinu. Nejvíc času stejně zabere to, že cestující nastupují a vystupují. Když pojedu o něco rychleji, tak toho beztak příliš nenaženu. A rychlost se přísně kontroluje, můžeme za to mít postihy, stejně jako za bavení se za jízdy nebo za telefonování. Dispečeři vidí na GPS na sekundu přesný čas, kdy řidič zastavil, otevřel a zavřel dveře. Vidí moje osobní číslo a tramvaj jako obdélníček. Když jsem rychlejší, tak má obdélníček určitou barvu, při zpoždění zase jinou.

Dává vám dispečer pokyny vysílačkou?
Ano. Třeba když někdo něco ztratí v tramvaji, tak volají, ať vozy prohlédneme. Když je nehoda, tak varují, ať si dáme pozor. Nebo někoho hledají, když se ztratí děti nebo nemocní lidé. Už se mi stalo, že hledali desetiletou holčičku. Nahlásili, jak vypadá a ona mi opravdu nastoupila do tramvaje, takže jsem jí vysadila před dispečinkem a tam si pro ni přišli.

Jak často máte přestávky?
Na konečné máme čtyři, deset nebo patnáct minut. Můžeme si odskočit, napít, najíst, zakouřit. Pak máme delší, asi třicetiminutovou, přestávku na svačinu. Ve městě, v místě kudy jezdí všechny tramvaje, máme svačinovou místnost.

Co vše si s sebou berete do kabiny?
Nosím batoh, kde mám veškeré věci, které se týkají provozu tramvaje. Mám u sebe řidičák, pití a jídlo. V tramvaji máme malou ledničku. Pro jistotu si beru šroubovák, kdyby bylo potřeba něco poopravit, dotáhnout. Můžeme si nosit své rádio, v tramvaji zabudované není.

Jakým typem jezdíte?
Máme devět typů tramvají a střídáme se úplně ve všech. Nemám tedy žádnou „svoji“ tramvaj. Všechny jsou v současnosti renovované. Jsou z nich udělané „vany“, to znamená nízkopodlažní tramvaje. Řízení se liší v tom, že u některých se rychlost a brzdy ovládají ručně. Ve starších typech jsou klasicky pedály pro nohy. V současnosti převládá ruční ovládání, což mám raději. Myslím, že to umožňuje rychlejší reakce. Když ale tramvaj dobře jede, je v dobrém stavu, tak je vcelku jedno, jaký typ to je.

Plzeň se v posledních letech stala hlavním městem výroby tramvají ve střední Evropě. Jezdíte také na testovacích prototypech?
Nejezdím. Asi bych ani nechtěla, jsou to hodně drahé stroje. Kolegové, kteří testují nové tramvaje, jezdí bez cestujících, jen krátké trasy.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
VČELAŘ: Hlavním nepřítelem včel je člověk. Nejzdravější je pro ně město

Stávalo se vám v začátcích, že jste špatně odbočila mimo trasu své linky? Může se v takovém případě couvnout?
To se mi ještě nikdy nestalo. S cestujícími se couvat nesmí, maximálně pár metrů. Když už se couvá, musí řidič vylézt, přejít na druhý konec tramvaje a couvat odtamtud. Pokud je to větší vzdálenost, tak se necouvá a trasa se musí objet. Některým kolegům už se stalo, že se spletli.

Jezdíte veřejnou dopravou, i když máte volno? Máte tendenci hodnotit řízení kolegů?
Jezdím. Kolegy moc nehodnotím. Většinou sedím, jsem zamyšlená a řidiče nesleduji.

Má každý tramvaják svůj styl? Liší se na ty, kteří rádi zvoní a na ty klidnější?
Určitě. Já myslím, že jsem spíš klidnější. Když přijedu k autu a vidím, že nemá, kam uhnout, tak na něj nebudu zvonit. Sama řídím, tak se do něho dovedu vžít. Řidičák na auto jsem si dělala až čtyři roky poté, co jsem jezdila tramvají. Dneska už je ale pro řidiče tramvají povinný. V řízení mezi tramvají a autem je samozřejmě obrovský rozdíl. Kolikrát se mi stalo, že v autě místo na semafory koukám na kuličky, což jsou takové semafory pro tramvaje.

Nervózní pasažéři, neopatrní řidiči, roztržití chodci. Musí to být nesmírně psychicky náročná práce.
To je. Člověk musí sledovat kolej, trolej, lidi ve voze, lidi venku, auta. Musím mít oči úplně všude. Potom se odreagovávám na procházkách v lese s pejskem. To mě hodně nabudí. Miluji také hory, Šumavu, Alpy. Ráda lyžuju a plavu, i když na to není tolik času.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté seriálu

Co vám v životě dělá radost?
Já se dokážu radovat z drobností. Třeba když čekám na cestujícího, který dobíhá, on mi poděkuje nebo pozdraví. Radost mi udělá, když uvařím něco dobrého a lidem to chutná.

Z čeho máte největší strach?
Mám obavy o své příbuzné a rodinu, abychom všichni byli zdraví. A trochu mám strach ze současné situace v zemi, aby mé děti jednou žily v klidu.

Jak se vám v Česku žije?
Žije se mi tu dobře. Máme krásnou krajinu. Proto také na dovolenou jezdíme rádi po Čechách.

Co rodina? Neinspirovaly se děti vaší prací?
Mám syna a dceru, oba chodí na střední školu. Neřekla bych, že je řízení tramvaje láká. Jen si myslí, že je to jednoduchá práce, že jen sedím a mačkám si tlačítka. Manžel býval řidič autobusu, ale teď je bohužel po mrtvici pohyblivý jen s naší pomocí. Takže to máme trochu komplikovanější, když chodím do práce, ale skloubit se to dá.

Školíte také nové řidiče. S čím mají nováčci obvykle největší problémy?
Obvykle zjišťují, že si musí sundat růžové brýle. Každý si myslí, že si do tramvaje sedne a jede. Pak je překvapený, co všechno se musí v tramvaji pozorovat. Problém ze začátku bývá, že si nestihnou včas na dálku přehodit výhybku a pak musí zastavit, vylézt ven a přehazovat ji ručně.

Máte s kolegy nějaký společný žargon?
Určitě, když se někdy sejdeme a je tam někdo, kdo nejezdí tramvají, tak nám třeba ani nerozumí. Máme názvy pro různé typy tramvají, třeba Kačena, Astra, Pluska.

Jaký je mezi tramvajáky poměr mužů a žen?
Když jsem nastoupila, tak tu bylo pár tramvajaček a devadesát procent chlapů. Dneska už je to skoro půl na půl. Mezi nováčky mírně převažují kluci. Zájem je poměrně velký. Letos už se dělaly čtyři kurzy pro nové řidiče. Zájemci jsou od jednadvaceti třeba do šedesáti. Pokud nový řidič udělá zkoušky, firma mu řidičský průkaz zaplatí. Musí tu pak ale vydržet aspoň dva roky.

Řídila jste někdy tramvaj jinde než v Plzni?
Ne. Ráda bych si to i zkusila. Ale v Praze bych se možná ztratila.

Co vás na řízení tramvaje nejvíce baví?
Že je každý den jiný, trasa vypadá pokaždé jinak, jednou svítí sluníčko, jindy sněží, prší. Pokaždé se děje něco jiného. Kdybych byla zavřená někde v továrně, určitě by mě to nebavilo. V tramvaji se rozhodně nenudím. I když, kdyby nám udělali novou linku, bylo by to rozptýlení. Přeci jen v Plzni jezdím už šestadvacet let. Věřím tomu, že kdyby nebyl provoz a zavázali mi oči, tak bych v klidu dojela do další zastávky. Už si pamatuji, i kde je jaký hrbol a kde to houpne.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka

Nejčtenější

A modré přilby jen přihlížely... Fotka ze Srebrenice dodnes straší Nizozemsko

Nizozemští vojáci sedí na střeše obrněného vozidla, vedle sebe modré přilby. Pod nimi stojí tisíce lidí doufající v jediné: že jim chlapíci s emblémem OSN zachrání život. Ale nestane se tak. Píše se...

Plovoucí bary a „nepřevratitelný“ raft. Na Vltavě kvete zvláštní vodácký byznys

Je deset hodin ráno a na jezu v Herbertově, dva kilometry po Vltavě od Vyššího Brodu na jihu Čech a na druhém jezu, který vodáky od Lipna čeká, se tvoří fronta. Širokých raftů s neohrabanými...

Proslavily ji šaty z minerálky. Topmodelka z ikonické reklamy se vrátila do Varů

Michael Douglas, Dakota Johnson, Peter Sarsgaard. Celá řada hvězd a celebrit ozdobila letošní filmový festival v Karlových Varech. Jednou z nich je topmodelka Hana Soukupová. Rodačka z Karlových Varů...

Drát, který odpojil polovinu Čech. ČEPS zveřejnil snímky poškozeného vedení

Provozovatel přenosové soustavy ČEPS zveřejnil ve čtvrtek poprvé i snímky poškozeného vedení V411. Pád fázového vodiče na něm odstartoval minulý týden řetěz událostí, jehož výsledkem byl výpadek...

OBRAZEM: Stano odhalil Bartoškův poslední portrét. Dakota si napravila reputaci

Jak naposledy zvěčnil renomovaný fotograf Tono Stano Jiřího Bartošku, se můžete jít podívat do karlovarské Sparkasse Gallery. V neděli zde totiž sám tvůrce odhalil svou novou fotografii již zesnulého...

Jednotný vzhled, žádná světýlka. Města chtějí omezit výdejní boxy, firmy se brání

Premium

Barevně neutrální. Už ne samostatně stojící, ale jako součást plotů a zídek, nejlépe však uvnitř budov. Žádná světýlka a křiklavé nápisy. Jednotný vzhled. Takové jsou nové požadavky na podobu a...

13. července 2025

Zelené šílenství trvá, pistácie jsou všude. Farmáři vyhlížejí rekordní úrodu

Pistáciové šílenství, které loni odstartoval fenomén dubajské čokolády, nebere konce. Zelené plody pronikají do dezertů, kávy i těstovin a sháňka o nich celosvětově roste. Tomu se snaží přizpůsobit i...

13. července 2025

Řetězce šíří falešné alibi. Když umí zlevnit v Německu, měly by i u nás, říká expert

Premium

Plýtvání potravinami u nás není tak hrozné, tvrdí vrchní ředitel Sekce potravinářství na ministerstvu zemědělství Jindřich Fialka. Proč je podle něj důležité správné označování složení prodávaných...

13. července 2025

Můj Bože, to jsem já? Muž s maskou se stal symbolem inferna v londýnském metru

Ghanský přistěhovalec a hudební producent Kwasi Afari-Minta je zosobněním tragického příběhu, který se na sklonku roku 1987 odehrál v útrobách londýnského metra. Při požáru ve stanici King’s Cross...

13. července 2025

Poslední ulice hippies v Jakartě chřadne. Mekku batůžkářů položily nepokoje i covid

Premium

Od našeho spolupracovníka v Asii Jalan Jaksa bývala legendou. Touto ulicí v samotném centru Jakarty musel v minulosti projít snad každý cestovatel, který se vydal objevovat indonéské souostroví. Dnes z bývalé slávy zbyly jen...

13. července 2025

Neštěstí na Trojském mostě. Mladý muž nepřežil pád z výšky do kolejiště

K tragické události došlo v sobotu v Praze 7. Podle informací policie zemřel kolem osmé hodiny večerní na Trojském mostě mladý muž. Z dosud nezjištěné příčiny spadl z mostní konstrukce do kolejiště...

12. července 2025  21:39,  aktualizováno  21:57

Byl slyšet 12 kilometrů. Francie po více než století vrátí do Afriky mluvící buben

Francie vrátí Pobřeží slonoviny téměř půltunový buben, který před více než sto lety odvezli francouzští kolonialisté. Parlament v Paříži schválil zákon, jenž navrácení umožní. Pobřeží slonoviny je...

12. července 2025  20:26

Proč se u nás říká klokan a ne kengura? Vševěd ví o původu českých jmen zvířat

Premium

Anglicky kangaroo. Německy Känguru. Španělsky canguro. Rusky kenguru. I slovensky kengura, dokonce maďarsky kenguru. Jen v češtině (a chorvatštině, ať nejsme jen pragocentristi) klokan. Kde se takové...

12. července 2025

USA zavedou od srpna cla 30 % na zboží z EU. Leyenová připustila jednání i odvetu

Spojené státy zavedou od 1. srpna na dovoz zboží z Evropské unie clo 30 procent. Vyplývá to z dopisu adresovaného šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové, který na své síti Truth Social...

12. července 2025  14:51,  aktualizováno  19:57

Arogance, vydírání, kdy zas obrátí? Čeští politici reagují na Trumpova cla vůči EU

Zavedení třicetiprocentních cel na zboží z Evropské unie, jak oznámil americký prezident Donald Trump, by mělo negativní dopad na obchodní vztahy EU se Spojenými státy. Je nutné pokračovat v jednání,...

12. července 2025  18:05,  aktualizováno  19:54

D.A.S. právní ochrana, pobočka ERGO Versicherung Aktiengesellschaft pro ČR
MANAŽER OBCHODNÍ SKUPINY / OBCHODNÍ ZÁSTUPCE - celá ČR

D.A.S. právní ochrana, pobočka ERGO Versicherung Aktiengesellschaft pro ČR
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj

Nové záběry tragédie na letišti v Bergamu. Muž se rozeběhl přímo do běžícího motoru

Tragédie na mezinárodním letišti v italském Bergamu má nové, hrozivé detaily. Na sociálních sítích se objevilo video z bezpečnostní kamery, které zachycuje okamžik, kdy muž neoprávněně pronikl na...

12. července 2025  19:48

Vary vyhrál český film Raději zešílet v divočině, Pavel doprovodil Bartoškovou

Vítězem 59. ročníku MFF Karlovy Vary se stal česko-slovenský dokument Raději zešílet v divočině. Mladá herečka Kateřina Falbrová obdržela zvláštní uznání za výkon ve filmu Sbormistr. Švédský filmový...

12. července 2025,  aktualizováno  19:30
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.