Jste z Česka, bydlíte v Dubaji, ale přitom neustále létáte po světě. Kde se tedy cítíte doma?
Pro mě jsou domov stále Čechy. To se nezměnilo a asi se to nikdy nezmění. Doma jsem v Dolním Bousově, což je asi dvacet kilometrů od Mladé Boleslavi. I když jednou, až se vrátím, tak se nebudu vracet přímo tam.
Lidé ČeskaSeriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější. Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur. Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Jak často se dostanete za rodinou?
Jako letuška pracuji u Emirates rok a půl a pracovní let do Prahy jsem teď nedávno dostala vůbec poprvé. Lety do Prahy jsou mezi posádkou dost žádané, takže je dost těžké se tam dostat. Jinak domů jezdím jednou za dva tři měsíce, když mi vyjde pár dní volna. Loni jsem v Česku strávila dvě dovolené.
Kolik zemí tak za měsíc navštívíte?
Pokud počítám lety, kde zůstávám přes noc, tak mám zhruba šest až sedm letů za měsíc. Většinou pokaždé do jiné země. Když bych měla spočítat celkové skóre, tak jsem navštívila kolem třiceti čtyřiceti zemí. Destinace se opakují. A třeba v Itálii létáme do třech měst.
Máte možnost na místě strávit delší dobu a poznat to tam, nebo trávíte čas jen na letišti a v hotelu?
Pokud se jedná o lety do Evropy, tak tam většinou máte jeden den. Těch 24 hodin se počítá od přistání do chvíle, kdy se zase vzlétne. Takže člověk má pro sebe tak dvacet hodin a do toho se musí započítat samozřejmě spánek a cesta na letiště. Když se létají dálkové lety, třeba do Ameriky, tak tam dostává personál 48 nebo 72 hodin volna, což je celkem dost. Na hlavní město jeden den někdy stačí. Když si člověk připraví předem, co chce vidět, kam chce jít, tak je to bez problémů.
Dokážete už z destinace předem odhadnout, co vás čeká za typ pasažérů, jaké problémy budou nebo na co si dát pozor?
Určitě máme vytipované destinace, kam létá určitý typ pasažérů. Takže lehce dokážete předem odhadnout, jak let bude probíhat, jaké budou pasažéři žádat pití, jídlo nebo jaké se mohou vyskytnout problémy.
Můžete sama nějak ovlivnit, kam poletíte?
Pokud člověk překlene zkušební dobu, která tu bývá šest měsíců, tak si může měnit lety s ostatními. Jsou destinace, které jsou mezi posádkou nejoblíbenější a o které je velký zájem.
Které to jsou?
Určitě některá místa v Evropě, třeba Nice ve Francii. Velký zájem je o Mauricius, Phuket v Thajsku, brazilské Rio de Janeiro a lety do Japonska. Tam je ale požadavek, že ve třídě economy musí být minimálně pět japonských členů posádky. Takže pro Neasiata je velmi těžké se na tyto lety dostat. Existují i neoblíbené destinace, ty však nebudu nijak rozvádět.
Neustále cestujete, zřídka se zdržíte delší dobu na jednom místě. Je za těchto podmínek vůbec možný nějaký soukromý život a partnerský vztah?
Určitě. Myslím, že záleží na obou stranách, jestli i ten druhý člověk dokáže být tolerantní. Já sama mám vztah na dálku. Přítel je v Česku. Oba se snažíme, nejsnazší je komunikovat po Skypu. Když mám volno, tak se snažím létat domů. Když může on, tak létá za mnou. Trávíme spolu všechny dovolené. Myslím, že pokud je snaha, tak se to určitě dá zvládnout. Ale jednodušší asi je, když má člověk vztah tady v Dubaji.
Karolína KrausováNarodila se v roce 1986 v Mladé Boleslavi, kde také vystudovala gymnázium. Na Univerzitě Hradec Králové vystudovala obor Jazyky pro cestovní ruch se zaměřením na angličtinu a ruštinu. Poté získala inženýrský titul na Vysoké škole obchodní v Praze v oboru Management cestovního ruchu. Od září 2013 pracuje jako stevardka letecké společnosti Emirates. |
Jak často po vás pasažéři chtějí telefonní číslo?
Párkrát se mi to stalo. Ale svoje číslo zásadně nedávám. Mnoho mých kolegyň se ale takto dokonce seznámilo a vdalo.
Letušky bývají obecně mladé dívky. Je tato profese nějak věkově omezena?
Setkala jsem se tady s případy, kdy vedoucí kabiny měla kolem pětapadesáti let. Já sama si ale dovedu představit, že tu strávím ještě maximálně půl roku. Pak už je to asi i na hranici zdravotního rizika, protože ta práce je dost náročná psychicky i fyzicky. Ideální doba, po kterou by člověk měl tuto práci dělat, jsou podle mě ty tři roky, tedy lhůta, na kterou bývá smlouva. Ale někteří lidé jsou tu třeba i dvacet let.
V čem je ta práce tak obtížná?
Nejnáročnější je to v noci. Já jsem totiž člověk, který nedokáže spát přes den. Když je odlet ve tři hodiny ráno, tak v 11 hodin se už musím začít vypravovat, předtím ale nejsem schopná spát. Takže se stává, že jdu na let, předtím jsem 16 hodin nespala a let trvá dalších 14 hodin. Stává se, že ráno letíte z Dubaje, přeletíte časové pásmo a přistanete v Austrálii, kde je opět ráno, takže úplně přeskočíte noc. Je to takový neustálý zmatek. Když mám pak dovolenou, tak chodím spát třeba v sedm, v osm večer a spím jak zabitá. Myslím, že jsem nikdy nezažila takový pocit únavy jako tady. Když se přistává po čtrnácti hodinách, jsou unaveni všichni, je to vidět i na pasažérech. Ale my musíme být pořád usměvaví a komunikovat.
Máte během dlouhých letů pauzy?
Máme nárok na odpočinek. V letadle je vyhrazený prostor jen pro posádku, která má kontrolovaný odpočinek, ať už se jedná o piloty nebo o palubní personál. Po tu dobu bychom měli spát, abychom se posílili na zbytek letu. Ale když se probudíte, tak v ten moment musíte jít okamžitě do kabiny a pracovat.
Čas tady běží hrozně rychle. Pro nás jako pro posádku úplně ztratily význam dny. Já se třeba absolutně neorientuji v tom, jaký je dneska den, jestli je pondělí, středa, nebo sobota. Orientuji se podle data, kdy mám další let, kdy se z toho letu vrátím a jak dlouho budu mít volno. Pro nás svátky víkendy, narozeniny, neexistují.
Další rozhovory:Lidé Česka Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. Minulý díl: |
Přesto jste si tuto náročnou práci vybrala. Co se vám na ní líbí?
Důvod, proč jsem sem přišla, bylo cestování. To, že jste v krátkém horizontu schopna navštívit spoustu zemí a vidět, jak žijí lidé na neuvěřitelných místech, v neuvěřitelných podmínkách. To je zajímavé, ale i z toho se dá čerpat pouze určitý čas.
A co finanční motivace? O platech cizinců ve Spojených arabských emirátech se vypráví úplné pohádky. Prozradila byste, na kolik si letuška přijde?
Životní úroveň je tady rozhodně o něco vyšší než v Česku. Výši platu zveřejňovat nesmím, ale myslím, že my, zaměstnanci Emirates, si určitě nemáme na co stěžovat. Platy jsou dobré. Kdybych měla takový plat v České republice, tak bych se asi nerozmýšlela a vrátila bych se dříve domů.
Dělí se letušky na ty, co obsluhují byznys třídu a ty, které obsluhují třídu economy, nebo je to jedna parta?
Každý, kdo nastoupí k Emirates, začíná v economy. Povýšení záleží na potřebách společnosti. Z economy se postupuje do byznys. Odtud se dá postoupit do první třídy. Pak se můžete stát vedoucí kabiny a nejvyšší pozice, která je mezi palubním personálem dosažitelná, je vedoucí celého letu, která má pod palcem všechny tři kabiny. Já jsem zatím v economy.
Jak se vám zamlouvají letuškovské outfity?
Moc lidí nám to oblečení chválí, jsou z toho nadšeni. Na letišti nás zastavují hlavně ženy a obdivují to.
Podívejte se na uniformy letušek Emirates:
Může mít letuška třeba brýle nebo čočky?
Určitě, je to povolené. Brýle musí vypadat určitým způsobem. Mohou mít černé, hnědé nebo zlaté obroučky. Člověk s sebou vždy musí mít dvoje náhradní.
Proč je mezi stevardy minimum mužů?
Neřekla bych, že minimum. Tady se s tím setkáváme celkem často. Ale abych byla upřímná, myslím, že to není práce pro chlapa. Člověk musí dost potlačit své ego, když obsluhuje lidi. I zákazník asi tak nějak očekává, že ho v těch oblacích bude obsluhovat letuška v sukýnce a s úsměvem.
A na druhou stranu, létáte také s pilotkami?
Zatím jsem se setkala se dvěma kapitánkami a možná se třemi, čtyřmi prvními důstojnicemi. Myslím, že sice pomalu, ale přeci jen se i do tohoto oboru dostávají postupně ženy.
Zažila jste na palubě někdy nějakou dramatickou situaci, kdy jste třeba měla strach?
Zatím naštěstí nezažila.
Co silné turbulence? Nedělá se vám špatně?
Pro posádku je to na rozdíl od pasažérů mírné zpestření. Je to pro nás takové příjemné rozptýlení. Pasažéři to samozřejmě snáší hůř. Poměrně pravidelně řešíme zejména na dálkových letech zdravotní problémy, jako je omdlení či zvracení.
Jste školené pro případ, že se na palubě vyskytne problémový pasažér nebo dejme tomu terorista?
Určitě. Hned po nástupu do Dubaje jsme absolvovali výcvik, který trvá jeden a půl měsíce. Jeho součástí je, jak se chovat v krizových situacích. Učili jsme se techniky, jak zpacifikovat pasažéra, který to třeba přehnal s alkoholem a začíná být agresivní. Mně se to zatím naštěstí nestalo. Podle statistik se ročně objeví na palubě kolem třiceti lidí, které je třeba zneškodnit.
Kam pak takového zpacifikovaného pasažéra na palubě „uklidíte“?
Na nejbližší volné sedadlo. Pokud dělá velké problémy, musí se vyklidit ostatní sedadla v řadě, aby tam byl sám. Je neustále pod dohledem a může si být jistý, že do konce letu ho už nikdo nerozváže a v Dubaji na něj bude čekat policie.
Svým způsobem náročnými pasažéry jsou jistě i malé děti. Jak je zabavíte?
Obdivuji všechny rodiče, kteří se rozhodnou cestovat s malými dětmi, protože kolikrát je to opravdu náročné. Na palubě máme hračky, které se rozdávají a děti si je mohou nechat. Každý pasažér má před sebou televizi, kde jsou pořady pro děti, animované filmy, interaktivní hry.
Máte oblíbený typ letadla, kterým se vám třeba létá příjemněji?
Já určitě preferuji Boeing 777-300, stejně jako většina posádky, protože je pro nás takový přívětivější. Je tam více prostoru, kde si můžeme o pauze sednout. Jinak je to letadlo také menší než druhý nejčastější stroj ve flotile, kterým je Airbus A380-800. Kapacita v economy třídě je 310 lidí, kdežto u Airbusu to je 427 lidí.
Radost, strach a životodpovídají všichni hosté projektu Co vám dělá v životě radost? Z čeho máte největší strach? Jak se vám v Česku žije? |
Dostanete se někdy také do pilotní kabiny?
Ano, to je i jedna z našich povinností. Z bezpečnostních důvodů telefonicky nebo osobně kontrolujeme piloty, jestli jsou v pořádku, jestli něco nepotřebují.
Létáte v nějakém stabilním týmu, nebo je posádka pokaždé jiná? A máte mezi kolegyněmi kamarádky?
Na každém letu letíte s naprosto jinou posádkou, máte tam 17 nebo 27 nových jmen, které jste v životě předtím neviděla. Je na vás, jestli za ty tři dny, které nějakým způsobem strávíte spolu, navážete přátelství. Někdy to je možné a později se třeba sejdete v Dubaji. Mně se stalo asi dvakrát, že jsem letěla se stejným člověkem. Kompletní posádka společnosti totiž čítá asi 20 tisíc lidí a to nepočítám piloty. Určitě je příjemné, pokud se na letu sejdou dva tři lidé ze stejné země.
Říká se, že pravidla Emirates jsou hodně striktní i co se týče volného času nebo bydlení personálu. Nejsou omezující?
Člověk má možnost bydlet mimo ubytovny Emirates, sám si to platit a dostává na to i příspěvek. Pak nemusí dodržovat žádná pravidla. Ale neřekla bych, že jsou až tak přísná. Ale myslím, že v tom počtu zaměstnanců, národností, a mentalit, nějaká pravidla být musí. Návštěvy v ubytovnách máme povolené. Musí však odejít do jedné v noci, nesmí zůstat přes noc. Výjimkou jsou samozřejmě předem ohlášené návštěvy, ať už je to rodina nebo přátelé. Nikdo nám to nezakazuje.
Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory |
