Z jakého rajónu a od jakých dodavatelů svážíte do kafilerie uhynulá zvířata?
Mám na starosti dva okresy: Rakovnicko a Kladensko. Do kafilerie v Podbořanech většinou svážíme materiál ze zemědělských družstev. S těmi má kafilerka dlouhodobě smlouvy. Někdy objedu i pětadvacet míst za den. Jezdím také k soukromníkům. Když jim nějaké zvíře uhyne, mají na nás kontakt, tak zavolají a přijedeme.
Lidé ČeskaSeriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější. Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur. Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Která zvířata jsou pro vás na odvoz a likvidaci nejnáročnější?
Naložíme cokoliv, pokud to není zrovna slon. Velká zvířata jsou ale určitě náročnější.
Co odvážíte a likvidujete nejčastěji?
To je různé. Nejčastěji v kafilerii končí asi telata a vůbec hovězí. Obvykle také drůbeží. Prasata nejsou tak častá jako dříve, v Čechách už se jich nechová tolik.
Vybavíte si uhynulé zvíře, které jste odvážel, a které přitom v kafilerii běžně nekončí?
Antilopu losí z Lán, kde je podnik České zemědělské univerzity. Do kafilerie jsem párkrát vezl také různá neobvyklá zvířata, jako třeba chameleony nebo želvy. Jednou jsem vezl papouška ze Zooparku Zájezd u Buštěhradu, kde mají exotická zvířata. Zoopark od nás totiž potřebuje potvrzení o likvidaci, takže někdy zavolají a my jedeme nakládat. Většinou to je ale tak obsah jedné igelitové tašky. Kolega z Ústí má v rajonu přímo zoologickou zahradu, ale jezdí tam jen pro určitá zvířata. Často třeba jen pro zbytky z krmení.
Co v kafilerii končí kromě celých uhynulých zvířat?
Z marketů vozíme prošlé potraviny živočišného původu, často třeba uzeniny. Obchody mají povinnost vyhodit to k nám. Potřebují od nás totiž potvrzení, že to řádně zlikvidovaly. Dříve jsme jezdili také pro zbytky z jatek, ale v současnosti už ve svých okresech žádná jatka nemám.
Co je nejčastější příčinou smrti zvířat, která kafilerie likviduje?
To jsou všelijaké příčiny. Někdy si majitelé zažádají o pitvu, protože se neví, na co zvíře padlo. Ale většinou je to jasné. Třeba si zlomí nohu, něco si píchne do břicha nebo něco sežere a nafoukne se.
Jak se poté v kafilerii s mrtvými zvířaty naloží?
Všechno se to drtí v drtičce, pak se to vaří a vytváří se tak masokostní moučka. V drtičce jsou nože proti sobě. Kus se tam hodí a rozřeže se to na kaši. Projede to přes odstředivku a přes lis, aby se oddělil živočišný tuk. Dopodrobna tomu ale nerozumím. Já tam jen přivážím a vykládám materiál. Masokostní moučka se dřív přidávala do směsí na krmení třeba pro prasata. Používala se také jako hnojivo na pole, obsahuje totiž hodně fosforu a dusíku.
Liší se nějak zpracování podle toho, co je to za zvíře?
Je to jedno, vše končí v jedné drtičce, ať už to je srst nebo peří.
Spalují se některé zbytky?
Ne, u nás se nespaluje nic.
Jak se při manipulaci s uhynulými zvířaty bráníte proti riziku infekce?
Zásadní je neustálá důkladná hygiena. Montérky si měním klidně i třikrát za den. Roušku většinou nenosím, není to potřeba. Nejdůležitější jsou asi rukavice, protože se na to sahá. Už jsem se ale při práci i několikrát škrábnul a nic. Vyčistil jsem si tu ránu a žádný problém.
Václav VignerNarodil se v Podbořanech v roce 1981. Tam se rovněž vyučil opravářem zemědělských strojů. Po vojně nastoupil na pozici asanátora do společnosti VAPO v Podbořanech. Žije v Buškovicích nedaleko Podobřan s manželkou a dvěma syny. |
Likvidoval jste někdy epidemii nákazy?
Ne, to jsme u nás naštěstí zatím řešit nemuseli.
Na kolik vyjde odvoz a likvidace zvířete?
To závisí na jeho váze. Účtujeme 9,40 Kč za kilo. Takže hovězí kus vyjde třeba až na šest tisíc. Cena zahrnuje dopravu i likvidaci zvířete. Nejmenší zvíře, které jsem odvážel, byl asi ten papoušek. Bohužel jsem psal účtenku asi jenom na jedno deka. Ale psát se to musí vždy.
Stává se, že se chovatelé snaží ušetřit a zbavují se pošlých kusů sami?
S tím jsem se ještě nesetkal. Zemědělská družstva a chovatelé musí prokázat veterině, že uhynulé kusy dali zlikvidovat nám.
Při nakládání uhynulých zvířat na vůz a poté v kafilerii vás zřejmě obtěžuje zápach. Za jak dlouho si na něj člověk zvykne?
Mně to třeba ani ze začátku nedělalo žádné problémy, protože tam pracoval můj otec a navíc jsem vyrůstal na vesnici. Kolem kafilerie jsem se pohyboval od malička. Ale někteří kolegové, kteří tam přišli a neznali to, tak měli zpočátku problémy. Člověk si ale nakonec zvykne na všechno. Takže zápach cítím, ale nevadí mi, nezvedá se mi z toho žaludek.
K práci asanátora jste se tedy dostal přes svého tatínka?
Ano. V dětství jsem za ním jezdil. Třeba o prázdninách jsem tam býval na dílně, abych si mohl něco vydělat. Pak jsem se sice vyučil opravářem zemědělských strojů, ale to jsem nikdy nedělal. Z vyučení jsem šel hned na vojnu a z vojny do kafilerie. Už to dělám čtrnáct let. Na vesnici jsem byl s mrtvými zvířaty stále ve styku, takže mi to vůbec nedělalo problém. Když to byl jeho osud, tak to tak je.
Myslíte, že vaše děti budou pokračovat ve šlépějích tatínka a dědečka?
Mám dva kluky. A upřímně řečeno, doufám, že v tom pokračovat nebudou. Rád bych, aby byli študovaní.
Jaká kvalifikace je potřeba na tuto práci?
Kdysi snad existoval učební obor - ras, který se zabýval likvidací zvířat. Dnes už to může dělat kdokoli.
Úplně kdokoli zřejmě ne. Jaké předpoklady pro tuto práci podle vás člověk potřebuje?
Silný žaludek a neštítit se. Svaly dnes už ani nejsou nutné, na zvedání a nakládání zvířete máme mechaniku. Dřív to bylo těžší, když nebyly navijáky takhle silné. Třeba vnitřnosti na jatkách se musely nakládat ručně. A že to bylo nějakých vnitřností. Teď je to všechno ve speciálních popelnicích a máme na to nakladač.
Pracují v kafilerii i ženy?
Ano na podniku je jich řada, ale nakládat uhynulá zvířata jezdí jen chlapi. Šoférů je asi osm. V provozu pracuje asi dvacet lidí. I s kancelářskými pracovníky je nás asi pětačtyřicet.
Další rozhovory:Lidé Česka Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. Minulý díl: |
Jsou nějaká období „bohatší“ na uhynulá zvířata?
Nejslabší je asi podzim. Naopak častěji hynou teď na konci zimy, kdy se přehání dobytek ze stájí na pastviny a poté zase z pastvin na stáje. V těchto obdobích se počty zvedají. Na podzim toho také méně vozíme z marketů. Je to před svátky, kdy obchody hodně prodávají.
Jak se vaše práce liší v létě, když je parno?
Léto je náročnější, protože vše mnohem více spěchá. Když se nahlásí uhynulé zvíře, snažíme se to sklidit hned ten den, pokud možno okamžitě. Když si to totiž necháme na další den, tak je to už dost nepříjemné. Vlastně pak nakládáte polorozpadlé zvíře. Zima je nejideálnější, protože se nemusí tak pospíchat. Můžeme si to nechat třeba i na druhý den. Ale limit je stále stejný - do čtyřiadvaceti hodin od nahlášení to musíme odvézt. Snažíme se limit dodržovat, protože je to tak v zákoně. Výjimečně se ale bohužel stane, že se to časově nestihne. Ještě nikdy však nebyl žádný problém, nikdo si nestěžoval.
Musí se zjišťovat příčiny uhynutí zvířete?
Pokud si majitel vyžádá pitvu, tak ano, ale jinak se to nezjišťuje. Když je žádanka na pitvu, tak pověříme našeho podnikového veterináře, který ji provede.
Jak často lidé do kafilerie nechávají odvážet své domácí mazlíčky?
Spíše zřídka. Většinou si je lidé někde zakopou sami. Co se týče úhynu psa, tak když se někdo ozve, jsou to většinou starší lidé, kteří nemají pozemek nebo sílu si ho zakopat. Je to ale spíš výjimka, tak jednou, dvakrát za měsíc. Pejsky a kočky lidé spíše dávají k veterináři na utracení. My pak máme u veterinářů svozová místa, kde je nakládáme. Pak to jde všechno také do kafilerie.
Radost, strach a životodpovídají všichni hosté projektu Co vám dělá v životě radost? Z čeho máte největší strach? Jak se vám v Česku žije? |
Je na zakopání zvířete třeba nějaké povolení?
Psi, kočky a snad i koně se zakopat mohou. Ale musí to být na vlastním pozemku.
Vy sám máte nějakého domácího mazlíčka?
Mám vlčandu.
Aniž bych chtěla přivolávat něco zlého, přemýšlel jste někdy, jak byste se ní naložil, kdyby uhynula?
Do kafilerky bych jí rozhodně nedal. Zakopal bych si ji na svém pozemku.
Kdo řeší zvířata sražená na silnicích?
Většinou to nahlašuje policie nebo silničáři, ale potom je často problém s placením. Oni to nahlásí a tím to pro ně hasne. My to bohužel musíme po tom nahlášení odvézt, ale často nám za to nikdo nezaplatí.
Jíte maso?
Jím. V práci jsou pro mě zvířata materiál, takže chuť k jídlu mi práce nekazí, už jsem si zvykl. Ale uzeniny rád nemám. Možná kvůli tomu, že je prošlé často odvážíme do kafilerie.
V čem je pro vás vaše práce zajímavá?
Je to prostě práce. Ale baví mě jezdit po kraji. Jinak je to ale vlastně takové nudné zaměstnání. Co vám povědí ti, co jsou na autě? Nic. Ale aspoň nestraší. Vozit mrtvé lidi by bylo horší. Člověk je každý jiný, zato zvířata jsou stále stejná. Na potkání se většinou nechlubím, že jsem asanátor. Říkám prostě, že vozím zvířátka.
Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory |
