Jak chutná čokoláda?
To je docela těžká otázka. My totiž máme za to, že čokoláda je jenom hořká, jenom mléčná nebo jenom bílá. Jenže v čokoládě se dá najít široká paleta chutí. Třeba u hořkých čokolád, speciálně u peruánského kakaa, můžete cítit chuť sušených švestek, u madagaskarského jsou to vždycky citrusy. U venezuelského jsou to naopak třeba ořechy nebo pražená káva. Ale v čokoládě se dají najít i úplně ujeté věci jako třeba hlína nebo vydělaná hovězí kůže.
A to je proboha jaká chuť?
Jako když je člověk v obchodě s koženými bundami a přičichne si k nim, tak taková ta pachuť, co zůstane vzadu v krku.
Takže důležitá je i vůně? Co všechno posuzujete, když degustujete?
Na začátku je to barva a lom. Už to může odhalit první defekty v kvalitě nebo to, že se s tabulkou nezacházelo správně. Protože když například čokoláda projde teplotním šokem, zešedne, nebo se na ní udělají fleky. Pak se zkoumá i to, jak se čokoláda chová při zlomení.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Tady se zkoumá co?
Zvuk, protože správná čokoláda pořádně lupne. Naopak nekvalitní tabulky nevydají téměř vůbec žádný. Samozřejmě se zkoumá i čistota zlomení. Okraj by měl být úplně hladký, tedy pokud to není specialita s nějakou pevnou příměsí.
A pak už je to konečně i chuť?
Pak je to vůně a samozřejmě i chuť. Už na první přičichnutí se dá poznat, že je kakao třeba přefermentované, nebo naopak zkvašené málo (fermentace dodává bobům klasickou čokoládou chuť, jinak jsou hořké, pozn.red),nebo přepražené (boby se praží proto, aby se s nimi dalo při výrobě čokolády lépe pracovat, pozn. red). U chuti se pak rozlišuje začátek, mezistupeň, kdy by chuť měla být nejintenzivnější, a pak dochuť. Tedy to, jak dlouho po snědení posledního sousta zůstává v puse chuť vzorku a jak je intenzivní.
Když se degustuje víno nebo káva, existuje předepsaný postup. Má něco takového i čokoláda?
Je to téměř totožné jako s vínem nebo kávou. Jen mezi jednotlivými vzorky nejíme chleba, ale ničím neochucenou polentu, což je kukuřičná kaše. Nevím, k čemu bych to chuťově nejlépe přirovnala – asi ke krupicové kaši z dětství, ale naprosto bez ničeho. Funguje to opravdu skvěle. Stačí lžička a máte naprosto čistou pusu. Tak, že i po třech hodinách ochutnávání můžete začít znovu. A je to, jako byste předtím neměli ani kostičku. A pozor, čokoláda se nekouše, ale cumlá.
U vína nebo kávy je povoleno vzorky nepozřít. Plivou se i na vašich degustacích nebo se vzorky dojídají?
Zpravidla se dojídá všechno. U nás se totiž degustuje třeba půlka kostičky. Třeba i proto, že při opravdu velkých degustacích se kakaem dá i předávkovat. A pak je škoda vyplivnout kvalitní čokoládu. I když samozřejmě u nedobrých vzorků je povoleno je nedojíst.
Předávkování kakaem? Jak takový stav vypadá?
Úplně stejně jako když se člověk přepije redbullem nebo kávou a ne úplně moc jí. Pak jede někam autem nebo sedí v obýváku a kouká na televizi a najednou slyší, jak mu bije srdce a hučí mu v hlavě. Kakao má však navíc takovou „hezkou“ vlastnost, že ho tělo odbourává pomaleji než třeba kofein nebo taurin. Výrazně déle si tak připadáte, že psychicky byste uběhli maraton, ale fyzicky ujdete deset metrů a nepopadnete dech.
Co na to pomáhá? A stává se to ještě pořád i vám?
Nic jiného než fyzická aktivita nezabere. Musíte jít cvičit, zaběhat si, nebo aspoň se projít. Potká mě to tak jednou do měsíce a není to stav, který bych chtěla zažívat znova a znova. Obvykle po velkých akcích, kde ochutnám za den přes půl kila čokolády. Nebo když mixuji čokoládu a kakaové boby.
Půl kila? To mě přivádí k další otázce. Dokázala byste odhadnout, kolik čokolády denně sníte? A kolik už jí bylo za celou kariéru degustátorky?
Denní příjem mám okolo 350 gramů, což je ročně asi 76 kilo. Za pět let, co tuhle práci dělám, mám za sebou 800 až 900 tabulek čokolády. Možná bych řekla i tisíc (běžná tabulka kvalitní čokolády má obvykle 50 až 80 gramů, pozn. red.).
V této souvislosti trochu nepatřičná otázka: Nebojíte se, že při své práci přiberete?
Sladké miluji odjakživa, vždycky to byly dorty, sušenky, čokoládičky, bonbony… Když jsem nastoupila do téhle práce, tak jsem zhruba po dvou měsících shodila 16 kilo a od té doby si váhu držím. Kvalitní padesátigramová tabulka má totiž stejně kilojoulů jako jedna müsli tyčinka. A já kromě těchto čokolád jakékoliv jiné sladké vytěsnila. Cvičím, ale proto, že mě to baví, než že bych super extra musela. Kakao je navíc výborný antioxidant a zrychluje metabolismus. Takže i dietolog by vám měl říct, že si máte ráno dát dvě kostičky čokolády nad 70 procent, protože to nastartuje metabolismus. Klidně i po snídani.
Máte vůbec ještě chuť si dát tabulku jen tak, když vás honí mlsná?
Když jsem tuhle práci začala dělat, tak mi všichni říkali, že přestanu mít ráda čokoládu, protože ji budu jíst denně. Nestalo se. Když mám v týdnu volno, stejně si čokoládu beru domů, protože svou denní dávku zkrátka potřebuju. Je to zároveň i rituál jako mají třeba milovníci kávy. A stejné je to s dovolenou. Když někam jedu, nejdřív ze všeho se podívám, jestli je někde v okolí čokoláda, kterou stojí za to ochutnat. A nebavíme se o normální supermarketové produkci. Pokud nic takového nenajdu, balím do kufru čokolády podle počtu dní a hmotnosti, kterou do sebe musím denně dostat. A opravdu mám na ni chuť, není to žádná nutnost nebo pocit toho, že musím.
Šárka Robinson Pomahačová
|
Když už jsme narazily na tu běžnou produkci, je to vůbec čokoláda? Co vy osobně vnímáte jako největší čokoládovou „šmakuládu“?
Já mám obecně problém s tím, že čokoláda je obecně pořád vnímaná jako něco, po čem člověk sáhne jako po sladkosti, a není brána jako víno, dobrá káva nebo sýry. Dvě stokoruny za lahev dáme, ale u čokolády tu laťku takhle nastavenou nemáme. A pak v televizi vidíme reklamu, kde se prezentuje hořká luxusní čokoláda s 65 procenty obsahu kakaových bobů s vyrytými kakaovými lusky. A v obchodě se na obalu dočtete, že tahle tabulka obsahuje mléko a máslo, což pardon, ale toto nemá v hořké čokoládě co dělat.
Pak se můžeme bavit i třeba o čokoládových pochoutkách a vánočních a velikonočních figurkách. Ty viděly kakao z hodně velké výšky i dálky. Ale stejné je to bohužel i třeba v případě Studentské pečetě. Ta se už snad ani nedá zařadit mezi čokolády.
Jak tedy poznám kvalitní čokoládu? A jde to vůbec ještě předtím, než ji rozbalím a ochutnám?
Jde to úplně snadno. Základním kritériem je složení. Opravdová hořká čokoláda bude mít v seznamu složení napsáno, že je z kakaové hmoty, kakaového másla a třtinového cukru. To je všechno. U mléčných čokolád bude navíc ještě sušené mléko a tečka.
Nic dalšího?
Jediná akceptovatelná další složka je sojový lecitin. Ten najdeme hlavně u čokolád s příchutěmi, ať už ovoce, ořechů, nebo koření. Do čokolád se přidává proto, že takovou tabulku drží pohromadě. Ale i od této suroviny spousta výrobců opravdu kvalitních čokolád upouští.
Fotogalerie |
Musí být kvalitní čokoláda jen hořká, nebo můžu sehnat i bílou? Traduje se totiž, že v bílé čokoládě nemají kakaové boby co dělat.
To je mýtus, z něhož mi teď úplně naskočila husí kůže. Kdykoliv vedu veřejnou degustaci pro laiky, tak mi všichni vždycky říkají, že bílá čokoláda není čokoláda. Stejně jako mi devadesát procent lidí řekne, že mají rádi hořkou čokoládu. Protože máme nějak divně zakódováno, že je to ta jediná správná odpověď, když se zeptá někdo, kdo zná čokoládu. Ale ona existuje i mléčná, potažmo bílá opravdová čokoláda, kde je kakaové máslo, a navíc tedy sušené mléko. A v takové tabulce lze cítit banány, meruňky úplně stejně jako u stoprocentního kakaa.
Takže co vlastně jím, když si bílou čokoládu koupím v běžném obchodě?
Když si koupíte ramu, kilo cukru a po hodině uskladnění v lednici tuhle hmotu sníte lžící, pozřeli jste přesně to, co najdete v regálu pod označením bílá čokoláda.
Kdy jste kvalitní čokoládu ochutnala poprvé?
Tady. V téhle práci. Co si budeme povídat, všichni jsme vyrostli na čokoládě s fialovou krávou a sojových pochoutkách. Zora se sojovými boby byl můj největší úlet a mě doteď mrzí, že už není. Když jsem ale nastoupila sem, dostala jsem tabulku od Willie´s Cacao z Rio Caribe z Venezuely s obsahem kakaa 72 procent. A byla jsem v pasti.
Vracíte se k téhle tabulce do dneška, když byla první? Je vaše úplně nejoblíbenější?
Asi ano. Je to vyloženě srdcovka a tabulka, kterou mám vždycky s sebou v kabelce. Když potřebuju nakopnout, mám špatnou náladu, den blbec, nebo je třeba jenom venku ošklivo, dám si kostičku téhle čokolády a okamžitě se vrátím tam, kde jsem začala, a všechno je zase v pořádku.
Nejhorší při degustaci je rýma
Jak jste se k degustování čokolády vůbec dostala?
Přišla jsem k tomu úplně jednoduše, když jsem vyhořela v předchozím zaměstnání. To jsem dělala chvíli sommeliérku a věnovala se tedy vínu. Odešla jsem z hodiny na hodinu, otrávená i z toho, že nevím, co budu dělat. A úplně náhodou jsem našla na sociální síti firmu, která hledala někoho, kdo má rád čokoládu. Tak jsem jim napsala e-mail, pozvali mě na pohovor, já tam s nimi chvíli mluvila a téměř okamžitě mě vzali. A od té doby nedělám nic jiného, než že jím čokoládu.
Je na tuto práci potřeba speciální vzdělání, školu?
Já mám za sebou ne úplně školu, ale školení pro degustátory na International Institute of Cacao and Chocolate Tasting v Amsterdamu. To je jedna z asociací, která sdružuje světové čokolatiéry a odborníky na čokoládu a zaštiťuje mimo jiné i Academy of Chocolate, což je vůbec nejvyšší ocenění, jaké může čokoláda na světě dostat. Zrovna teď v červnu jsem úspěšně prošla druhým stupněm tohoto školení, takže mám certifikát, který má spolu se mnou na světě kolem stovky lidí a v Česku jsme takové dvě.
Jak takové školení vypadá?
Čtyři dny jsem devět hodin v kuse ochutnávala vzorky. A k tomu jsem očichávala různé věci, jako je tráva, seno, hlína, sušené švestky, sušené třešně nebo různé druhy koření. To proto, aby člověk poznal různé nuance. No a celé to končí testem, slepou degustací, kdy člověk musí určit ze slepých roztavených vzorků zemi původu čokolády i plantáž, kde se na tuhle tabulku pěstovalo kakao. To může být do určité míry náročně, ale pokud člověk degustuje denně, tak to tak zásadní problém není.
Je ještě vyšší stupeň, nebo se končí u toho druhého?
Ještě existuje třetí a to je školení přímo na kakaové plantáži v Peru, kde si člověk přímo osahá stromy, listy, lusky. Vidí tedy přímo, jak se pěstují kakaovníky. Ale to už je spíš o botanice než přímo o čokoládě.
I velké čokoládové firmy typu Mondelēz nebo Cadbury se honosí tím, že mají degustátory. Dá se jejich práce srovnat s tou vaší?
Určitě ne. Já se pohybuji v oblasti takzvaných bean to bar chocolate. Tedy čokolád dělaných od bobů po tabulku. V těchto firmách jsou takových lidí stovky a jejich prací je de facto být referenční vzorek, na základě jehož chuti se vyrobí čokoláda šitá na míru pro danou zemi nebo oblast. A to podle kritérií, aby to bylo sladké, mělo to barevný obal a dobře se to prodávalo.
Čichači parfémů si hlídají nos, degustátoři vína chuťové pohárky. Co si hlídá degustátorka čokolády? A je něco, co se vůbec nesmí jíst a pít?
Funguje to úplně stejně. Člověk by se neměl pohybovat v prašném prostředí, neměl by kouřit a zhruba dva až tři dny před degustací nepít alkohol. Taky se nedoporučují kořeněná jídla, superaromatické sýry nebo sladké pití. Úplně vynechat nemusím naštěstí nic.
Co rýma? Má vliv na to, jak čokoláda chutná?
Strašně. Schválně si to vyzkoušejte doma. Dejte si do pusy kostičku čokolády, zacpěte si nos a chvilku ji cucejte. V tu chvíli necítíte vůbec nic a klidně můžete říct, že v puse máte třeba mýdlo. Stejně to funguje s citronem, když si ho dáte do pusy a zacpete si nos, necítíte vůbec nic. Ale jakmile člověk nos pustí a nadechne se ústy i nosem, čokoláda rázem chutná desetkrát intenzivněji, i když je to ta samá tabulka. Takže rýma je snad to nejhorší, co může degustátora čokolády potkat.
Je podle vás lepší čistá čokoláda jen z kakaových bobů, nebo ta s různými příměsemi?
Osobně si dám radši kvalitní tabulku, která je bez ničeho. Ale i já mám občas chuť na něco, co není v uvozovkách stoprocentní čokoláda, na něco voňavého, sladkého a exotického. A to pak sáhnu po něčem, co má příchuť.
Jakou nejbizarnější kombinaci jste jedla?
Asi novinku, která nám teď zrovna přišla do obchodu. Je to hořká čokoláda s liškami. Já totiž jednoduše nemám ráda houby a tady je to kombinace, jako když jíte smaženici s houbami a do ní přidáte kostičku čokolády. Takže mně je tahle tabulka až chuťově nepříjemná. Ještě bych sem zařadila čokoládu s rozmarýnem a tymiánem, nebo třeba brokolicovou. U všech těchto příchutí vlastně mateme mozek, který najednou neví, co se děje. Protože my máme zafixováno, že k brokolici přece patří brambory a k tymiánu maso. A teď najednou tyhle známé složky nahradí čokoláda.
Je něco, co by se podle vás do čokolády nemělo nikdy dávat, nebo razíte objevitelskou cestu a la Willy Wonka a neexistují žádná tabu?
Já čokoládu miluji do takové míry, že si ji umím představit se vším a třeba v Mexiku ji koneckonců do všeho i dávají – národní jídlo je tam omáčka z čokolády. I když možná, když o tom tak přemýšlím, tak asi brouci a hmyz. I když je teď in dávat je do všeho, tak v čokoládě by mi to vadilo.
Když už jsme narazily na fiktivního mistra čokolatiéra Willyho Wonku, kolikrát jste viděla film Karlík a továrna na čokoládu?
To je film, který vidím minimálně jednou měsíčně, umím nazpaměť dialogy v češtině i angličtině a poslední verze z roku 2005 s Johnnym Deppem je tak strašně něžná a uklidňující, že okamžitě navodí atmosféru na to, že si člověk má otevřít čokoládu. I když dobře ví, že v ní žádný kouzelný výherní tiket nebude. Stejně to mám s filmem Čokoláda. Tam se mi nejvíc líbí, jak hlavní hrdinka přesně vždycky ví, co má lidem nabídnout, když vejdou do jejího obchodu. Jednou bych se k tomu taky chtěla propracovat na takovou úroveň. Zatím se mi to daří zhruba u 45 procent lidí.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Vede u mě Praha, jako místo, kde od narození žiji, která má sto věží. Nejkrásnější je ráno kolem osmé, když se teprve probouzí a já si s ní mohu dát kávu ve své oblíbené kavárně. Ta je tím druhým srdečním místem. Jakmile totiž vejdete do dveří, podají vám tu vaši oblíbenou kávu a taky jsem tam poznala spoustu skvělých přátel, se kterými si samozřejmě dáváme i čokoládu. |
To je poměrně slušné skóre.
Jsou typy lidí nebo i situace, kdy už empatií vytušíte, v jaké náladě ten člověk je. Kdysi takhle do obchodu přišly dvě holky a jedna z nich hrozně brečela a bavily se spolu o tom, že ji nechal kluk. A když po chvilce odešly ven, mně té slečny bylo líto tak, že jsem z police sebrala jednu mléčnou tabulku, vyšla na ulici, dala ji jí a řekla. „Kašli na něj, je to vůl. Ale tady si vezmi čokoládu a bude to v pohodě.“ Tahle slečna teď za mnou každý měsíc chodí pro stejnou tabulku. Je příjemné se takhle trefovat. A pak si taky pamatovat poslední nákup, když se zákazník vrátí podruhé nebo potřetí.
Co jde u vás v obchodě nejvíc na odbyt?
Určitě mléčná čokoláda s mořskou solí od britské čokoládovny Rococo, těch se vždycky objednává o několik stovek kusů víc. A je hned pryč. Pak čokoláda s ovocem z baobabu, což je ta asi největší exotika co máme, pokud nepočítám nově prodávané tabulky s liškami. Marakuju nebo mango si totiž představíme, ale baobab ještě neznáme. A pak 44procentní mléčná od Willie´s Cacao – jmenuje se Milk of The Gods (Mléko bohů, pozn.red), a je to naše nejprodávanější mléčná vůbec. No a pak samozřejmě novinky.
Když se podívám do vašeho sortimentu, jde hlavně o tabulky z Evropy. To se v USA nebo Asii nedělají dobré čokolády?
Mě hrozně mrzí, že tady v Česku nemáme kupní sílu na to, abychom mohli zákazníkům nabídnout čokoládu ze Států. Amerika totiž není jenom Mars a Bounty, je tam spousta malých čokoládoven. Jenže po dovezení by to u nás stálo třeba 600 korun. A tuhle cenu zatím náš trh není schopen akceptovat. Doufám, že si už brzy vychováme zákazníky, kteří si na takové tabulce pochutnají, protože si koupí tabulku třeba na půl roku. Protože čokoláda se nekazí. Pokud jde o Asii, tak tam se zatím spíše rozkoukávají. Ale i tam jsou tři čtyři značky, které za to stojí, třeba z Japonska. I tam je to cenově jinde, ale zase se tam třeba dělá hořká čokoláda z bílých bobů, takže vypadá jako mléčná, ale je hořká.
Čokoládu jsem vyráběla jednou a výsledek se skoro nedal jíst
Kromě prodeje čokolády v obchodě vedete i degustace pro veřejnost. Lidé asi znají laické degustace rumů, vín, možná i kávy. Ale čokoláda?
Právě s tímto pocitem nedůvěry většinou lidé na degustaci přijdou. Čokoláda je pro ně přece ta výše zmiňovaná sladkost a ne něco, co by člověk bral jako zážitek. Jenže pak najednou vidí kakao, jak roste na stromě a ukáže se, že čokoláda není jen nějaký virtuální hnědý produkt v obchodě v polici. Pak se dozvědí něco o výrobě a zase – zjistí, že dostat se k tabulce pravé čokolády není zas tak jednoduché. No a pak ochutnají. A i to je úplně jiný pocit než u běžné tabulky ze supermarketu. Takže to obvykle končí tím, že už si takovou běžnou tabulku nedají. Protože to prostě nejde. Z každé degustace mi do obchodu přijdou zhruba dvě třetiny lidí. A vrací se.
Kolik vlastně taková kvalitní čokoláda stojí?
Člověk nemusí do kvalitní čokolády investovat nijak zásadní peníze. My máme v sortimentu, když vezmu průměrnou padesátigramovou tabulku čokolády, rozptyl 55 až 260 korun. Ale u té tabulky za 260 korun se bavíme o tom nejlepším, co se v Evropě vyrábí.
A na kolik přijde nejdražší tabulka na světě?
Ta stojí od osmi tisíc za padesát gramů. Je to Toak Chocolate z Ekvádoru.
Měla jste možnost ji ochutnat? Čím je tak výjimečná?
Měla jsem to štěstí. Jde o čokoládu, která je vyráběná z jedné jediné původní odrůdy v Ekvádoru, což je Arriba Nacional. Boby na tuto tabulku jsou vybírány ručně a musí mít minimálně 3,5 centimetru. V každé tabulce je výřez, v němž jeden takový také najdete. A celá čokoláda je balená v dřevěné krabičce, navíc je součástí setu i brožura. Ale i když je tahle čokoláda v top třech, které jsem kdy ochutnala, myslím si, že cena je tady velmi přehnaná.
A chuť? Může si ji laik vůbec užít?
Laik si ji užije. Řekne si u toho, že je to sakra dobrá hořká čokoláda. Moje tabulka třeba chutnala po dubových sudech po whisky. Jenže je daleko větší zábava tuhle čokoládu jíst, když člověk ví, co v ní hledat. A nemusí kvůli tomu ochutnat kvanta čokolády. Stačí takových 20 kusů, které si poctivě člověk zapíše do archů a jejich chuť si pamatuje. Mrzí mě, že tyto fancy věci kupujou lidé jen proto, že mají pocit, že to vypadá dobře a jsou posh. A pak takový člověk čokoládu rozkouše, sní ji na posezení a řekne si: „Jo tak dobrá čokoláda, hořká...čau.“
Co je vlastně váš největší dosavadní zážitek ve spojení s čokoládou?
Setkání s panem Williem, tedy výrobcem Willie´s čokolády. Všichni nějakým způsobem toužíme potkat někoho slavného, ať už je to, já nevím, Obama nebo Karel Gott. A pro mě je takovou celebritou právě on. Takže když jsem ho před dvěma lety poprvé viděla, bylo to přesně stav, kdy vám buší srdce a máte říct hrozně vtipnou větu, ještě anglicky. Jenže vy se místo toho rozpláčete a řeknete jenom: „Mám ráda vaši čokoládu.“ A připadáte si jako magor. Letos v lednu už to bylo lepší, popovídali jsme si a on mi nutil další a další tabulky s tím, že tohle je úplná novinka. A byl u toho hrozně nakažlivý a bezprostřední.
Nebavilo by vás čokoládu i vyrábět?
Zkusila jsem si to doma jednou s kolegyní na hmoždíři. Strávily jsme u toho asi sedm hodin. A výsledek se téměř nedal jíst, z našich asi dvaceti kolegů to chutnalo jednomu. Přirovnala bych to k písku s hlínou a trochou kakaa a skřípajícím cukrem mezi zuby. Klobouk dolů před těmi, kdo dokážou, že je čokoláda hladká, jemná, lesklá, bez kazů a vady. Zatím tedy nic takového neplánuju, ale neříkám, že by mě to nebavilo.
Čokoládu už jsme probraly asi ze všech úhlů, ale málem bychom zapomněly na to nejdůležitější, tedy kvalitní výchozí surovinu. Kde rostou nejlepší kakaové boby?
Kakao má v tomhle směru jednu unikátní vlastnost – ani farmář netuší, co pěstuje, pokud si nenechá udělat specializovaný rozbor. Odrůd kakaa jsou stovky až tisíce, vzájemně křížených. Na světě už zbývá jen málo míst, kde ještě roste původní jednotná odrůda, jako je criollo, forastero nebo trinitario a jejich odnože. Nejlepší kakao je podle mě ve Venezuele, ať už je to oblast Chuao, nebo sever země. Jenom je teď velmi problematické kvůli politické situaci kakao ze země dostat. Je to škoda, protože tím přicházíme o velké poklady, jako jsou právě třeba i ty původní odrůdy.
Je na světě vůbec dost kakaa na to, aby pokrylo spotřebu čokolády? Ptám se proto, že pravidelně se někde objeví zpráva, že kakaa je málo a čokoláda nebude.
Ano, to se děje tak každý půlrok a je to jen uměle vyvolaná bublina. Ta zpráva se objeví na burze, noviny to vykřičí do světa a ceny letí tak vysoko, že se kakao vykupuje za strašné peníze. Ale je ho pořád stejně. Problémem je ale to, že i do této oblasti pronikly geneticky upravené odrůdy. Normální kakaovník začne plodit poprvé asi až po sedmi letech, tyhle vylepšené odrůdy za tři. Lusky jsou třikrát větší než normální kakao, boby jsou jako malé švestky. Jenže chutově to nechutná nijak a odrůda zahubí všechno kolem. Chová se úplně stejně jako řepka.
Byla jste se někdy podívat na plantážích?
Zatím ne, ale věřím tomu, že v brzké době se někam podívám. Je to trochu z ruky, rovník není úplně blízko. Ale třeba do Ekvádoru nebo Belize se dá vyrazit jen tak, s batohem za kakaem, žádná složitá logistika. Chtěla bych se tam vypravit příští rok.
