Jsou tři možnosti:
1. Kulínský se těch věcí přece jen dopustil, ale protože si oběti a svědci vzpomněli příliš pozdě, zůstanou jim oči pro pláč a ptáček uprchne.
2. Nebo je v tom Kulínský nevinně. I když bude v dalších případech osvobozen, stejně na něm zůstane lpět podezření. ("Jo, paní, ti umělci, však víte, jak to v těch kruzích chodí!") Nebude-li mít sbormistr zničený život, tak aspoň nalomený.
3. Kulínský něco provedl, ale nebylo toho tolik. Dívky si něco vymyslely a něco špatně vyložily. Poslední verze bude asi odpovídat tomu, co si část veřejnosti myslí, jenom není jasný ten poměr pravdy a bájí.
Jisté jsou dvě věci. Zaprvé to, že se výsledek hned tak nedozvíme, protože i příslovečně pomalé boží mlýny někdy předstihnou české soudnictví.
Zadruhé, že prostředí, kde se provozují vrcholové výkony, ať už v umění nebo ve sportu, je extrémně tvrdé, konkurenční a vztahy v něm deformované. Ať rodiče zváží, jestli do něj chtějí své děti za každou cenu uvrhnout, i kdyby tam na ně nikdo ani nesáhl.
