Navzdory termínu mezi víkendem a státním svátkem Klaus dokázal velkou učebnu s kapacitou 550 míst zcela zaplnit - dorazilo přes šest stovek posluchačů. Nebyli to jen studenti, přišla třeba místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová nebo ekonom Miroslav Ševčík.
Prezident dorazil dobře naladěný, hned v úvodu pozval studenty na křest své nové knihy Kde začíná zítřek. "Sto devadesát devět korun?" pozdvihl obočí při pohledu na obálku. "To by mělo stát víc, to je skoro výprodej, " mračil se naoko.
V Berlíně řečnil Sarkozy. Jak on přispěl k pádu komunismu?
Zažertoval kvůli oslavám pádu komunismu v Německu, kam byl pozvaný. "První řečník tam byl pan Sarkozy. No že by zrovna ten měl zásluhu na pádu komunismu? A druhý mluvil pan Medveděv..." podivil se prezident. - přečtěte si, jak Klaus kvůli obsazení oslav psal dopis exkancléři Kohlovi
Po skončení úvodního slova přišly otázky - a hned první z řad publika rozhodně nebyla "nahrávkou na smeč". Tazatel v modré košili prezidenta vystavil kritice kvůli Klausově postoji k občanským iniciativám.
Prezident pak značnou část debaty - i v odpovědích na jiné otázky - strávil vysvětlováním, že on není proti nevládním organizacím a spolkům, ale že se brání růstu jejich vlivu na úkor institucí parlamentní demokracie.
"Když jste řekl, že jsem se 'také trošku' zapojil v Občanském fóru... Já byl jeho předsedou," připomněl profesorsky Klaus kritikovi v modrém.
Stojí za to být v těch dalších bitvách po Lisabonu
Václav Klaus také přiznal, že kvůli podpisu Lisabonské smlouvy zvažoval opuštění funkce. Nakonec se ale rozhodl zůstat: "Myslím, že to není tak, že poslední bitva vzplála. Myslím, že budou ještě další a možná stojí za to mít šanci se jich účastnit," zdůvodnil studentům.
Podle Klause se navíc to důležité neodehrálo s Lisabonskou smlouvou, ale před osmnácti lety.
"To podstatné se odehrálo v roce 1991 v prosinci smlouvou maastrichtskou (smlouva o Evropské unii, zavedla mimo jiné nové formy spolupráce vlád členských zemí - pozn.red.). To bylo to základní přehození výhybky. To jsme nebyli členy, to nebyla Evropská unie, ale Evropská společenství, to jsme tady měli své problémy s transformací, tehdy jsme se do toho nepletli ani na dálku," uvedl Klaus.
Každá další smlouva byla pak podle Klause jen přídavkem. "No a pak se jim zdálo, těm tvůrcům novodobé doby, že teď je možné udělat větší krok, a proto vznikla myšlenka evropské Ústavy poté přejmenovaná na Lisabonskou smlouvu," dodal prezident s tím, že kdyby se chtěl někam vracet, tak pouze před Maastricht.
