„Vidíme, že je potřeba pracovat komplexně na všech úrovních – nejen s obětmi v rámci ochrany, ale také s dětmi a lidmi, kteří se násilí dopouští. Pachatelé jsou ti, kteří za něj nesou odpovědnost a mohou ho zastavit,“ uvedla klinická psycholožka Barbora Jakobsen z organizace Alternativa násilí.
Právě terapeuti z této organizace, která vznikla v osmdesátých letech v Norsku jako reakce na potřebu pracovat s původci násilí, vymysleli na základě skutečných událostí krátký film s názvem Zuřivec. Snímek reflektuje problematiku z pohledu malého dítěte, protože právě malé děti jsou často vystaveny pocitu viny ze situace, do které se vinou násilníka dostaly.
„Naprostá většina odsouzených má zkušenost s násilím na sobě – fyzickým, psychickým, sexuálním, cokoli si dokážete představit. Jsou zranitelní, ale nevidí propojení v sobě – mezi tím, co se dělo jim samotným a co nyní dělají lidem v okolí.
Václav Jiřičkavedoucí psycholog vězeňské služby ČR
Dospělí, kteří se násilí dopouští, totiž nezřídka sami násilí ve své rodině zažili. Často se podle Jakobsen kvůli tomu cítí osaměle – proto je důležité, aby se o násilí co nejvíce mluvilo také ve veřejném prostoru. „V prvním období jsme si nebyli jistí, jak bude film přijat, ale funguje dobře. Kolegové ho používají jak v rámci osvěty ve školách, tak například při školení mediků nebo také v terapii,“ dodala. Z českých organizací ho používá například také Liga otevřených mužů, která vede programy zvládání vzteku.
Celkem bylo v programu Zuřivec v Česku vyškoleno zhruba tisíc lidí. Nejčastěji se jedná o sociální pracovníky a pracovnice, kteří chodí do rodin ohroženych domácím násilím. Těchto školení se účastní také psychologové a psycholožky z vězeňské služby.
Zuřivec v českých věznicích
V českých věznicích funguje několik terapeutických programů pro pachatele domácího násilí. V roce 2017 bylo v programech se snímkem Zuřivec ve spolupráci s norskými terapeuty zaučeno 45 zaměstnanců z 18 věznic.
„Zjistili jsme, že film otevírá mnoho otázek. I proto nesmí být aplikován samostatně, ale právě v rámci programu, který trvá v krátké verzi tři měsíce, v dlouhé rok. Odsouzení se zabývají tématy z filmu, a to vždy v terapeutické skupině. Mají tak dostatek bezpečí a času vyřešit to, co film pomůže otevřít,“ popsal hlavní psycholog Vězeňské služby ČR Václav Jiřička.
Přiblížil, že program funguje například ve věznici v Heřmanicích, kde je oddělení pro mužské pachatele domácího a sexuálního násilí na dětech. Podobně se uplatňuje také ve Světlé nad Sázavou, kde jsou uvězněny ženy, které se dopustily násilí na svých dětech. Programu se účastní i matky-vražedkyně.
Tyrani si rodinu vyhledají i přes počítačovou hru dítěte, říká šéfka azyláku |
„Je nutné, aby lektoři byli zkušení psychoterapeuti a uměli citlivě včlenit témata z filmu do terapie. Dřívější praxe byla neptat se odsouzených, proč jsou ve vězení a co spáchali. Z rozhovorů, co jsem vedl, však vyplynulo, že velká část však stojí o to, aby se s nimi někdo vydal na cestu poznání, jak se ocitli tam, kde se ocitli,“ přiblížil Jiřička důležitost podobně nastavených terapeutických programů.
Prevence recidivistů
Jiřička také zdůraznil, že naprostá většina odsouzených má zkušenost s násilím na sobě – fyzickým, psychickým, sexuálním a dalším. „Jsou zranitelní, ale nevidí propojení v sobě – mezi tím, co se dělo jim samotným a co nyní dělají lidem v okolí,“ uvedl.
Lidé odsouzeni za násilí v Česku navíc často recidivují, pokud jsou pouze ve výkonu trestu a nijak se s nimi nepracuje. Čísla mluví neúprosně: do šesti měsíců po propuštění je to a čtyřicet procent z nich. Do roka se pak do vězení vrací polovina. Programy se pak podle Jiřičky dokáže recidiva snížit zhruba o třicet až čtyřicet procent do dvou let od propuštění.
Jakobsen také potvrzuje, že nová studie Alternativy násilí, která pracovala také s partnerkami agresorů, ukázala, že terapie s muži, kteří se násilí dopouští, vede ke snížení výskytu domácího násilí i v partnerských vztazích.
Odborná koordinátorka projektu Andrea Kyselá připomněla, že zhruba každá třetí žena a každý čtrnáctý muž zažívá domácí násilí, přičemž až v polovině případů jsou přítomny děti. Dlouhodobá terapeutická práce jak s pachateli, tak s obětmi přispívá ke snížení násilí v blízkých vztazích.
