Co vás vedlo k tomu, že jste se začal zajímat o osobu Šrí Činmoje?
Byl to postupný proces, ale na začátku by asi nikdo netipoval, že zrovna já vstoupím do sekty. Pocházím ze Slovenska, můj otec byl emeritní profesor na vysoké škole. Všichni doma jsme byli ateisté. Mě to ale táhlo k umění a také k učitelství. Ve druhé polovině osmdesátých let jsem začal experimentovat s různými styly maleb a moc mě zaujal postmoderní přístup, který v malé míře pronikl i k nám na Slovensko.
Začal jsem se skrze starověké stavby a hvězdárny v Indii více zajímat i o indickou filozofii, která vysvětlovala podstatu vesmíru a náboženství. Cítil jsem, že musím do svých obrazů vnést hlubší poselství. Netrvalo to dlouho a začal jsem sám meditovat. Jednoho dne jsem na autobusové zastávce našel leták, který zval na kurz meditace zdarma. Vydal jsem se tam a na této akci dostal přímý kontakt na duchovní komunitu Šrí Činmoj Centrum.
Jak jste tedy do této sekty vstoupil?
Já hlavně vůbec nehledal sektu. Ani jsem nevěděl, co to znamená. Chtěl jsem se především dozvědět, zda lidé opravdu mají duši a zda existuje život po smrti. Chtěl jsem zkrátka vědět, jaký hlubší smysl má život. Snažil jsem se to zjistit sám u sebe s pomocí meditace, ale zajímalo mě to i obecně. Prostě jsem měl otázky, na které jsem chtěl znát odpověď, a skupina Šrí Činmoj mi odpovědi nabídla. Abych se k nim dostal, musel jsem se stát žákem Šrí Činmoje. Vyplnil jsem jim přihlášku a přiložil k ní svou fotku. Ta se prostřednictvím slovenského centra zaslala do USA přímo Šrí Činmojovi. On nad mou fotkou meditoval a rozhodl, že jsem hoden přidat se k jeho skupině. Bylo mi 33 let, když jsem se stal členem.
Uvěřila jsem mu a svlékla se. On byl stále oblečený, tak jsem si myslela, že to možná bude jen nějaký druh duchovní léčby. Místo toho do mne ale rychle zasunul svůj penis a začal se mechanicky pohybovat.
