Na dezolátní stav učebnic nedávno upozornila například paní Jaroslava, když na Facebook nahrála fotografii knih, které vyfasoval její syn na začátku nového školního roku.
„My jsme měli také učebnice po jiných žácích, ale nikdy v takovém stavu. Ty nejvíce zničené se vždy vyřazovaly. Syn má osm učebnic a z toho asi tři jsou použitelné. Ostatní jsou roztrhané, špinavé, rozpadají se. Když je domů přinesl, myslela jsem si, že si z nás dělá srandu,“ sdělila iDNES.cz Jaroslava, která si nepřála uvést své příjmení.
Obrátila se proto na synovu učitelku, která tři učebnice vyměnila. „Paní učitelka mi řekla, že když jsou stránky čitelné, tak to ještě jde,“ dodala Jaroslava.
Stát posílá školám peníze na pomůcky v rámci takzvaných ostatních neinvestičních výdajů (ONIV). Z těch ředitelé platí také nemocenskou, vzdělávání učitelů nebo cestovní náhrady. O tom, na co konkrétně finance využijí, rozhoduje vedení školy.
Podle odhadů nakladatelství Fraus zbývá základním školám v posledních letech z ročních ONIV na učebnice celkově jen zhruba 300 milionů. To znamená jednu až dvě nové učebnice na žáka za rok. Jednu učebnici tedy vystřídá průměrně deset dětí, některé se „dědí“ i dvacet let.
„Za peníze od státu, které má základní škola na roční vybavení žáka učebnicemi (cca 300-350 Kč), byste si v knihkupectví koupili sotva jednu běžnou knihu,“ říká Vít Pátek z nakladatelství Fraus.
Například Základní školu Komendu v Kralupech nad Vltavou vyjdou učebnice na jeden školní rok na 60 až 130 tisíc. „Peníze nám zatím vždy stačily, ale třeba na úkor jiných pomůcek. Zničené učebnice žáci nedostávají, opotřebované ano. Nárok na výměnu nemají,“ říká ředitelka školy Jiřina Hereinová.
„Finance nám nedovolí nakupovat aktualizované a moderní učebnice. Jinak většinou dokupujeme do počtu a opravdu jen nové za ty zničené. Záleží na tom, jestli chceme například aktualizovat jazykové učebnice, to pak jdou částky do desetitisíců,“ říká ředitelka ZŠ Generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou Michaela Gleichová.
K výměně učebnic v její škole dochází, jen když na to zbudou peníze, což se ale podle Gleichové většinou neděje. „O nějakém systematickém kupování atraktivních knížek nemůže být řeč,“ dodává.
Plaga slibuje navýšení prostředků
Zvýšit objem prostředků na ONIV, a tím pádem zlepšit výbavu školními pomůckami, prý ministr školství Robert Plaga plánuje.
„Dosažení tohoto cíle je ale závislé na možnostech státního rozpočtu a jednání s ministerstvem financí. Ministerstvo školství tento požadavek průběžně na ministerstvu financí uplatňuje, ale zatím se podařilo dosáhnout pouze navýšení prostředků na učební pomůcky pro speciální školství,“ sdělila iDNES.cz mluvčí resortu Jarmila Balážová.
Žákům tak prozatím někdy končí v rukou knihy, které už teoreticky před nimi mohli mít jejich rodiče, pokud by navštěvovali stejnou školu. Údaj o tom, který žák měl učebnici u sebe, lze vyčíst na poslední straně. Děti se tam obvykle zapisují, aby učitelé věděli, kdo je za kterou knihu zodpovědný.
Také učebnice syna paní Jaroslavy zmíněné na začátku článku jsou šestnáct let staré:
Ještě horší je situace na středních školách, které podle Pátka nedostávají na učebnice žádné příspěvky už od doby, kdy působil v čele ministerstva školství Ivan Pilip (skončil v roce 1997). Výjimkou je jen podpora pro sociálně slabé studenty.
„Pro srovnání – v sousedním Rakousku je adresně, závazně a dlouhodobě stabilně poskytováno na učebnice základnímu i střednímu školství pro podobný počet žáků jako u nás přes sto milionů eur. Znamená to i při tamějších vyšších cenách v průměru asi osm nových učebnic na žáka a rok,“ říká Pátek.
„Pokud mám porovnat letošní rok třeba se stavem před pěti lety, prodej nových učebnic klesá. Snižuje se počet výtisků, které se vyrábí, domnívám se, že školy šetří. A ze strany ministerstva školství nepřichází podněty ke tvorbě nových učebnic,“ říká Jaroslava Boháčová z nakladatelství Septima.
Digitální učebnice přibývají pomalu
Před šesti lety byl spuštěn program Flexibook, ve kterém devatenáct škol testovalo přechod z papírových učebnic k digitálním. „Od roku 2012 jsme zaznamenali nárůst, co se týče škol, které využívají digitální učebnice. Čekali jsme však, že tento trend poroste rychleji,“ říká marketingový specialista digitálních produktů nakladatelství Fraus David Musil.
„Zprvu jsme naráželi na problémy vybavení škol a jejich připojení k síti, také na ochotu zkusit něco nového. Zároveň se jednalo o začátek a testovací provoz, proto docházelo k některým pro školy možná nečekaným krokům. A když se hned nesplnilo to, co školy očekávaly, pocítily zklamání,“ dodal Musil.
Podle Pátka jsou výroba učebnic „na sklad“ a víceleté prodávání, natož vyprodávání se slevou zřídkavé.
„To by nakladatelé kvůli nízkým výdajům státu na pořizování učebnic a následně jejich nízkým cenám neunesli. Prodávají se vesměs učebnice vonící novotou a zářící barvami, skladované nanejvýš rok nebo dva. Ale horší je, že někteří nakladatelé jen kvůli nedostatku peněz, někteří i záměrně, šetří na nákladném vývoji. To, co některé ‚nové‘ učebnice obsahují, je podpora didaktických postupů z dob Marie Terezie,“ dodává Pátek.
 |
