Odseděl si jedenáct let za znásilnění a vraždu mladé ženy a teď se v Havlíčkově Brodě léčí na jednom z největších sexuologických oddělení v zemi. MF DNES oddělení, kde se léčí sexuální devianti, navštívila.
Josef po roční terapii žádá o propuštění a je velká šance, že už nikomu neublíží. A právě tím se liší od Antonína Nováka – Josef spáchal všechny trestné činy v Česku, kde mu soud nařídil ústavní léčbu v jednom ze šesti specializovaných oddělení. Bude tam až do chvíle, kdy znalci prokážou, že přestal být nebezpečný.
Nováka už na Slovensku odsoudili za obtěžování chlapců. Ale neléčil se, místo toho odjel pracovat do Česka. - čtěte Slovensko uznalo, že podezřelého z vraždy Jakuba neuhlídalo
"Na Slovensku není ani jedno specializované oddělení. Devianta zavřou na běžnou psychiatrii a za dva měsíce ho pustí, protože nevědí, jak ho léčit. Tak jako vraha Jakuba," říká primářka havlíčkobrodského oddělení Želmíra Herrová, která ze Slovenska pochází a tamní poměry dobře zná.
Bránila se, tak zemřela
Havlíčkobrodské oddělení dokazuje, že s deviací se dá žít a neporušovat přitom zákon. Podle statistiky se zde za pět let léčilo více než sedm desítek deviantů. Čtvrtině pomohla kastrace, většině stačí terapie či studium knížek o sexualitě, méně často tlumicí léky.
Všichni devianti včetně agresorů, kteří se řádně léčí, mohou chodit volně po městě. "Do města můžu jít třikrát týdně a jednou za měsíc jedu domů na víkend," popisuje Josef.
Od dalšího násilí ho odrazuje "chemická kastrace", injekce, která omezuje výrobu mužského hormonu testosteronu. Aplikuje se jednou za tři měsíce. Pokud se pacient nevrátí z vycházky, lékaři volají policii.
Na to, co před dvanácti lety udělal, vzpomíná Josef nerad. Ve vazbě se údajně pokusil o sebevraždu a velmi zdůrazňuje, že jeho spoluviníkem byl alkohol.
"Pohádal jsem se tenkrát s manželkou, vožral jsem se a šel jsem hledat ženy. Náhodou jsem jednu potkal. Bránila se, a tak jsem ji zmlátil. Někdo mě ale vyrušil, tak jsem ji tam nechal. Udusila se vlastními zvratky," líčí Josef.
Už dříve seděl šest let za znásilnění. I tehdy se musel léčit, ale stejně jako deviant ze Slovenska nebyl na speciálním oddělení. "Nikdo mi ani neřekl, co mi je. Dali mi léky, které zabíraly. Pak je ale změnili a mně se vrátila chuť na sex. Manželka mi nestačila, tak jsem to řešil alkoholem a napadal jsem ženy. Tu jednu jsem zabil," vypráví vyučený zedník.
Nemluví nijak rozrušeně a jeho slova zní téměř naučeně. Právě "náhled" na čin, který spáchal, a na svou deviaci je základem jeho dnešní léčby.
Ve skupině se pacienti často přiznají
"Pacient své činy na začátku často popírá, lže nám i sobě, hledá různá rádoby racionální vysvětlení toho, co se stalo. Stále o tom však mluvíme, i ve skupině. Nakonec řekne všechno a mnohdy popíše i případy, které nebyly ohlášeny," říká primářka Želmíra Herrová.
Pacient musí pochopit svoji deviaci. Diagnóza je někdy složitá, kromě vyšetření ji pomáhají odhalit právě diskuse ve skupině.
"Říkám, proč si myslím, že jsem to udělal. Také se snažíme vcítit do té druhé osoby, které jsme nějak ublížili. Abychom pochopili, že ona z toho asi neměla takové potěšení jako my," říká dvaačtyřicetiletý Jiří, který si odseděl dva roky za erotický vztah s třináctiletou dívkou.
S terapií pomáhají partnerky, hrají si třeba na školačky
Všichni pacienti musí povinně studovat knížky o sexu a každé dva měsíce skládají vědomostní testy. "Kupuji do knihovny všechny knížky o sexualitě. Mentálně opožděným pacientům někdo předčítá nebo jim dáváme knížky pro děti," říká Herrová.
V poslední fázi léčby se pacienti učí, jak svou sexualitu vybíjet neškodně. V tom může velmi pomoci partnerka či partner, pokud se od devianta neodvrátili.
"Zvu si je sem a po čase spolupracuje každá partnerka, nepamatuji se, že by to některá úplně odmítla," přibližuje Herrová.
Nejlehčí situaci mají devianti, které přitahují nedospělé dívky. Jejich partnerky si mohou nacvičit chování, které se mužům na "holčičkách" líbí. Právě to je pro ně často přitažlivější než samotná soulož s mladou dívkou.
"Kdybych měl znovu chuť na holku, manželka by mi pomohla," říká asi padesátiletý Honza, který osahával školačku.
Mužů, které přitahují dívky či chlapci mezi třinácti a patnácti lety, je mnohem více než klasických pedofilů, toužících po nejmenších dětech. Oba druhy deviantů však spojuje to, že by tito lidé dítěti málokdy ublížili. Pokud někdo dítě napadne, má spíše jinou deviaci nebo třeba poruchu osobnosti, která s deviací nesouvisí.
Léčba bývá většinou účinná
Většina deviantů vede se svou sexualitou těžké boje. Zatím se však stává jen vzácně, že by se někdo přihlásil na léčbu dobrovolně dřív, než poruší zákon. "Dobrovolníci" se objevují jen poté, co se čin provalí – nástup na léčení zpravidla obměkčí soudce a pomůže snížit trest.
Pravděpodobnost, že se pacient k trestným činům vrátí i po léčbě, je velmi malá. Od roku 2000 se to v Havlíčkově Brodě stalo dvakrát – šlo však o lehké případy bez násilí.
Slabinou systému jsou lidé, kteří nechtějí s lékaři spolupracovat. Léčebna je sice může udat soudu a ten je případně vrátí do vězení, dlouhodobě to však nic neřeší.
Pro tyto případy má už příští rok vzniknout detenční ústav, jenž by nebezpečné devianty, kteří se nechtějí napravit, izoloval.
"Pro Česko i Slovensko by stačil jeden. Pamatuji si jen na jediný případ, kdy pacient nechtěl spolupracovat. Přeložili jsme ho na oddělení chronických léčeb a později zemřel na rakovinu," vzpomíná primářka Herrová.
