Odpůrcem zrušení známkování je například Václav Klaus mladší, který chce na školách standardní klasifikační systém nechat. Podle něj je přirozený; děti potřebují vědět, jak na tom jsou nebo kde mají v učivu mezery a potřebují „přidat“. Debata o zrušení známkování mu proto přijde jako absurdní.
„Všechno na světě má nějaké hodnocení a škola je příprava na život. Děti potřebují brzy dostat informaci, že za povedenou práci je odměna, za nepovedenou ne. Navíc účelem není potřeba všechno měnit, i když malé děti by neměly dostávat nějaké děsivé známky z kreslení,“ argumentuje Klaus.
Meda dostala čtyřku za hadaJedna s prvních velkých jisker, kterou se rozhořela diskuze o známkování na školách, přišla od Petra Chvojky. Jeho dcera dostala z výkresu hada čtyřku. Podle Chvojky šlo pouze o subjektivní hodnocení učitelky. |
Podle pedagogů a jedinců, kteří jsou zastánci zrušení známkování, tím děti dostanou větší prostor pro tvoření, hlavně v předmětech jako je výtvarná, hudební nebo i tělesná výchova. O prvních dvou předmětech se diskutuje nejvíc. Hodiny tělocviku se podle Kamila Kotlíka, který je středoškolským učitelem a asistentem na FTSV UK, poněkud liší.
„Oproti hudební nebo výtvarné výchově se v té tělesné dá poměrně snadno věci změřit nebo spočítat. Je tam okamžitá zpětná vazba - buď koš dám nebo ne. Hodiny tělesné výchovy na školách mají děti naučit pohybu, ne sportu. A velkým problémem v našem oboru a v této době je fakt, že často nemáme koho hodnotit. Patnáct až dvacet procent dětí na středních školách je dnes z různých důvodů z tělocviku uvolněných. A to je problém,“ vysvětluje Kotlík.
Známkování zpěvu je vůči dětem ten největší prohřešek
Učitelé se shodnou na tom, že nejde o zrušení hodnocení, ale známkování. To by mělo být v ideálním případě rozdělené, což navrhuje třeba Magdaléna Westman, která je dobrovolnicí ve spolku Stéblo v Boroticích a maluje s lidmi se speciálními potřebami.
„Je potřeba si uvědomit, co od výuky očekáváme. Lidé mají bytostnou potřebu se vyjadřovat slovem i obrazem. Výtvarná výchova by se tak měla dělit na dějiny umění, které se dají klasifikovat velmi snadno, a na praktické dovednosti, kde už není tak snadné někoho oznámkovat,“ navrhuje Westman.
Známky do hudebky nepatří, říká muzikant Banga, kterého vyhodili ze sboru |
Hodnocení nemá být brané jako stigma, tvrdí podporovatelé zrušení známkování. To by podle nich mohlo nahradit slovní hodnocení, díky kterému by žáci měli od učitelů více zpětné vazby. Podle zpěvačky, učitelky hudby a sólového zpěvu na ZŠ Vratislavova v Praze Evy Kleinové je známkování zpěvu to nejhorší, co může pedagog dětem udělat.
„V hodinách se snažím o rozvoj kreativity, lásky k hudbě a umění. Snažím se, aby děti chtěly samy tvořit. Jakmile jsou ale známkované, okamžitě tvořit přestávají a sází na jistotu. Hodnotím děti stylem, že jim říkám ‚zkus lépe frázovat, tady se nadechni jinak, to tam nech a něco jiného vynechej‘ a podobně. Známkování ale určitě ne,“ vysvětluje svoje postupy Kleinová, podle které by ve školách mělo být více aktivních umělců, protože mají jiný přístup.
Prvňáčci potřebují jiný přístup než středoškoláci
Podle Petra Chvojky, který byl v řadě panelistů na diskuzi Informačního centra o vzdělávání EDUin za zástupce rodičů, mají lidé právo na to nebýt hodnoceni. „Škola je povinná a ta škola si to užívá. Například v boxu máte právo na to říct, že už nemůžete. Ve škole to ale nejde,“ argumentoval.
Systém hodnocení je ale podle učitelů nutný. Jinak by to nešlo, například podle Jana Prchala z katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, který je nejen didaktikem, ale i učitelem v praxi. Známky by ale nemusely být například na prvním stupni, kde by měly být hodiny hlavně o pěstování vztahu k umění a zážitcích.
Jste pro zrušení známkování u předmětů jako jsou hudební, výtvarná a tělesná výchova?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 7. února 2019. Anketa je uzavřena.
„Důležité je to rozdělovat. Učitelé často jedou podle linky, v mladším věku by se ale mohlo daleko více experimentovat. Zážitky jsou potřeba v začátcích, větší děti už ale o to nemají zájem a potřebují určitý formát výuky,“ říká Kateřina Dytrtová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Podle Václava Klause mladšího má slovní hodnocení smysl například u třídních učitelů. „Ale dějepisář, který má ve třídě dvě hodiny týdně, nakonec stejně může sklouznout k tomu, že bude naprosto formální. Zabírá to spoustu času a je to náročné. Smysl to má jen tehdy, pokud je hodnocení skutečně osobní a od učitele, který děti dobře zná,“ doplňuje předseda výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
