V roce 1945 postupovala Českem fronta. Nikdo nevěděl, co od sovětské ani americké armády očekávat. Aristokraté se proto poklady hradů a zámků snažili zachránit všemi způsoby. Třeba Liechtensteinům se podařilo už během války část uměleckých sbírek z Moravy vyvést do svého neutrálního knížectví. Jiní takové štěstí neměli.
Třeba kněžna Tatiana Metternichová v pamětech vzpomíná, že si s manželem vzali ze zámku Kynžvart přeplněného uměleckými poklady jen maličkosti na památku: zlatý prsten, které měl patřit popravené Marii Antoinetě, a prastarou knížku. Část aristokratů se ale pokusili alespoň některý majetek ukrýt.
Relikviář je nejslavnější poklad
Relikviář sv. Maura byl v majetku šlechtického rodu Beaufort-Spontin, který ho na jaře 1945 před odsunem ukryl pod podlahou hradní kaple na zámku v Bečově nad Teplou. Pochází z Belgie a vyroben byl ve 13. století.
Jako z bondovky. O bečovský relikviář soupeřili kriminalisté s obchodníkem |
Zajímavé je, že kromě zlatého pokladu pod podlahu kaple zakopal i poklad tekutý: 133 lahví vína a koňaku. Rodina během války sympatizovala s nacistickým Německem a po jejím skončení se uchýlila na své statky v Rakousku. Lahve ukrývali pravděpodobně s představou, že se pro ně budou moci, stejně jako pro zlatý relikviář, po několika letech vrátit.
Vévoda Jindřich zemřel v Rakousku v roce 1966 a nikdy už se do Bečova nevrátil. Zpět se ho pokusil získat jeho vnuk Christián. Oslovil obchodníka a lovce pokladů Dannyho Douglase, aby relikviář z Československa vyvezl. Douglas začal vyjednávat s úřady, mezitím ale policisté z obchodníkových náznaků zúžili okruh možných míst na Bečov, kde posléze značně poškozený relikviář nelezli.
Ukrytá mumie
Podobný příběh se odehrál i na zámku v Poběžovicích. Hrabě Hans Coudenhove-Kalergi byl trochu podivín. Vychovávala ho matka Japonka, otec byl císařský diplomat. Stejně jako otec si našel pro aristokraty nepatřičnou manželku, maďarskou cirkusovou krasojezdkyni židovského původu. Aby ji ochránil, musel alespoň na oko spolupracovat s nacisty.
Lidé šlechtě nezávidí majetky, ale minulost a předky, říká historik Županič |
Když na konci války opouštěl svůj zámek, ukryl svůj největší poklad, egyptskou mumii, pod podlahu zámecké kaple. Svou mumii sebou před tím vozil po celém světě, často prý v autě na sedadle spolujezdce. Její zbytky byly nalezeny pod podlahou kaple v 70. letech a jsou nyní v Národním muzeu.
Poklad se dá najít i dnes
Cennosti ukryté před 80 lety se objevují i dnes. Poklad barona Liebiga našli archeologové na zahradě zámku Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí na Liberecku na konci letošního října. Ve třech bednách byl ukrytý stříbrný kuchyňský servis, střelné zbraně a několik lahví vína. Potomci známého rodu libereckých průmyslníků ho tam zakopali na konci druhé světové války před nuceným odsunem do Německa.
Jakou hodnotu poklad má, se bude teprve zjišťovat. „Jenom materiálově ale obsahuje zhruba 50 kilogramů stříbra. Historická hodnota je nevyčíslitelná,“ uvedl archeolog Severočeského muzea v Liberci Petr Brestovanský.
Ve třech bednách bylo zhruba 400 předmětů, řada z nich byla opatřena erbem rodu, a to včetně archivních lahví. Liebiegové byli jedna z nejbohatších průmyslnických rodin v Čechách. Výrazně ovlivňovali dění v Liberci i okolí ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století. Jejich znárodněný podnik pak nesl jméno Textilana.
Knížky, kartotéka a kartáček na zuby
Poklady neukrývala jen šlechta. Před deseti lety byl pod střechou mateřské školy v Libouchci na Ústecku nalezena umělecká díla i věci denní potřeby. Schovali je tam původní majitelé, když museli po skončení války vilu opustit. Skrýš prozradil jejich syn, místní rodák Rudi Schlattner, který se sám obrátil na libouchecký obecní úřad.
Vilu nechal v letech 1928 až 1929 postavit jeho otec, jenž byl zámožným obchodníkem. Po skončení války, kdy probíhal odsun německého obyvatelstva, ukryla rodina větší množství předmětů do skrýše ve střeše. Tehdy třináctiletý Rudi byl u toho.
Celkem bylo ve skrýši přes sto balíčků a další nezabalené předměty, třeba lyže, slamáky, svazek ramínek na šaty, knihy, poštovní známky nebo firemní kartotéka obchodních kontaktů, ale i obrazy krajináře Josefa Stegla, jenž za války ve Schlattnerově vile žil.
