Vojsko, lsti a ženy. Arzenál krále Přemysla Otakara I. funguje dodnes

Příběh o tom, jak Přemysl Otakar I. vydobyl českým zemím Zlatou bulu sicilskou, by vydal na slušný trhák. Roli v něm hrají udatní zbrojnoši, diplomatické zrady i krásné ženy. A hlavně rozvrácená země a statečný princ, který ji sjednotí. Ale kdo chce, ať si místo statečného prince raději dosadí lstivého pragmatika.

Zlaté buly sicilské je všude plno. Ode dne, kdy basilejský notář zapsal na nevelký pergamen slova designovaného římského císaře Fridricha II. a stvrdil je císařovou pečetí, totiž uplynulo rovných 800 let (čtěte, jak se jít podívat na vystavenou bulu).

"Abychom pochopili její význam, musíme se vrátit do roku 1173, kdy padlo království Vladislava II. a český stát se ocitl ve velice komplikované situaci. Následující čtvrtstoletí se tu odehrávaly neustálé zmatky a nepokoje, o moc bojovala řada knížat," připomněl v souvislosti s výročím pro magazín Forum historik Josef Žemlička z Filozofické fakulty UK.

Klíčová ustanovení buly

Uznání a potvrzení Přemyslova královského titulu

• "I my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme."

Časově neomezená dědičnost titulu

• Království české štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme.

Územní celistvost království

• "Povolujeme, aby on a jeho nástupcové drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny."

Právo jmenovat biskupy

• "Jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království, avšak tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců."

Volnost v účasti na sněmech

• "Řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburku, tam tak přijíti jsou povinni.

Účast na korunovaci římských císařů

• "Kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven."

Zdroj: Zlatá bula sicilská, Národní archiv ČR

Nepočítaje neúspěšné pokusy uchvátit český stolec, vystřídalo se ve zmíněném čtvrtstoletí v Čechách osm panovníků. Na tehdejší dobu to bylo nevídané tempo.

Přemysl se ale nedostal k moci s mečem od krve. Až symbolicky mu v předvečer bitvy ustoupil jeho protivník a shodou okolností bratr Vladislav Jindřich. Jiných ambiciózních Přemyslovců po těch letech sporů už moc nezbylo. Římská říše se tou dobou ponořila do boje o post císaře, což byla pro schopného Přemysla ideální konstelace.

Pod prapory tří císařů

Navzdory snadno zapamatovatelnému roku 1212, který uvázl v hlavách ve škole, totiž Přemysl poprvé dědičný titul získal už o čtrnáct let dříve. Následovala několikerá změna stran, kterou by leckdo dnešní optikou vnímal jako zradu za zradou.

První listinu, hovořící o dědičné královské hodnosti, uznání českých hranic a právu dosazovat biskupy, Přemyslovi roku 1198 vydal Filip Švábský, adept na titul římského císaře. Čeští ozbrojenci mu na oplátku pomohli porazit jeho rivala Otu Brunšvického.

O pět let později už se ale Přemysl nacházel v Otově táboře. Koruna od Filipa byla dobrá, ale příslib téhož od samotného papeže - Otova stoupence - českého vojevůdce zlákal. A důvod byl i osobnější: Přemyslovo srdce po více než dvacetiletém manželství s Adlétou Míšeňskou zahořelo po mladé a krásné uherské princezně Konstancii a právě papež měl mít v rozvodovém sporu rozhodující slovo.

Přemysl se tak obrátil proti Filipovi a v roce 1203 se dočkal královské koruny podruhé, teď už z rukou papežského legáta. Filip sice proti českému odpadlíkovi vytáhl s armádou, pragmatik Přemysl ale chladně odhadl situaci, nabídl mstivému vojevůdci odškodné a smír a prošlo mu to.

Česko na čtyři dny vystavilo Zlatou bulu sicilskou. Kliknutím na snímky vstoupíte do fotogalerie.

Na začátku tohoto odstavce tedy je Přemysl zadobře s Filipem. Jenže Filip zemře náhodnou vraždou, Ota přeroste papeži přes hlavu a ten ho exkomunikuje. Jestli vás tahle mýdlová opera vrcholného středověku už nudí či mate, je tu závěr: Přemysl podpoří nového papežova oblíbence Fridricha II. na císaře místo Oty, z něhož se "v předchozím dílu" vyklubal padouch, a Fridrich mu, ještě než oslaví osmnáctiny, v Basileji udělí slavnou bulu.

Zajímavosti o Zlaté bule sicilské

• Přídomek "sicilská" se původně vztahoval jen k pečeti budoucího císaře, sicilského krále Fridricha. Ten v Basileji ještě nevlastnil císařskou pečeť.
• Nacističtí historici se pokoušeli bulu vydávat za doklad říšské moci nad českými zeměmi. Ve skutečnosti byly závazky vůči císaři jen formální, připomínají Toulky českou minulostí.
• Život obyčejných poddaných se vydáním buly příliš nezměnil. Pro stabilitu a rozvoj státu ale měla velký význam.
• Bulou se někdy rozumějí tři listiny - kromě té hlavní ještě dvě, které přiznávají Přemyslovi a Vladislavu Jindřichovi další léna a které císař rovněž sepsal 26. září 1212 (najdete je zde).

Podle historika Josefa Žemličky roste význam přisuzovaný Zlaté bule sicilské tím, že doklady prvních dvou Přemyslových korunovací nemáme. "Kdyby se zachovaly předchozí dva dokumenty, tak bychom se na to dívali asi z jiného úhlu," řekl Žemlička magazínu Forum.

Přišla česká princezna a Dánsko plesalo

Přemyslův život a politika byly nerozlučně spjaty s ženami. Sňatková politika sice nebyla jeho vynálezem, přesto ale stojí za povšimnutí, jak ji využíval.

První manželka Adléta Míšeňská sice ztratila královo srdce v boji s uherskou kráskou Konstancií, to ale Přemyslovi nebránilo, aby dceru z prvního manželství Markétu dal za ženu dánskému králi.

Dochovaný refrén dávné dánské písně "Dagmar přišla do vlasti, i plesá Dánsko věrně, rolník, měšťan blaze žil, bez daně a berně" ukazuje, že si královna českého původu srdce obyvatel získat dovedla.

Český král ji pochopitelně neprovdal pro rozzářené oči dánských rolníků a měšťanů, ale pro posílení vztahů s Otou Brunšvickým, zápolícím o říšský trůn. Dánský král a Přemyslův zeť totiž byl Otovým spojencem.

Prohru naopak Přemysl utrpěl při snaze "přihrát" dceru Anežku ze druhého manželství budoucímu říšskému císaři. Prosadil sice Anežčino zasnoubení, Fridrich II. ale nakonec pro syna vybral Markétu Babenberskou a Přemysl to "ocenil" dvojím vypleněním babenberských Rakous. Anežka později vstoupila do dějin jako svatá Anežka česká. To už je ale jiný příběh.