Na začátku byl docela jednoduchý experiment. Na konci spousta překvapení. Rozhodl jsem se obeslat co nejvíc úřadů a společností, které o mně shromažďují osobní data, s jednoduchou otázkou: Jaké všechny údaje o mně máte a jste ochotni mi je vydat?
Obrátil jsem se na policii, mobilního operátora, statistický úřad, vlastní obvodní lékařku, České dráhy, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, České aerolinie, katastrální úřad. A to jsem ještě docela opatrný, protože Facebook třeba nepoužívám. Účelem bylo zjistit, kolik faktů o mém životě je vlastně uloženo někde v seznamech, do kterých člověk nemůže, ale ze kterých se dá celá jeho osobnost rekonstruovat.
Ochránci lidských práv zároveň varují, že lidé o sobě prozrazují víc, než je rozumné. Nebo jinak: "Musí" prozrazovat. Inspirací byl příběh německého poslance za Zelené Malta Spitze, který po velkém úsilí získal podrobné údaje o svém čísle od mobilního operátora několik měsíců dozadu - kam a kdy volal, esemeskoval a kde se nacházel.
Půl roku mobilního života
Jako největší Velký bratr z výzkumu vyšel mobilní operátor (v mém případě T-Mobile), v jehož databázích se někde ukrývá půl roku mého života dozadu - tedy přesně takzvané "provozně lokalizační údaje". U něj jsem začal i já.
"Provozně lokalizační údaje se skládají" z volaných čísel, adresátů SMS (ne z obsahu, není-li člověk odposloucháván), ale klenotem jsou v nich především údaje, u které mobilní buňky jsem byl, když jsem volal. Což je skoro pořád.
Kamery v kupé |
Jsou k dispozici souřadnice GPS vysílače. Mobilní operátor si tedy "pamatuje" i moje pochůzky, které jsem už dávno zapomněl, a uchovává je podle zákona půl roku. T-Mobile tyto údaje svým zákazníkům standardně poskytuje, i když cesta k takovému výpisu není úplně jednoduchá.
Není to zadarmo, služba je i v ceníku. "Vybírá se poplatek 1 700 korun," informovala mě Patricie Šedivá, specialistka externí komunikace T-Mobile. Zákazník na kterékoli prodejně vyplní formulář, zaplatí, zaměstnanec odešle žádost do centrály, oddělení bezpečnosti vytáhne ze systému data a klient si přijde pro CD.
Operátoři data vydají...pokud nemáte služební telefon
Moje anabáze však skončila hned na začátku kvůli na první pohled hlouposti. Mám totiž služební telefon. Pracovník na pobočce, který se nejdřív superochotně ptal, "co pro mě může udělat", mi nakonec nepomohl. Žádat by prý musel můj zaměstnavatel MAFRA, a. s. Můj zaměstnavatel to byl ochoten udělat, ale jemu zase řekli, že může žádat jen fyzická osoba. Začarovaný kruh.
Uchovávání krve |
Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů se však mobilní operátor nezachoval úplně správně. "Měli jsme takový případ, týkal se T-Mobilu, ale údaje nakonec uživateli byly poskytnuty. Dlužno dodat, že T-Mobile je ale zase podle našich informací jediný český operátor, který našel nějaký způsob, jak údaje vydávat," řekla mluvčí úřadu Hana Štěpánková.
Je to pravda jen zčásti. Konkurenční O2 tuto službu standardně neposkytuje a v ceníku nemá, ale teoreticky se k výpisu člověk dostat může i u něj. "Každou žádost individuálně posuzujeme," uvedl mluvčí O2 Hany Farghali. Celá věc má ale jeden technický háček: Například O2 neposkytuje údaje v lehce čitelné formě, ale v číslech zapsaných v šestnáctkové soustavě, aby cifry byly kratší. Ovšem matematicky vzdělaný člověk to přečte.
Aktuální vsuvka: shodou okolností letos v dubnu Soudní dvůr EU vynesl verdikt, podle kterého je plošné uchovávání provozně lokalizačních údajů neústavní, a rozsudek bude mít nutně dopad i v českém právním řádu.
Dostal jste pokutu za přecházení kolejí, napsala policie
Málokdo ví, že člověk může požádat oficiálním dopisem i policii, aby mu sdělila, jaké údaje o něm shromáždila. Učinil jsem to a po několika týdnech mi přišel čtyřstránkový dopis podepsaný přímo novým policejním prezidentem Tomášem Tuhým. Měl čtyři stránky, a to jsem ještě docela spořádaný občan.
Tomáš Tuhý mi například napsal, že v roce 2001 jsem byl veden jako poškozený u trestného činu loupeže (přepadli mě dva muži u Roudnice a sebrali mi mobil), v roce 2005 poškozený ve věci krádeže (ukradli mi autorádio).
Šestého srpna 2011 jsem dostal v Benešově blokovou pokutu za přecházení kolejí na nádraží (spěchali jsme ze Sázavafestu) a v Litomyšli jsem 7. června 2008 našel peněženku a odevzdal ji. V roce 2010 jsem byl svědkem u trestného činu pomluvy kvůli článku, případ byl odložen.
Sledování mobilu |
Výpis může mít praktický význam, protože jsem dlouho nevěděl, jak to dopadlo s nehodou na Uherskohradišťsku, kde jsem figuroval jako svědek. Bál jsem se, aby mě také někdo dodatečně nepopotahoval. Věc byla naštěstí ukončena v červenci 2013. Co by tam asi vypadlo na vás? Výpis kupodivu vynechal jen mé dopravní přestupky včetně způsobené nehody bez zranění v roce 2001.
Aerolinky toho moc neví
Ochránci osobních údajů mi poradili, abych určitě kontaktoval aerolinky. Ty podle mediálních spekulací sbírají po 11. září 2001 stohy údajů kvůli boji proti terorismu. Kdo je muslim, že nechtěl jíst vepřové? Kdo chtěl sedět u okénka? Kdo si zamluvil let na poslední chvíli?
Pravda je trochu jiná, podobné údaje nikdo dlouhodobě neskladuje. "Mohu pouze sdělit, že jste zmiňovanou pracovní e-mailovou adresu, ze které jste mi poslal dotaz, zadal při nákupu letenky v roce 2011 na našich webových stránkách (letěl jsem do Paříže). Žádné další informace kromě letenek a údajů, které jste vyplnil při nákupu, neevidujeme," ujistil mě mluvčí ČSA Daniel Šabík.
Další na řadě jsou České dráhy. Mezi majiteli in-Karet se ujala fáma, že si načtením průvodčí zaznamená, kterým kdo jel vlakem. Mluvčí drah Petr Šťáhlavský oponuje, že nic podobného se neděje. "Zařízení používané průvodčím ověří platnost (karty), ale neukládá údaje o cestujícím," uvedl Šťáhlavský. Ale jako vedlejší produkt vyšla najevo zajímavá věc.
Město bez tváří
České dráhy by evidentně chtěly mít kamerový systém ve vlacích, ale nemohou. "Na požadavek Úřadu pro ochranu osobních údajů nejsou vybaveny naše vlaky ani bezpečnostním kamerovým systémem, ze kterého by bylo případně možné vysledovat pohyb osob. Přitom především v regionální dopravě jsou bezpečnostní kamerové systémy v Evropě zcela běžné," postěžoval si Šťáhlavský.
Když už jsme u kamer, nedávno můj kolega podnikl experiment, kdy se nechal v Praze sledovat strážníky přes kamery. Chtěl vědět, zda pokryjí okolí Václavského náměstí a strážník uvidí, co kolega právě dělá. Samozřejmě to viděl velmi dobře.
Soukromí na internetu |
V Británii, kde je kamer nejvíc, zase udělala filmařka Manu Luksch v roce 2006 zajímavý pokus, kdy požádala policii, aby jí poskytla záznamy z jednoho dne, kde je ona sama vidět. Dostala je, ale hlavy všech lidí kolem ní musela policie kvůli ochraně osobních údajů rozmazat. Takže film působí jak sci-fi s pohybujícími se rozostřenými tvářemi kromě jediné - tváře autorky. Proto dostal trefné jméno Faceless (Bez tváře). Kamerové záznamy se však v Česku uchovávají spíše v řádu dnů než týdnů.
Data ze sčítání byla skartována teprve nedávno
Zpět k mému experimentu: Česko má i ve srovnání se zahraničím velmi otevřený katastr nemovitostí, byť s částečně placeným přístupem. Stačí znát datum narození konkrétního člověka a každý si najde list všech nemovitostí, které dotyčný vlastní. Následuje "list vlastnictví" ke konkrétní nemovitosti s jejím výměrem a seznamem smluv a změn, které se k ní vážou. To všechno jde na dálku. Jen pro ty kupní smlouvy už si člověk musí dojít na katastrální úřad.
"Problém může být při zveřejnění údajů. Řešili jsme případ jednoho článku a posuzovali, zda převážil veřejný zájem pro zveřejnění, či zda šlo jen o uspokojení zvědavosti. Katastr byl veřejný už odpradávna, už od dob zemských desek," řekla mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková.
K podrobné sadě údajů o každém z nás se dostal i statistický úřad při sčítání lidu 2011. Ochránci osobních dat dodnes se znepokojením diskutují, kdo k archům včetně mého mohl a jak byly zlikvidovány.
Skartace překvapivě skončila až před měsícem, v březnu 2014, tedy po dlouhých třech letech. "Papírové sčítací formuláře byly skartovány po ukončení pořízení údajů. Údaje z formulářů převedené do elektronické podoby byly anonymizovány. Nosiče s elektronickými obrazy sčítacích formulářů pak zlikvidovala odborná firma v březnu 2014," uvedl mluvčí statistiků Jan Cieslar.
Čisté dýchání a břicho bez otoků
Dál jsem si nechal udělat aktuální výpis z lékařské dokumentace od své praktické lékařky, takže vím datum poslední preventivní prohlídky, tlak, váhu, že mám "čisté dýchání" a "břicho bez otoků".
Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Oldřich Tichý mi z opatrnosti napsal spíše obecné pojednání, co všechno se dá z jejich databází vytáhnout. Ale i zdravotní pojišťovna může být cenným zdrojem informací o člověku.
Kromě základních dat se pojišťovně hlásí podle Tichého "skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit pojistné". Jinými slovy, tady vědí, kde jsem kdy byl zaměstnaný a nezaměstnaný, popřípadě kdy jsem podnikal. Zdravotní pojišťovna samozřejmě disponuje i údaji o mé zdravotní péči.
Co na sebe prozradíme rádi
Samozřejmě by se dalo v pátrání pokračovat téměř donekonečna - zbývají banky (tam je citlivý především registr dlužníků), radnice, ve městě, kde bydlím (přestupky), či internetové společnosti, kde má každý volný e-mail.
Databáze a evidence, které o průměrném občanovi vedou nějaké údaje, se pořád rozpínají a je jich čím dál víc, ačkoli u většiny předpisy vyžadují nějakou formu mlčenlivosti.
Pořád se také objevují případy sporného využití a zneužití. Naposledy dostala pokutu třeba policie, která nechala nakouknout do soukromí Jany Nagyové, když zveřejnila video z jejího zatčení.
I překvapené reakce ochránců osobních údajů na má zjištění (nevěděli třeba přesně, co eviduje policie) ukázaly, že málokdo přesně tuší, jak velkou digitální stopu člověk zanechává.
Přesto všechno si bývalá pracovnice organizace Iuridicum Remedium zabývající se ochranou dat Kateřina Hlatká myslí, že největší riziko představují dobrovolně odevzdané údaje. "Člověk by si měl zejména dávat pozor, když je někde v supermarketu osloven s žádostí o odpověď na anketu se slosováním. Dnes jsou spíš osobní údaje zajímavé pro soukromé firmy, které je mohou zobchodovat, než pro stát," uzavírá Hlatká. Jedna firma je přeprodá druhé a člověk má pak plnou schránku různých nabídek.
