Největší křesťanská lež je svěcení neděle.  Procházím diskuse a všichni se již předem pokřižují, když přijde řeč na sobotu. Otravní adventisté jsou pověstní usvědčováním ostatních křesťanů z prolhanosti a porušování přikázání. Tak se raději nediskutuje a spor sobota-neděle se vesměs bere jako žabomyší válka. 

  Tady jsem našel dosti zajímavé vysvětlení jak se došlo k neděli. Neděle, Den Slunce, byla Konstantinem roku 321 určena v duchu naší současné neděle jako den odpočinku. Křesťané byli stále považováni za jednu z potlačovaných židovských sekt, kteří světili sobotu a přivítali možnost se proti Židům vymezit přechodem ze soboty na neděli. Papež proto prosadil neděli a tím se otevřela křesťanům cesta, aby se křesťanství stalo uznávaným státním náboženstvím.

  Normální výhodný politický kompromis. Proto křesťané světí neděli. Proto se do dnešní doby podařilo v Evropě přepsat kalendáře, názvy dnů a otočit chápání týdne. Zdá se mi, že takto jedná katolická církev vždy. Hodně mi to připomíná spory o církevní restituce, mariánský sloup, pražskou katedrálu atd. 

http://www.evangnet.cz/407-sobota_versus_nedele

Jsem ochoten to vše považovat za žabomyší války a pseudoproblémy. Až na to, že přetrvává můj dotaz. Vnímám přirozeně sobotu jako duchovní den. Sám jsem dospěl k tomu, že mám život uspořádaný s důrazem na klidnou sobotu. Tak podle mě náš svět funguje. To opravdu věřící, kteří víře a Kristu věnují celý život, nemají s nerespektováním soboty žádný, řekněme duchovní, problém?

Na pocatku je zivot a na konci je smrt a to se miliony let nemeni a nikdy nezmeni. Pro nektere s bohem pro nektere bez. Zasveti-li lide svuj zivot rodine nebo instituci je je jejich svobodne rozhodnuti. 

Instituci? Jsou to nevěsty Kristovi. S církví takový osobní vztah nemá zas tak moc společného.

  Nemám rád špagety... Je to nekalá konkurence všem mužům.

  Správně má žena zasvětit život svému muži. A ten zasvětí život své rodiny Bohu, když to uzná za vhodné. Ale tady je svět mužů postaven na hlavu. 

  Znám křesťany, kteří řeholi neuznávají.

K pražskému sloupu se váže ještě jedna poznámka. Katolíci zde v neděli, první pracovní den, pořádali bohoslužbu. Patrně uctívali toho, jehož jméno nesmíme vyslovit. Vytěžované náměstí a ještě bohoslužba. Ona nemohla být v Týnském chrámu. Takže následovaly zákazy hluku a dopravy, aby katolíci nebyli při svém konání rušeni. Za rohem je židovská čtvrť a Židé procházející náměstím také rušili katolickou párty u sloupu. Takže následoval zákaz vstupu Židů na Staroměstské náměstí. Pro sloup hanby...

  A pak kde se vzala Osvětim. Prý filozofie holokaustu vznikla v katolických Čechách.

Pane Drdo, to je trochu přitažené za vlasy.!!!Antisemitismus  jako  jakási  pseudofilosofie a politický směr  se táhna  snad již  od  doby Václva, kdy na Židy udělali v Praze   pogrom.Příčí se to  lidskému   rozumu...

Tak ještě jednou sloup. Hned na dohled proti sloupu u boromejek, je do štítu jednoho domu na Újezdě vsazena kopie mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí. Slavný to dům. Má to být ten "tichý dům" z písničky Karla Hašlera. Dům U Luny, postavený roku 1706. Na počest jeho majitele, malíře Kristiána Luny, jsou na fasádě domu umístěny také symboly Slunce a Luny.

  Kristián Luna zorganizoval pražské Němce, aby se jako věrní katolíci zasloužili o blaho německé Prahy. Povedlo se mu obnovit úsilí o výstavbu německého katolického poutního místa na oslavu památného vítězství na Bílé hoře. Trochu svépomocí a neodborně obnovili tehdy pražští Němci trosky po výstavbě kláštera. Zdejší svatyně byla následně zasvěcena Panně Marii Vítězné na památku velkého vítězství katolíků nad protestantskými Čechy.

  České národní obrození si pak za základ národní ideologie logicky vzalo přesný opak, velkou porážku, potupnou popravu českých stavů, 300 let německého a katolického temna. Faktem je, že naše země po prohrané bitvě přišla nadlouho o svobodnou správu a rozvíjející se vtah ke svobodě a demokracii vzal za své.

  Poutní místo bylo v roce 2007 předáno benediktinkám z Mnichova, aby přímo na Bílé hoře dál uctívaly protičeskou představu o vítězství katolických Němců nad Čechy. Pro takové zásluhy má Kristián Luna umístěn staroměstský mariánský sloup na domě. A brzy má stát oslava české potupy opět na Staroměstském náměstí.

  Opravdu nějaký Čech upřímně tleská takovému konání? Beru, že nám nejbližší kultura je ta německá. Jsem pro dobré a úzké vztahy. Ale je to marné, katolický výklad historie popírá právo na existenci českého státu. Stále se katolíci pohybují za hranou vlastizrady a jsou spolkem kandidátem, co by ze zákona neměl v Čechách vůbec působit. 

Jinak mám stále problém s vlastizradou. Jsme rozpolcenou zemí od dob násilné rekatolizace. Přitom rekatolizaci chápu jako kolonizaci naší země a vznik kolonie vytěžované ku prospěchu kohokoliv, jen ne místních obyvatel. Urputné úsilí o "nečeského" Boha nám přineslo jen škodu a pověst světových neznabohů.

  A rozpolcenost je stále přítomná a stále silná. Viz restituce, viz Karel, viz šlechta neuznávající sekulární státy...

  Před okny mají boromejky sloup, co hodlají postavit na Staroměstské náměstí. Jednou provždy hodlají potřít symbolický akt hrdého vzniku samostatného českého státu. Přijde mi, že místo spolupráce a odpuštění opět a stále volíme rozpolcenost a házení klacků pod nohy. Tvrdit, že Čechům svoboda do rukou nepatří, mi přijde jako hodně silná káva.

  Cesta represí a zmaru není dobrou cestou. Cesta zřeknutí se práv a svobod má být snad lepší? Jak najít společnou řeč? Prostě, propagování špaget není tou společnou řečí... Aspoň to tak stále necítím. 

  Jen mi přijde, že idea Boha a idea svobody by měly mířit stejným směrem. Pak nastávají jen samá pozitiva... V Čechách je tomu stále naopak. Škoda, přeškoda.

Ten "sloup" ale není jejich, ale je majetkem jednoho sochaře, který který má v úmyslu ten mariánský sloup obnovit. Původní sloup padl v roce 1918 spíš v rámci všeobecné rebélie. Nebyl na něm žádný panovník, státník, šlechtic či, jak bychom dnes řekli, papaláš.

Pozn. Zopakujte si desatero, konkrétně přikázání 4-10, ze kterých vychází dnešní pravidla slušného chování.

Bez muže, bez dětí, bez tance.., život zasvěcen Létajícímu špagetovému monstru. Jako muž prohlašuji, že nesnáším špagety. Je to tvrdá konkurence. 

  Jak si tak tančím, vím o historii lynčování tanečníků, taková normální bestialita moci popíchnutá představou o hříšné promiskuitě. Ale, kde jsem to jen viděl? Bůh je stvořil jako muže a ženu... No nic. Nikde jinde nefungují muž a žena tak v křišťálově čisté formě, jako v tanci. Tanec očišťuje od haraburdí nezbytné falše. Vztah muže a ženy posiluje. A pak ho pomlouvá ten, kdo z principu věci volí konkurenční vztah se špagetou a o tanci nic netuší. 

  Mám také svůj řád. Holky do 35 let jsou tvárné a přítulné. Je naděje, že se z nich stanou skuteční lidé (stvoření k obrazu špagety). Samozřejmě, po troše tanečního tréninku. 

  Koukám, že jsem i s tou "promiskuitou" na jedné lodi s Vámi, milé sestry.

Samý minus, zatracení křesťané, už zase lynčují tanečníka.

  Jak blízko má křesťanská civilizace stále k pogromům, na zcela vylhaných a mylných argumentech. Kdyby tito křesťané raději ctili Písmo. Co vlastně chtějí křesťané komunistům vyčítat? Jsou to čertíci z jedné škatulky. 

  Samozřejmě, mám obrovský problém komukoliv vysvětlit, že tanec je především duchovní zážitek. Spojení pohybu, hudby, partnerství muže a ženy, intelektu, osvícení, fyzična atd. Jenže v naší kultuře jde prý především o lovení chlapů a sex. Hloupé předsudky se těžko vyvrací. Kdo ví, zajde do I. třídy. Většině lidí stačí ke štěstí III. třída a pocit "mám v tom jasno".

Takže těch 40 000 000,- Kč vyspekulovaných za pozemek na Česku mimo katolícistické prostituce je jen kapka..

Vypadá to, že se mají dobře.

A proc by meli narikat? Vy jim zavidite snad jejich lasku a svobodu s Bohem?

Řád sester ve všední den - nějak tam chybí údaj, kdy pracují v nemocnicích, hospici, zda mají nějakou pevnou pracovní dobu, zda jsou u pacientů i v noci pokud je to potřeba, zřejmě ano, ale podle toho, jak je to tam napsané, by si mohl někdo myslet, že se většinu dne jen modlí.

Staci se informovat na jejich strankach nebo si tam zavolat. Ale jen tak orientacne od sester sv. Frantiska. Den zacina v 5 rano msi, pak od sesti sluzba potrebnym v nemocnici a podobne, pak podle moznosti ve dvanact obed, kdo ma praci, tak neobedva, pote po skonceni pracovni doby sluzba pro cirkev zhruba tak do peti, od peti nespory do sesti, pak sluzba vericim do osmi, do deviti rekreace, od desiti spanek. Spokojena?

To je povinný program. Časové úseky, které v rámečku nevidíš tráví v práci.