Opona pochází z roku 1855. Zřejmě mladovožické synagoze ji věnovali Moše a Chajele Liftšicovi. V synagoze sloužila k překrytí dveří do svatostánku. Když se stáhla opona, synagoga se otevřela. Svozem z Mladé Vožice se v roce 1943 dostala do židovského muzea, které v té době fungovalo jako centrální sběrné místo judaik z území protektorátu Čechy a Morava.
Poslední zmínka o výskytu opony na českém území se datuje do roku 1956. "Vůbec nevíme, co se s oponou následující desítky let dělo," řekla kurátorka uměleckých sbírek Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg. Na veřejnosti se opona znovu objevila až v roce 2013. Pracovníci Židovského muzea v Praze ji objevili v nabídce newyorské pobočky aukčního domu Sotheby´s. Opona byla z aukce okamžitě stažena a zadržena.
Pražské židovské muzeum se muselo dohodnout s Michaelem Steinhardtem, který oponu do aukce vložil. Teprve pak mohla být předána k převozu do Prahy. "Velice si vážím vstřícného postoje a respektu k židovské komunitě v České republice, který v případě zadržené opony zaujali Michael Steinhardt a newyorská pobočka aukčního domu Sotheby´s. Je to příklad hodný následování," řekl předseda Federace židovských obcí v České republice Petr Papoušek.
"Jako muzeum odmítáme finanční vyrovnání, morální a právní nárok je zřejmý a finanční vyrovnání není na místě. Pan Steinhardt to pochopil, což považujeme za velmi vstřícný krok," vysvětlila Michaela Sidenberg.
Fotogalerie |
Steinhardt oponu koupil v 80. letech. V dražbě z dubna minulého roku byla její odhadnutá vyvolávací cena 8-12 tisíc dolarů. "Pokud jde o tržní hodnotu předmětu, považuji to za nadsazené. Ve skutečnosti by stála méně. Její historická hodnota je ale nevyčíslitelná," řekla Dana Veselská, hlavní kurátorka Židovského muzea v Praze.
Opona má dva metry na 140 centimetrů. Uprostřed je vzácnější brokátová textilie. Ve středovém poli je zlatou kovovou nití vyšit nápis, který uvádí jména donátorů Mošeho a Chajele Liftšicových z Blanice. Je tam i datum roku 1855.
Židovské muzeum v Praze monitoruje trh a shání své původní předměty. Zároveň samo navrací majetek původním majitelům nebo jejich rodinám. Je to ovšem složité. Během druhé světové války byly vyvražděny celé židovské rodiny, majetek tak často není komu navrátit. Aby měli v muzeu šanci vrátit co nejvíce předmětů, rozšířili možnost vrácení majetku i do sourozeneckých linií a jejich potomků.
