Armáda České republiky by chtěla mít do roku 2030 třicet tisíc mužů a žen ve zbrani. V současné době to je zhruba o 3000 méně. Ambiciózní náborový plán pomáhají plnit i ženy. Těch je nyní zhruba 14 % (3800), takže v roce 2030 jich bude v uniformě dle předpokladu téměř 4500. Láká je nejen prostředí, vojenská technika, ale i prestiž a také, jak samy rády přiznávají, rivalita. Mužům se vyrovnají a v jednotkách si dokážou zjednat respekt a pořádek.
Armáda posiluje, tento rok chce přijmout 2200 nových vojáků |
Česko si mezi členskými státy NATO vede více než dobře. Podle počtu žen jsme mezi pátým a šestým místem celé Aliance, která má v současnosti 30 členských států (brzy se očekává přistoupení Finska a Švédska). V uniformě je celkem 290 000 žen. První trojce dominuje Maďarsko, Slovinsko a USA.
„V roce 2022 si podalo žádost o povolání do služebního poměru celkem 4 511 uchazečů, z toho 872 žen (19,3 %). Do služebního poměru bylo přijato 1 667 uchazečů, z toho 233 žen (13,9 %),“ říká Vlastimila Cyprisová z Generálního štábu AČR.
Lenka Šmerdová se stala nejen první českou plukovnicí, později i generálkou. Nyní je v záloze.
Stejné podmínky pro všechny
„Při výběru do armády jsou ženy úspěšné. Jejich vytrvalost a houževnatost se projevuje i v kurzech základní přípravy, které jsou povinné pro všechny nováčky přicházející do armády, a to bez rozdílu jejich dalšího zařazení. Tento kurz, který je náročný fyzicky i psychicky, je stejný pro všechny, muže i ženy,“ řekla brigádní generálka v záloze Lenka Šmerdová. Právě ona se stala první generálkou v AČR a předtím byla také první plukovnicí. Ženám v armádě tak doslova pomáhala vyšlapat cestu.
Armáda vymění velitele pozemních a vzdušných sil. Skončí i první generálka |
„Ženy jsou v dnešní době již neoddělitelnou součástí armády. Kdybych to srovnala s dobou svého nástupu do armády, byla jsem v ní přes třicet let, tak tehdy celá společnost fungovala jinak a žena v uniformě byla něco neobvyklého. Lidé se na nás dívali jako na nějaké „divné ženské“ a ptali se, co v tom ryze mužském světě děláme. Bylo zažité, že vojenské prostředí je jen mužskou doménou,“ přiblížila začátky své služby generálka v záloze Šmerdová.
„Dnes žena vojákyně už není ničím výjimečným. Dívky studují na střední vojenské škole, jako vojákyně z povolání na vysoké škole, ženy slouží téměř u všech vojenských jednotek, mají své zastoupení i v jednotkách aktivní zálohy a mohou se přihlásit i na dobrovolné vojenské cvičení. Prostě ženy působí ve všech hodnostech i odbornostech, a to jak doma, tak v zahraničí,“ dodala.
Kbelská základna má ve svých řadách mnoho žen
Pokud porovnáme vzdělání mužů a žen v armádě, zjistíme, že vysokoškolské vzdělání má polovina žen v uniformě, u mužů je to 30 %. Podíl se středoškolským vzděláním s maturitou je pak shodný, zhruba 50 %. Řečí vojenských hodností jsou pak čísla také velice zajímavá. Důstojnic má armáda zhruba 40 %, k tomu patří i dvě generálky, respektive jedna v činné službě, druhá v záloze - Lenka Šmerdová.
Výčet vojenských odborností by byl skutečně dlouhý. Ženy jsou pilotky, mechaničky, meteoroložky, ale i slouží v oblasti lidských zdrojů. Armáda má dokonce i tankistku a kaplanku. Nejčastěji jsou ženy ve zdravotnickém zabezpečení a logistice.
První žena na misi v roce 1992
První česká vojákyně se zúčastnila mise OSN v bývalé Jugoslávii v roce 1992. Od roku 1996 má česká armáda vlastní kurz, který připravuje vojáky do mírových misí. Od roku 2015 se jej každoročně účastní také vojákyně. Od vyhlášení iniciativy OSN „Gender Parity Strategy“ se v celku úspěšně daří české armádě plnit požadavek 30% zastoupení žen. Zastoupení žen na misích je však v řádu jednotek.
Zesnulá vojákyně Michaela Tichá se účastnila pozorovatelské mise. Zemřela v Egyptě při pádu vojenského vrtulníku. (13. listopadu 2020)
„Armáda má ženy i v pozorovatelských misích OSN, například ve Středoafrické republice, Kongu nebo Kosovu,“ uvedla po konferenci OSN v mongolském Ulánbátaru plukovnice Magdalena Dvořáková. Ta stála v čele tiskového oddělení Generálního štábu do loňského roku. Nyní absolvuje další vzdělávací kurzy v zahraničí.
V pozorovatelských misích mohou ženy svojí přítomností okolí přinést klid, stabilitu, ale i naději. Příkladem je kapitánka Jana Poláčková, která zažila řadu pozorovatelských misí v Africe.
České armádě velí na větší misi poprvé žena, vede protiletadlovce v Litvě |
„Při společných patrolách s kolegou jsme tak byli schopní oslovit a doptat se na problémy všech místních obyvatel, nejen mužů, ale i žen a dětí. Také místní ženy měly v zahraničních vojákyních vzory. Viděly, že jinde jsou ženy vojákyně, důstojnice, řidičky, lékařky, a to je určitě přidaná hodnota jejich přítomnosti, kterou bez velké námahy ženy dokážou,“ vysvětlila Poláčková význam a doslovně přidanou hodnotu působení žen v pozorovatelských misích.
První padlou se stala Michaela Tichá
Bohužel se ztráty na misích nevyhýbají ani ženám. Během zásobovacího letu v roce 2020 při plnění úkolů na Sinaji zemřela po pádu vrtulníku Michaela Tichá. Stala se první ženou, která zemřela při zahraničním nasazení v novodobé historii. Prezident Miloš Zeman ji posmrtně povýšil do hodnosti štábní praporčice a v roce 2021 jí in memoriam udělil státní vyznamenání – medaili Za hrdinství v boji.
„Dokud nesplnila to, co si zadala, tak nešla domů. Jsem rád, že jsem mohl sloužit a pracovat po jejím boku,“ řekl v následné vzpomínce kaplan Drahomír Frühbauer z kbelské základy.
