Tohle hřiště je jen pro bílý! Ženy s dětmi jsou víc než dřív terčem rasistů

  0:01aktualizováno  0:01
Přibývá žen s dětmi, které vyhledají pomoc kvůli tomu, že se staly terčem rasistických útoku. Musí snášet opovržlivé pohledy, urážky, ale také třeba fakt, že ostatní matky zakazují svým dětem, aby si hrály s jejich dětmi. Ročně čelí rasistickým útokům v České republice stovky lidí.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Veronika Čechová má muže, který je původem z Ghany, proto jsou její dvě děti tmavší pleti. Nedávno je vzala na jedno z pražských hřišť, nedaleko místa, kde rodina žije. V jednu chvíli udělal její syn něco, co neměl, Čechová ho proto napomenula a dítě se rozbrečelo. To přilákalo pozornost muže, který na ni z jednoho z nedalekých bytů začal pokřikovat.  

„Křičel na mě, že tohle hřiště je jen pro ‚bílý‘, dál křičel něco jako ‚zku***nej negr, smrt‘. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nechala syna dohrát si na hřišti a pak se sebrala a šla domů. Tam to na mě dolehlo, bylo mi to strašně líto. První, co mi prolétlo hlavou, bylo, že tomuhle budou muset čelit moje děti celý život,“ říká Čechová. 

Nikdo jiný na hřišti nebyl a Čechová neviděla, z kterého okna to přesně bylo. Čechová to nechce nechat jen tak. Plánuje se na hřiště vrátit se sestrou a zjistit, kdo na ni pokřikoval. Je to prý její první podobná zkušenost, ale už dřív zaznamenala, jak se na její děti lidé opovržlivě dívají.

Podobnou zkušenost má také Kateřina Butaki, která má dvě děti s partnerem z Afriky. „Kluci se narodili v Mostě, tam jsme zažívali neuvěřitelný rasismus. Měli jsme sousedku, která na nás volala policii kvůli tomu, že rušíme noční klid, přitom jsme jenom leželi v posteli. Museli jsme se zbavit spousty hraček, které dělaly rámus, aby si paní nestěžovala, ale vadilo jí i třeba to, když jsem si zpívala,“ vzpomíná Butaki.

Po rozchodu s manželem před dvěma roky se s dětmi přestěhovala do rodného města Skalná. Tam vyvstaly problémy ve školce, kde si učitelky s dětmi odlišné barvy pleti nedokázaly poradit.

„Říkaly, že na tuto mentalitu nejsou zvyklé, pořád v nás hledaly chyby. Jednou na mě pokřikovala nějaká paní z balkonu, nadávala dětem do řvoucích černochů. Cítila jsem neustálý tlak, že jsme pořád na očích,“ vypráví Butaki.

S dětmi se proto nakonec odstěhovala do Prahy. „Sice tu také občas narazíme na rasismus, ale lidé už jsou tu více zvyklí na odlišné kultury. Přístup ve škole je úplně jiný, lepší. Je to tu pro nás příjemnější,“ dodala Butaki. 

Situace se zhoršila před třemi lety

Ačkoliv policejní statistiky neevidují počet udání na základě rasismu, ženy a děti, které se setkaly s rasismem, se prý stále častěji obracejí na organizaci In Iustitia, která pomáhá obětem násilí z nenávisti.  

„Situace se zhoršila v letech 2014/2015 vlivem medializace imigrantské krize, ale také kvůli nárůstu populismu. Terčem jsou především ženy, které si zahalují vlasy a jsou útočníky identifikovány jako muslimky. Útočníkem přitom je v takovém případě kdokoli od žáků základní školy po důchodce,“ řekla iDNES.cz ředitelka organizace Klára Kalibová.

V Česku mám štěstí na lidi, říká romská sestra k rasismu ve zdravotnictví

Kalibová radí, aby v takové situaci vždy dbaly na svoji bezpečnost a z místa konfliktu co nejrychleji odešly. V případě, že jsou kolem lidé, by se pak neměly bát požádat o pomoc, v závažnějším případě se obrátit na policii.

„Nejlépe je požádat vždy o pomoc konkrétní osobu a oslovit ji - například ‚Prosím, vy paní v modrém tričku‘. veřejnost by sama měla vyjadřovat podporu. Není přitom vhodné zapojit se do hádky s útočníkem, ale naopak, věnovat se poškozenému a zavést s ním naprosto přirozeně hovor na neutrální téma, tím se pozornost útočníka rozptýlí a poškozený cítí podporu,“ vysvětlila Kalibová.

Ročně musí rasismu čelit stovky lidí, ať už jsou terčem urážek nebo fyzického útoku. Do oficiálních statistik se přitom dostává pouze zlomek útoků v řádech desítek, In Iustitia ročně zaznamená 150 až 200 útoků. 

„I my jsme však závislí na tom, zda nám je poškození nebo jejich okolí oznámí. Expertně se odhaduje až 90procentní latence. To by znamenalo, že předsudečných útoků v ČR je kolem dvou tisíc,“ dodala Kalibová.

„Sousedé nás ani po roce nezdraví“

Podle některých obětí útoků je však těžké se dovolávat pomoci, hlavně na menším městě, kde se podobné útoky odehrávají na denní bázi.

„S rasismem se setkávám každý den,“ říká Aysun Ulku Gokcen, která je původem z Turecka a nyní žije s manželem a dcerou v Berouně.

„Ačkoliv zde žijeme už rok, naši sousedé nás stále nezdraví a odvrací od nás obličeje. S rasismem jsem se setkala i v nemocnicích, obchodech. Uzavřela jsem se kvůli tomu a nechce se mi nikam chodit bez mého manžela. Lidé se na nás někdy dívají jako na mimozemšťany,“ říká.

Michelle Natasha Dsouza, Indka žijící v Praze, se zase dozvěděla, že jedna z matek dětí se ve škole, kam chodí její dcera, snažila přesvědčit ostatní rodiče, aby si stěžovali, že indická dcera může chodit do „jejich“ školy. Chtěla, aby zakázali svým dětem, aby si s její dcerou hrály, což ona sama udělala. Michelle se proto obrátila na třídní učitelku a ředitele školy, kteří se jí zastali a oné matce nakázali, aby svého jednání zanechala.

„Škola naschvál spárovala moji dceru s její na jedno představení, aby si uvědomila, že to je naprosto normální. Ona svůj postoj ale nezměnila – její dcera má pořád zakázáno si hrát s mojí a pokud se setkáme, dělá na mě obličeje a říká mi věci v češtině, kterým nerozumím,“ říká Dsouza.

„Musím říct, že její dceru lituji. Kvůli omezenému způsobu myšlení její matky a předsudkům, které má, nikdy nepozná jinou kulturu,“ dodává.

Omlouváme se všem slušným čtenářům za zrušení diskuse pod článkem. Někteří ji bohužel zneužívali k opakovaným výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě. Děkujeme za pochopení, redakce iDNES.cz.

Témata: Rasismus

Nejčtenější

Nalezen po 22 letech. Zmizelého muže objevil bývalý soused přes Google Maps

Potopené auto s tělem Williama Moldta se podařilo najít díky satelitním mapám...

Trvalo to 22 let, ale pozůstatky tak dlouho pohřešovaného muže se nakonec našly díky tomu, že někdejší obyvatel Floridy...

Lidé létali jeden přes druhého, líčil strojvedoucí havarovaného vlaku

Kabina vlaku po srážce s kamionem na přejezdu v Uhříněvsi (6. září 2019)

Jednal rychle a pohotově. Strojvedoucí Tomáš Kadlec minulý týden u Uhříněvsi zabránil neštěstí. „Od prvního momentu,...

Známe výherce soutěže, který se vydá na exkluzivní cestu kolem světa

Barevná Indie - Taj Mahal

Sedm her velké soutěže, kterou uspořádaly iDNES.cz a CK S.E.N u příležitosti třiceti let svobody, připomnělo v průběhu...

Drama v Děčíně. Sedmnáctiletý syn shodil svého otce z balkonu, muž zemřel

ilustrační snímek

Těžko uvěřitelné drama se minulý týden odehrálo v severočeském Děčíně. Sedmnáctiletý syn zde podle policie shodil z...

Jak obejít povinnost. Majitelé psů přemýšlejí, jak čip vyříznout z kůže

Strážníci kontrolují povinné očipování psů v Ostravě.

Do povinného čipování všech psů zbývají poslední tři měsíce. Na internetu už ovšem lidé vymýšlejí, jak nařízení obejít....

Další z rubriky

IKEM hledá nové dárce kostní dřeně. Pořádá velký nábor dobrovolníků

Darování krve

Až tisíc nových dárců kostní dřeně hledá Český registr krvetvorných buněk IKEM prostřednictvím velkého náboru u...

Chytří divočáci se stěhují do měst, strážníci je vytlačují auty

divoké prase

Přes léto si divočáků lidé všimli jen málokde, prasata byla většinou v lesích a ve své oblíbené kukuřici. Jenže teď se...

Demolice Stalinova pomníku by byla drahá, lepší bude oprava, říká Lukeš

Stalinův pomník na Letné.

Zbytky někdejšího Stalinova pomníku se hroutí. Pražský magistrát musí na základě odborného posudku stavbu do pěti dnů...

Skateboardisté mají smůlu. Okolí Stalinova pomníku je zavřené, hrozí pokuta

Prostor kolem bývalého Stalinova památníku je obehnán zábranami a páskami. (20....

Praha uzavřela podzemní část někdejšího Stalinova sousoší na Letné. Vstup je zakázán i do přilehlého okolí včetně...

Najdete na iDNES.cz