Co vás k armádě přivedlo?
Když jsem uvažovala o studiu, zvolila jsem si střední vojenskou školu v Moravské Třebové. Vždy mi bylo blízké zajímat se o bezpečnostní složky a záchranný systém. Na škole jsem poznala spoustu kamarádů a přišlo mi úplně přirozené pokračovat tímto směrem.
V armádě si psovodka Michaela splnila sen. S Dagem je 24 hodin denně |
A rodiče? Nebyl problém, že jejich dcera se chce stát vojákem?
V době, kdy jsem se rozhodla pro vstup do armády, respektive o studium na vojenské střední škole, tak byl můj táta v armádě. Reakce rodiny tedy byla skvělá. Bylo na mě cítit, že jsem v tom prostředí spokojená.
U letectva jsem v rodině byla jako první a před pár lety nastoupil k armádě a také do letectva můj brácha. Když se podívám zpětně, mám většinu kamarádů v armádě, táhne se to tak už od střední. Jedinou nevýhodou je, že jsme po celé republice a tak se tak často nevídáme.
Byl začátek po škole těžký? Jaký obor jste studovala?
Nastoupila jsem do oboru technické lyceum. Po škole jsem nastupovala na pozici zástupce velitele čety roty logistiky do Olomouce k ženijnímu vojsku. Ale táhlo mě to blíže k rodině a tak jsem po roce získala místo na ministerstvu obrany v inspekci, kde jsem byla krátce.
Poté jsem nastoupila na první mateřskou dovolenou. Po návratu mi bylo nabídnuto volné místo na pozici skupiny objektivní kontroly a výškové výstroje pilotů u kbelské letecké základny.
Nadrotmistryně Patricie Kučerová při vyhodnocování diagnostických údajů
Tajuplný název. Co se pod tím skrývá?
Práce spočívá ve vyhodnocování letových a zvukových dat z letounů. Prakticky to je podobné jako diagnostika vozidla. Vezmu počítač, připojím se k technice a stáhnu data k vyhodnocení. Dělá se to po každém letu, máme speciální čtečku. Zkoumáme mnoho aspektů, jako je práce motorů, přetížení a jiná technická data z provedeného letu.
U jaké techniky provádíte tuto diagnostiku?
Diagnostiku provádíme u vrtulníků Mi-8, Mi-17, W-3A Sokol a u letadel L-410 a CASA. Dříve se používala i řada analogových prostředků k vyhodnocení, ale dnes zde na základně máme vše digitální.
Polsko bude partnerským státem Dnů NATO v Ostravě, oznámili prezidenti |
A armádní Airbus A-319?
Airbus je specifický. Jde o velké letadlo s autonomním systémem. Na tomto letounu se provádí záloha a kontrola dat jednou za měsíc.
A v čem spočívá kontrola výškové výstroje?
U výškové výstroje kontrolujeme taktické vesty. Ty se používají zejména v letounech CASA. Jde o vesty se záchranným límcem, který se v případě styku s vodní hladinou nafoukne a rozsvítí se dioda. Toto vybavení prochází pravidelnou kontrolou a údržbou, aby vše fungovalo, jak má.
Kromě toho zde máme i dva typy leteckých přileb pro letouny CASA a vrtulníky. I ty musí procházet pravidelnou kontrolou, úpravami, či opravami. Montujeme na ně také různé příslušenství. Třeba raily (úchyty, pozn. red.) na přídavné doplňky.
Nadrotmistryně Patricie Kučerová při kontrole výškové výstroje
Vidím, že se rozhodně nenudíte…
Stále je co dělat. Do výškové výstroje počítáme i systém nočního vidění, kterých je na základně několik kusů. Ty jsou určeny pro piloty letounů CASA. Bylo by skvělé, kdyby se do budoucna systém využíval i na vrtulníkové technice.
Jak by jejich využití mohlo vypadat?
Například při záchranných a pátracích akcích, při výcvicích nebo v letecké záchranné službě, ale i při běžných letech. Použití by pilotům usnadnilo práci. Zatím to ještě není na programu dne, ale víme, že by to bylo dobré doplnění jejich schopností a hlavně možností.
Každý sedmý voják v české armádě je žena. Nebojí se za knipl, ale ani výsadku |
Neustále se usmíváte. Jste i při měření dat takto usměvavá?
Jsem pozitivní člověk a na všem si hledám pozitiva. Samozřejmě, ne vždy vše jde podle mých představ, ne vždy vše funguje, je to náročnější, ale tuto práci mám moc ráda a baví mě. Je to tu rozmanité a specifické tím, co tu vše máme za techniku.
Jistě ale není vše růžové.
Naše základna je dopravním letištěm, nikoli bojovým leteckým útvarem, jako je tomu například v Náměšti nad Oslavou. Tím tu máme trochu rozdílnou práci, bez taktiky.
Naším hlavním úkolem je zajistit chod dopravního letiště a veškeré zdejší techniky. Ta je vždy připravena tak, jak má být. Tomu se musí vše podřídit. Někdy to je těžké, náročné, ale s tím se musí počítat.
I vaše okolí je tak pozitivní? Nesetkala jste se třeba někdy s názorem, že v armádě nemáte co dělat?
Nikdy jsem nezaznamenala ani jen takové náznaky. Jsem technik, s kolegy děláme stejnou práci a se stejným cílem. Takže pokud někde v civilu, nebo jinde armádě, nějaká rivalita je, tak tady u nás ve Kbelích určitě ne.
Do Kbel jste nastoupila po mateřské, nyní jste dva roky po druhé. Jak jde skloubit rodinný život s vojenským prostředím?
Je to náročné, když jsou děti malé. Jsou často nemocné. Manžel má naštěstí práci, při které se dovedeme vystřídat v péči o ně a jak rostou, jsou už i samostatnější a tak se mi i daří skloubit osobní život, volno, koníčky a práci. A pokud se mě ptáte, jestli bych někdy měnila, tak ne, neměnila.
