Antonín Špaček se narodil se 23. května 1917 v obci Hradčany, okres Prostějov. Po studiu na obchodní akademii v Prostějově vstoupil do Československé armády. V letech 1937 až 1938 absolvoval záložní důstojnickou školu v Olomouci. Po zabrání Rakouska hitlerovským Německem byla příprava na této škole zkrácena a její absolventi odesláni k různým útvarům.
V září 1938 byl povýšen do hodnosti četaře aspiranta. Když došlo 15. března 1939 k obsazení Československa, byl koncem měsíce propuštěn do zálohy. V té době se aktivně zapojil do ilegální sítě, která pomáhala lidem utíkat z protektorátu do zahraničí.
V roce 1940 opustil republiku tzv. balkánskou cestou - přes Maďarsko, Jugoslávii a Střední východ do Francie. Ve Francii sloužil v 1. československém pěším pluku a zúčastnil se bojů proti Němcům.
Po kapitulaci Francie se s československými jednotkami přeplavil do Velké Británie. Zde absolvoval několik kurzů a v sestavě československé motorizované brigády se zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque.
V Anglii se v květnu 1943 oženil s Jean Thomasovou. V květnu 1944 se mu narodil syn Milan.
Po skončení války mohl ve vlasti strávit necelé tři roky. V říjnu 1945 se dostal na Vysokou válečnou školu, avšak po únoru 1948 byl ze studia vyloučen a následně propuštěn z armády.
Jeho vyloučení osobně podepsal tehdejší ministr národní obrany Ludvík Svoboda. Jeho manželka a syn dostali v červnu 1948 ultimátum - do 24 hodin museli opustit území republiky.
V únoru 1949 byl zatčen a dopraven na pověstný "Domeček" na Hradčanech. Vyšší vojenský soud ho odsoudil za velezradu k deseti letům těžkého žaláře, kvůli tomu, že několik dnů před zatčením požádal o propuštění ze svazku armády a o zbavení československého občanství s úmyslem odstěhovat se za svou rodinou do Anglie.
Nejprve byl vězněn na Pankráci, poté na Borech, v trestnici v Opavě a nakonec byl poslán do pracovního tábora do jáchymovských dolů. Po odpykání poloviny trestu ho propustili z vězení.
I nadále pracoval v hornictví, poté u Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 3 jako topič, řadu let dělal domovníka.
Nositel nejvyšších českých i zahraničních řádů
V roce 1969 ho stát rehabilitoval. Po roce 1989 se zapojil do práce Československé obce legionářské, jejímž předsedou se stal v roce 2001.
Během svého života dostal několik nejvyšších našich i zahraničních vojenských vyznamenání. Řád Důstojníka čestné legie Francouzské republiky mu v červnu 2004 osobně udělil prezident Jacques Chirac.
Od prezidenta Klause dostal loni v říjnu Řád Bílého lva. - více zde
