Například za poslední tři roky bylo jen na výstavbu skladovacích hal a výrobních závodů odepsáno 808 hektarů zemědělské půdy. To je plocha, na kterou by se vešlo Václavské náměstí zhruba sto osmdesátkrát.
„Jde o nevratný proces, v němž definitivně přicházíme o svrchní vrstvu půdy,“ vysvětluje Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity. Právě tato vrstva je nesmírně cenná pro pěstování plodin a není vůbec jednoduché ji obnovit. Vzniká přirozenými přírodními procesy a na to je potřeba především čas – ve středoevropských podmínkách se jí deset centimetrů vytváří zhruba tisíc let.
O tom, jestli půda přestane být zemědělskou a bude možné na ní stavět, rozhodují především obce, které svou půdu firmám prodávají. Cena se liší i podle kvality půdy, přesto je podle odborníků stále velmi nízká. „Zábor zemědělské půdy je dnes jednoduchý, neustále stoupá poptávka po dalších plochách na výstavbu,“ uvádí ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody Petr Stýblo.
A staví se nejen se souhlasem obcí, ale i načerno. Své o tom vědí například v Hradci Králové. Společnost CTP Invest tam u hlavního tahu na Ostravu od podzimu 2014 do března 2015 rozestavěla dvě skladovací haly. Bez povolení. Haly stále stojí. Po dlouhých jednáních se letos v dubnu po dohodě s městem otevřely dveře k jejich dodatečné legalizaci.
Potravinová soběstačnost
Rozloha orné půdy přitom v Česku skutečně strmě klesá. Za posledních deset let se jí celkem ztratilo 74 tisíc hektarů. Vyplývá to z dat Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Když se sečte rozloha dvou největších českých měst, tedy Prahy a Brna, a ještě se pár stovek hektarů přidá, odpovídá to zhruba rozloze polí, která za dekádu zmizela. Jen v roce 2018 to bylo 7 209 hektarů, nejvíce od roku 2014.
Také si myslíte, že přicházíme příliš rychle o ornou půdu?
„Pokud bychom hodnotili výměru orné půdy z pohledu potřeby potravin v Česku, pak bychom mohli konstatovat, že je jí v tuto chvíli relativní dostatek. Někdo by mohl říct, že i nadbytek, pokud na poměrně značné výměře pěstujeme technické plodiny. To ovšem neznamená, že je možné ornou půdu nahrazovat výstavbou v neudržitelném tempu, jakého jsme poslední tři desetiletí svědky,“ varuje Sklenička. S postupujícími změnami klimatu totiž není vůbec jisté, že úrodnost polí bude v budoucnosti stejná, jako je dnes. I když je v současnosti často výhodnější zemědělské plodiny dovážet ze zahraničí, situace se může změnit, a jestliže nebudeme potravinově soběstační, může se to ukázat jako velký handicap.
Za větší sucha mohou i holá pole, ukazují termosnímky. Pomohlo by víc rostlin |
Přestože část vzácné ornice z půdního fondu mizí definitivně, mohou být loňská čísla vyložena i mírně optimisticky. Zemědělské půdy bylo nevratným způsobem odepsáno 1595 hektarů, což je o 1175 hektarů méně než předloni. Znamená to, že ze zrušených polí se dělají častěji louky než v minulosti a na těch se už pak tolik nestaví.
Na nějaké závěry o změně trendu je ale zatím příliš brzy. „Jedním z faktorů, který to v roce 2018 mohl ovlivnit, je naše novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 2015, díky níž došlo ke zpřísnění ochrany zemědělské půdy a ke zpřísnění podmínek pro zábory té nejcennější půdy,“ vysvětlila za ministerstvo životního prostředí Dominika Pospíšilová.
