Jen během posledního roku se objevily v souvislosti s šéfem premiérových poradců takové skutečnosti, že se stal Šlouf pro nové špidlovsko-grossovské vedení ČSSD nepřijatelným.
Začalo to loni v lednu. Zpravodaj agentury AP informoval o utajené české vládní misi do embargovaného Iráku. Ukázalo se, že kromě náměstka ministra zahraničí a několika byznysmenů na ní byl i Miroslav Šlouf.
Úřad vlády prostřednictvím mluvčího Libora Roučka nejprve tvrdil, že Šlouf byl v Bagdádu na dovolené. Vzápětí však přiznal, že jeho výlet zaplatí státní rozpočet.
Co Šlouf, který se sám označuje za premiérova čistě politického poradce, v Bagdádu dělal? Kavanův náměstek Hynek Kmoníček, který delegaci vedl, k tomu řekl, že Šlouf sehrál při přípravě mise důležitou roli: podílel se na přípravách mise, navrhoval zástupce podniků, kteří by se cesty měli zúčastnit. Přímo v Iráku byl podle Kmoníčka proto, aby se na vlastní oči přesvědčil, že vztahy ČR s Irákem už nejsou tak dobré jako dříve.
Šlouf, Kmoníček a ministr Jan Kavan pak tři čtvrtě roku dokázali tajit, které podnikatele s sebou šéf premiérových poradců do Bagdádu vybral. Až pod hrozbou žaloby za porušování zákona o volném přístupu k informacím Černínský palác v říjnu přiznal: šlo o zástupce firem ZTS Petroleum, Stampa, Vítkovické železárny a americké společnosti Magna Oil.
Právě představitel posledně jmenovaného podniku - Milan Jedlička - vyvolal kolem Šloufa další skandál. Týdeník Respekt napsal, že Jedlička (Šloufův přítel) byl v USA odsouzen za obchodování s drogami a už léta ho sledují tajné služby.
Kromě výletu do Bagdádu Šlouf zapojil Jedličku i do další vládní akce. A to přímo ve spojitosti s premiérem Milošem Zemanem. Jedlička spolu se Šloufem připravoval cestu premiéra do Spojených států. Tentokrát už to vyvolalo diplomatické protesty.
Respekt koncem září uvedl: "Zhruba před měsícem se Zemanovi poradci začali zajímat, jestli by se premiér nemohl zastavit také na východním pobřeží, na neoficiální schůzce s představiteli společnosti McDonnell Douglas/Boeing, která české armádě už léta nabízí letoun F-18 Hornet.
Tuto schůzku měl zorganizovat Jedlička. Americká tajná služba si to spojila s českou misí v Bagdádu, které se Jedlička zúčastnil. Obava, kde mohou informace o zbraních skončit, přinutila Američany varovat Prahu, že takový program není přijatelný."
Z premiérovy cesty tedy nakonec sešlo. Teprve po půl roce, letos v dubnu, americké protesty oficiálně potvrdil i velvyslanec ve Washingtonu Alexander Vondra. "Co si mají myslet o tom, když tady vrcholnou návštěvu připravuje člověk s kriminální minulostí? Američané na to upozorňují a trvá tři až čtyři týdny, než jsme schopni zareagovat," řekl Vondra.
Šlouf po celou dobu tvrdil, že Jedlička na přípravě cesty nijak nespolupracoval. Přesto se od něho nikdy nedistancoval. "Pan Jedlička na mě zapůsobil jako pragmatický obchodník."
Podezřelý policista na Úřad vlády
Jedlička není jediný, kdo má pestrou minulost a přitahuje Miroslava Šloufa.
"S panem premiérem nás zaujal svými zkušenostmi z policie," řekl Šlouf loni na jaře na adresu Vladimíra Ustyanoviče, tehdy nového přírůstku do sboru externích Zemanových poradců.
Ředitel inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin měl ovšem o tomto bývalém šéfovi severomoravské zásahové jednotky poněkud jiné mínění: "Domnívám se, že pan Ustyanovič působí morální škody nejen na policii v Ostravě." Inspekce vyšetřovala Ustyanoviče kvůli podezření ze zneužívání pravomocí a jiných nezákonných praktik.
Stíhání Ustyanoviče sice bylo nakonec pro nedostatek důkazů zastaveno, policie ho však v řídící funkci už nechtěla. Vladimír Ustyanovič tak zamířil na Úřad vlády, což nelibě nesl tehdejší ministr vnitra Václav Grulich. "Jsou to lidé, kteří jsou spojeni s minulým normalizačním režimem, lidé, kteří museli odejít od policie a mají revanšistické nálady," ohodnotil Šloufa a Ustyanoviče exministr.
Podivné úvěry
S kontroverzními osobami Šlouf spolupracoval už v době, kdy po odchodu z KSČ začal podnikat a do sociální demokracie se teprve chystal.
V roce 1994 získaly Šloufovy firmy mnohamilionové úvěry jen díky tomu, že se za ně zaručil předseda představenstva zkrachovalé Coop Banky Jan Fabián. Ten byl ovšem později zatčen, a teprve pak se ukázalo, že ručil padělaným výpisem z katastru nemovitostí, kterým si Fabián přivlastnil cizí stavební pozemky.
Fabián byl obviněn za finanční podvody v hodnotě přes 150 milionů korun. Případ dodnes neskončil: Fabián před dvěma lety těžce onemocněl a jeho vyšetřování policie přerušila.
Šloufův společník z firem Modul Praha a Traspol (které úvěry dostaly) Josef Žďárský před čtyřmi lety v MF DNES potvrdil, že se Šlouf s Fabiánem často stýkali. "Fabián ho dokonce do firem přivedl," řekl Žďárský.
Šlouf však trval na tom, že úvěry pro firmy nezajišťoval, a proto s Fabiánem spolupracovat nemohl.
Půjčka za oplátku
Šlouf se dal dohromady i se severomoravským podnikatelem Radimem Masným. V době, kdy Masný čelil obvinění z milionové zpronevěry, u něho Šlouf vyjednal finanční injekci pro Nadaci Růže, kterou vede poslankyně ČSSD a jeho kamarádka Jana Volfová. Peníze nakonec skončily ve stranické pokladně jako půjčka.
Na otázky, pro koho peníze ve skutečnosti byly a komu vlastně patřily, přitom sociální demokraté dodnes neumějí jednoznačně odpovědět. Šloufovi odpůrci včetně Stanislava Grosse tvrdí, že peníze byly rovnou určeny pro ČSSD a u Volfové byly dočasně uloženy neprávem. Tito lidé rovněž připouštějí, že miliony nepatřily Masnému, ale že je Šlouf vyjednal s Čechofrachtem (ten Masnému půjčoval peníze).
Druhá strana včetně Miroslava Šloufa a Masného zase říká, že původně šlo o pomoc nadaci, ale protože ČSSD byla tehdy na dně, rozhodli se potom pomoci raději straně.
Ať je pravdivé jedno nebo druhé vysvětlení, Šlouf na Masného, který byl před dvěma lety u soudu obvinění zproštěn, nezapomněl. Když podnikatel spolu s Romanem Zubíkem (nyní stíhaným téměř za miliardovou zpronevěru a vyšetřovaným v souvislosti s vraždou bývalého slovenského ministra Jána Duckého) koncem roku 1998 ovládl Chemapol, byl to právě Šlouf, kdo se snažil odvrátit hrozící konkurs holdingu.
"Mluvil jsem o záchraně holdingu nejen s Masným, ale i se zástupci bank, s poradci ostatních ministrů a dalšími. Státní úředník má dát dohromady takové podklady, aby se jeho šéfům dobře rozhodovalo," vysvětloval Šlouf. Přes jeho snahy však Chemapol v konkursu skončil.
Politický poradce to zařídí
Už kauza Chemapol naznačuje, že Šloufova slova "působím hlavně jako politický poradce" nejsou zcela přesná. Dokazují to i následující případy, kdy se staral i o věci, které mu nepříslušely.
V roce 1999 navštívil spolu se svým kolegou z týmu Zemanových rádců Jaroslavem Novotným tehdejšího ředitele štiřínského zámku Václava Hrubého. Ten si Šloufovi postěžoval, že vrchní ředitel ministerstva zahraničí Karel Srba po něm chce, aby vyrobil důkazy, že Josef Zieleniec uplácel novináře. "Šlouf mi na to řekl," uvedl Hrubý, "že Srba je jeho dobrý známý, že ho dostal na ministerstvo zahraničí a že zařídí, aby takovéhle hry na Štiříně nehrál."
Potom mu telefonoval Novotný a podle zvukového záznamu nahrávky Hrubému povídá: "Mirek Šlouf mluvil s Kmoníčkem, Kavanem i se Srbou a všichni řekli, že to je velká hra, že se v tom nedá nic jinýho dělat."
Šlouf posléze nepopřel, že Srbu ke Kavanovi dostal on, od štiřínské kauzy se však distancoval. Při výslechu na policii prohlásil, že se v kauze angažoval jen v souvislosti s dostavbou kongresového centra ve Štiříně. V policejním protokolu stojí: "Pan Šlouf potvrzuje, že nejméně dvakrát jednal v rámci jiných služebních povinností o nastalé situaci ve Štiříně."
Zámek Štiřín přitom nemá s Úřadem vlády nic společného, patří pod ministerstvo zahraničí.
Vládní kádrovák
Miroslav Šlouf zabrousil také do "vod" dalších ministerstev. Například do personálních otázek. Ostatně v prosinci 1999 v Lidových novinách sám řekl: "Stejně jako na pana Srbu řekl jsem svůj názor i nejméně na dvacet dalších státních úředníků. Na svůj názor jsem, nejen panem premiérem, dotazován často."
Exministr vnitra Václav Grulich tomu říkal jinak. Naznačil, že se mu Šlouf snažil v resortu dělat kádrováka.
"Když pak přišel na to, že se nijak přímo ovlivňovat nedám, zkoušel to přes předsedu vlády. Ale já jsem se nehodlal nechat dotlačit k porušení zákona při výměně policejního funkcionáře. Byly tam i další zákulisní tahy, třeba když byla jistá policejní funkce jedním poradcem nabízena dvěma jiným lidem a podobně. Šlouf si na mě Zemanovi také zcela nesmyslně stěžoval, že ho prý nechávám sledovat. Při rozhodování o vnitru také nebyl zájem o podkladové materiály od ministerstva, ale od poradců," uvedl před časem Grulich.
Podobné zkušenosti měl se Šloufem i bývalý ministr Antonín Peltrám. "V několika případech přišly od lidí ze Šloufova okolí náznaky, jak mají vypadat výsledky výběrových řízení. Vždycky někdo přišel a říkal, že mi to vzkazuje Šlouf a že to tak má být. Vždycky jsem je vyhodil."
Za Šloufa se jako ve všech takových případech postavil Miloš Zeman a kritiku bývalých členů svého kabinetu odrazil slovy: "Margaret Thatcherová ve svých pamětech píše, že jakmile některého ministra odvolala, ještě ten večer běžel do televize a stěžoval si, že vláda žene zemi do záhuby. U nás je to také tak."
Na to, že Šlouf se zabývá věcmi, do kterých mu nic není, existuje však i přímý důkaz: jeho vlastní slova na zvukové nahrávce ze schůzky se zástupci podnikatele Lubomíra Soudka. Na setkání se jeho aktéři bavili mimo jiné o obsazení FNM, jehož složení výrazně ovlivňuje ministr financí, tehdy Ivo Svoboda, a o tom, jak docílit dosazení podnikatele Martina Mosingera do vedení fondu. "To bysme potřebovali hlavně sundat Svobodu, že jo," říká v jednu chvíli Šlouf.
