Polorozpadlá torza budov obklopuje rušná silniční tepna a kolejiště u stanice Vraňany. Hned vedle sídlí pobočka firmy vykupující kovy. „Sama bych tam určitě nechodila,“ překřikuje pracovnice hluk aut a strojů, které mezitím drtí kusy železa. K budovám vede úzká cesta, ze které je vidět na dvorek. Ten je plný odpadků, vraků aut nebo pobíhajících psů. Scházejí se na něm i místní.
Sociální systém se rozpadá, chybí nám dostupné bydlení a více služeb pro sociálně slabé rodiny i jednotlivce.
sociální pracovnice z vyloučené lokality Spomyšl
U vchodu přibrzdí černé auto. „Nemáme zájem, vypadněte. A buďte rádi, že vám to říkám zrovna já, ne někdo z těch uvnitř...“ odpovídá muž, který v objektu bydlí, reportérům z okénka na otázku, jestli chce o zdejší špatné situaci mluvit. Ta má kořeny již v devadesátých letech, kdy kvůli uzavření nedalekého výrobního závodu přišla řada lidí o práci a s tím o bydlení.
Chudých rodin přibývá, psychickou podporu potřebují děti i jejich rodiče |
V takzvané vyloučené lokalitě poblíž malé středočeské obce Spomyšl u Mělníka žije nyní podle odhadů zhruba stovka lidí. Někteří z nich zde přežívají už od krachu místní fabriky. Jedna z budov, přezdívaná „parlament“, kterou obyvatelé koupili od obce, je zralá na demolici.
Kromě domu zde lidé bydlí i v přilehlých garážích, bývalých hospodářských objektech či maringotkách. Vodu berou ze studny a topí tuhými palivy. Vybavenost a hygienické standardy místa jsou s českým průměrem nesrovnatelné.
Obyvatelé nejsou jen sociálně, ale i prostorově vyloučeni. Například docházková vzdálenost do nejbližší základní školy je přes půl hodiny. „Podle zpětné vazby jedné ze základních škol povinná školní docházka děti z této lokality spíše pokulhává,“ přiznává starostka Spomyšle Jarmila Wolfová.
Do místa dochází sociální pracovníci, které se snaží pomoci především zde žijícím dětem. Situace se ale dlouhodobě příliš nezlepšuje, přestože ke stabilizaci využívají všechny dostupné prostředky. „Sociální systém se rozpadá, chybí nám dostupné bydlení a více služeb pro sociálně slabé rodiny i jednotlivce,“ myslí si sociální pracovnice, která do lokality dochází a která si přála zůstat v anonymitě.
Problémy se nabalují
Případ Spomyšle není v českém kontextu nijak výjimečný. Počet Čechů žijících ve zhoršených podmínkách v posledních letech kvůli ekonomické situaci dokonce roste. Ještě před pandemií covidu-19 a energetickou krizí žilo ve vyloučených lokalitách podle odhadů až 115 tisíc lidí. V době pandemie 11 procent z nich trvale přišlo o práci.
A jak vůbec vyloučená lokalita vzniká? Martin Šimáček, ředitel odboru pro sociální začleňování na ministerstvu pro místní rozvoj, vysvětluje, že soukromí vlastníci nejčastěji do bytových jednotek sestěhují sociálně vyloučené obyvatele.
„Tito lidé standardní bydlení nemohou získat, například z důvodu početnosti rodiny, nedostatku peněz na kauce, etnické příslušnosti a podobně,“ uvádí.
Jejich problémy se poté nabalují na sebe a ze špatné situace mnohdy neexistuje bez komplexního řešení žádná cesta ven.
Velkou roli hraje právě systémová segregace na základě etnicity. Příkladem je třeba Česká Lípa, ve které žije zhruba osm stovek Romů, z čehož přes 650 ve vyloučené lokalitě. K segregaci dochází již na úrovni základního vzdělávání, kdy romské děti bývají umísťovány do škol s horší úrovní. Kromě toho často končí i na speciálních školách.
Bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová (uprostřed) na návštěvě ve Sklářské ulici ve čtvrti Předlice v Ústí nad Labem. Přestože ministryně slibovala zlepšení podmínek, lidé ve vyloučené lokalitě žijí takřka ve stejném stavu dodnes.
Přibylo lidí, kteří s příjmem vyžijí jen těžko
Že se situace zhoršuje, cítí i české obce. „Nemáme statistické údaje o počtu vyloučených lokalit, ale zaznamenali jsme od našich členů na podzim roku 2022 nárůst,“ potvrdila redakci iDNES.cz Alexandra Kocková, mluvčí Svazu měst a obcí.
Definice vyloučené lokalityJako sociálně vyloučenou nebo sociálním vyloučením ohroženou lokalitu lze chápat místo, kde dochází ke koncentraci více než 20 lidí žijících v nevyhovujících podmínkách, kteří obývají fyzicky či symbolicky ohraničený prostor. Zdroj: takzvaná Gabalova zpráva |
„Zhoršení ekonomické situace dopadá nejrychleji na nejchudší obyvatele, dochází k nárůstu zatížení obcí sociálním vyloučením a může docházet i ke vzniku nových sociálně vyloučených lokalit,“ souhlasí ředitel odboru pro sociální začleňování Šimáček.
Dle expertů ve vyloučených lokalitách končí i lidé, kteří dosud větší ekonomické problémy neměli. Pravidelné každoroční šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) o příjmech a životních podmínkách z roku 2022 uvádí, že míra ohrožení příjmovou chudobou byla 10,2 procenta. Materiálně a sociálně deprivovaných domácností bylo 4,8 procent.
V daném roce také narostl počet lidí, kteří vycházejí se svými příjmy jen s obtížemi. Zatímco v roce 2021 šlo o 12 procent domácností, v roce 2022 připustilo těžkosti 13,2 procenta domácností. Ruku v ruce s tím klesl počet domácností, které vycházely s příjmy snadno. Šlo o pokles z 20 procent na 18,7 procenta.
Ubytovna s plesnivými stěnami
Jedním z nejznámějších případů vyloučených lokalit v Česku je například ústecká čtvrť Předlice či sídliště Chánov. Mezi novější „ghetta“ patří také například čtvrť Mojžíř rovněž v Ústí nad Labem. Přitom před dvaceti lety to bylo sídliště jako každé jiné, Romové i většinová společnost tu žili pospolitě, postupně se ale druhá skupina vystěhovala.
Vyloučené lokality však nevypadají jen jako takzvaná „ghetta“ na periferiích, kam se dá těžko dostat. Řada z nich leží přímo v centrech měst. Mohou je tvořit činžáky ve špatném stavu, přeplněné paneláky či polorozpadlé ubytovny, kde končí i senioři či samoživitelky. Jedním z takových míst je ubytovna v České Lípě, místními přezdívaná jako „N-centrum“ či „holobyty“.
„Bydlí tady čtyři rodiny. V poslední době nikdo novej nepřibyl. Město se o nás stará dobře, jsme rádi, že tady můžem bydlet,“ sdělila redakci žena, která s rodinou obývá jeden z bytů.
Podmínky se ale nezdají být standardní. Pomalované stěny požírá plíseň a vybavení je ve špatném stavu. Dům se ani nezamyká. „V ubytovně provádíme nutné dílčí opravy, kompletní rekonstrukci ale neplánujeme,“ sdělila mluvčí České Lípy Kristýna Kňákal Brožová.
Ubytovna přezdívaná „N-centrum“ v České Lípě, která se řadí mezi místní vyloučené lokality. (11. května 2023)
Každá z rodin má svůj pokoj. Záchody, koupelny a kuchyňka jsou společné na patře. Za obyvateli dochází i sociální pracovníci, kteří jim pomáhají se začleněním či dětem s úkoly. Městu nájemníci platí jen za energie a služby. Platit více si dovolit nemohou.
Plíseň, zima a vyražené dveře. V katastrofálních podmínkách žijí tisíce Čechů |
Účinné řešení? Jen komplexní
Vyloučené lokality včetně těch zmíněných sleduje Agentura pro sociální začleňování. Ta vyvinula speciální index, který stanovuje míru vyloučení v jednotlivých místech. „Sestavován je pomocí dat o exekucích, dlouhodobé nezaměstnanosti, počtech příjemců příspěvku na bydlení a příspěvku na živobytí a předčasných odchodů ze systému vzdělávání,“ shrnuje ředitel Šimáček.
Index nárůst vyloučených lokalit potvrzuje. Podle něj se situace mezi lety 2016 a 2019 zlepšovala a počet ohrožených obcí sociálním vyloučením klesl o 365, pak ale přišel zlom. Zatímco v roce 2019 bylo v Česku 420 ohrožených obcí, v roce 2021 jich agentura zaznamenala 450.
Index sociálního vyloučení v obcích v roce 2021.
Šimáček upozorňuje, že problém sociálního vyloučení se musí řešit komplexně. Řešení zahrnuje například spolupráci obcí s Úřadem práce, policií, neziskovými organizacemi a zástupci místní komunity.
Agentura pro sociální začleňování a neziskové organizace pak mohou vytvářet systémy dostupného bydlení, dluhové poradny, projekty návratu na trh práce nebo třeba pozice asistentů prevence kriminality či domovníků, tedy lidí, kteří se stanou součástí daných komunit.
Právě od zavedení pozice domovníka si radnice České Lípy slibuje zlepšení situace v lokalitě N-Centrum. „Na základě spolupráce s Agenturou pro sociální začleňování plánujeme zavést v této ubytovně institut domovníka, který by místním pomohl se lépe socializovat a dohlížel by na dodržování pravidel a pořádek,“ uvedla mluvčí Brožová.
Mezi lety 2016 a 2022 Agentrura zajistila 349 podobných projektů dohromady za 2 miliardy korun. „Projektové financování však celou šíři tématu sociálního vyloučení vyřešit nemůže. Jako systémové východisko nejpalčivějšího problému, kterým je nekvalitní bydlení a takzvaný obchod s chudobou, se nabízí zákon o dostupném bydlení, který připravuje ministerstvo pro místní rozvoj,“ dodává závěrem ředitel Šimáček.
12. dubna 2018 |
