Když začaly Evě ve 27 letech selhávat ledviny, nebyla to pro rodinu úplně neznámá situace. Stejným onemocněním trpěl její otec Jiří, který podstoupil dvě transplantace a zemřel ve 41 letech. Nemoc se objevovala i u dalších mužů v rodině, a proto dlouho nikoho nenapadlo, že by mohla postihnout také jeho dcery.
U Evy ledviny definitivně selhaly ve 31 letech. Život spojený s dialýzou si nepřála, a začal se proto hledat vhodný žijící dárce. Stala se jím její tehdy pětapadesátiletá matka Jindřiška. Měly stejnou krevní skupinu, vysokou míru shody a vyšetření ukázala, že Jindřiška může jednu ledvinu bezpečně darovat. Transplantace v pražském IKEM proběhla v březnu 2011.
Žena zhubla pětadvacet kilo, aby mohla vlastní matce darovat ledvinu![]() |
Před operací měla Jindřiška jedinou větší obavu: co když jednou bude potřebovat ledvinu také její druhá dcera? O šest let později se přesně to stalo. Stejná genetická odchylka se potvrdila i u starší Kateřiny a na jaře 2016 jí po těžké chřipce ledviny selhaly. Matka už znovu darovat nemohla a původně zamýšlená dárkyně ze zdravotních důvodů vypadla.
Pomoc nakonec nabídl Jindřiščin druhý manžel Oldřich. „Jindra ledvinu darovala a nic jí není. Tobě dám ledvinu já,“ řekl své nevlastní dceři. Kvůli zákroku podstoupil potřebná vyšetření a zhubl téměř deset kilogramů. Protože shoda nebyla ideální, musela Kateřina před transplantací absolvovat výměnu plazmy. Novou ledvinu dostala v květnu 2017.
Na ledvinu čekají i roky. Transplantaci může podstoupit jen zlomek pacientů![]() |
Dnes obě sestry žijí běžným životem. Eva pracuje na pražském magistrátu a je pěstounkou šestileté dcery, Kateřina vede základní školu a má devatenáctiletého syna. Bez zásadních omezení žijí také oba dárci – sedmdesátiletá Jindřiška a o rok starší Oldřich.
Od žijícího dárce pochází jen zlomek ledvin
Právě příběh této rodiny ukazuje možnost, kterou se transplantační centra snaží více dostat do povědomí pacientů. V Česku se v roce 2025 uskutečnilo 603 transplantací ledvin, pouze 39 z nich ale bylo od žijících dárců.
Transplantace ledvin v číslech603 39 až 25 let zhruba 12 let více než 80 % Čechů Zdroj: Koordinační středisko transplantací – Transplantační aktivita v ČR 2025; průzkum Postoje české veřejnosti k dárcovství částí těla, TAČR/Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, 2023 |
Pro pacienta má přitom taková transplantace několik výhod. „Transplantace ledviny od žijícího dárce přináší výrazně lepší výsledky – orgán obvykle vydrží déle, často se podaří naplánovat zákrok ještě před zahájením dialýzy a tím předejít dalším zdravotním komplikacím,“ vysvětluje Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.
Ledvina od žijícího dárce má podle ní medián funkce (průměrná doba funkčnosti darované ledviny – pozn. red.) až 25 let, zatímco u orgánu od zemřelého dárce je to přibližně 12 let.
Překážkou přitom nemusí být nedostatek lidí ochotných pomoci. Průzkum veřejného mínění z roku 2023 ukázal, že více než 80 procent Čechů je ochotno darovat nějakou část těla. Problémem bývá spíš to, že sami pacienti nevědí, jak téma před svými blízkými otevřít. Obávají se odmítnutí, cítí rozpaky nebo nechtějí druhého člověka vystavit riziku.
„Pacient se může obávat, že začít s blízkými upřímně hovořit o své situaci znamená hned je žádat o dárcovství. O to ale vůbec nemusí jít,“ upozorňuje Rajnochová Bloudíčková. Podle ní stačí blízkým vysvětlit svůj zdravotní stav a možnosti léčby. Rozhodnutí nabídnout pomoc pak může přijít z jejich strany.
Transplantovaná ledvina vydrží i přes dvacet let. Česku chybí živí dárci, říká nefrolog![]() |
Každý potenciální dárce navíc před zákrokem prochází podrobným vyšetřením a k odběru lékaři přistoupí pouze tehdy, pokud jsou rizika minimální. Po darování zůstává člověk pod pravidelným dohledem transplantačního centra.
Ověřené informace pro pacienty, jejich rodiny i potenciální dárce nabízí také vzdělávací web TransplantaceNeniTabu.cz, jehož obsah garantují odborníci. Vysvětluje mimo jiné průběh darování a transplantace a vyvrací časté mýty. Jedním z nich je představa, že dárcem musí být pokrevní příbuzný. Příběh Kateřiny a jejího nevlastního otce Oldřicha dokazuje, že nemusí.





















