Dnes čtyřiatřicetiletý Pete se k pornografii poprvé dostal v jedenácti letech. Ze začátku v podobě časopisů. Když ale rodina přešla na vysokorychlostní internet, jeho závislost nabrala obrátky.
„Zásadní tehdy bylo rodinné prostředí. Vyrůstal jsem v rozvrácené rodině. Můj otčím matku fyzicky týral. Pak sice odešel, ale ona upadla do těžkého alkoholismu. Kvůli tomu jsem se dostal do pěstounské péče mé tety. Navíc jsem zrovna přecházel na nový gympl a zhoršil se mi prospěch. Bylo to extrémně stresové období,“ vypráví mi dnes již vyléčený Pete.
Pornografie pro něj představovala silný útěk z reality. Využíval ji k tomu, aby se uvolnil a zrelaxoval. V patnácti letech už to však došlo do extrému. Porno sledoval i několik hodin denně.
„To se začalo projevovat na zhoršeném prospěchu ve škole, a hlavně na mém pohledu na ženy a sex. Měl jsem naprosto zkreslenou představu o tom, jak bude sex vypadat, a spolu s tím i nereálná očekávání. Tehdy jsem si myslel, že styk trvá mnohem déle,“ svěřuje se a pokračuje.
„K partnerkám jsem byl rozhodně velmi sobecký, protože v pornografii se člověk opravdu soustředí jen na sebe a herci mu slouží pouze jako objekt jeho uspokojení. Při sexu mi pak nešlo tolik o partnerčiny, jako o moje vlastní potřeby“ popisuje Pete nejtěžší období své závislosti.
Dodává, že kvůli tomu si dlouho ani žádnou stálou partnerku najít neodkázal. „To až později. Pak jsem se i oženil, ale to jsem stále svůj problém neměl vyřešený a k pornografii jsem se vracel. Nastaly i problémy s ejakulací, při běžném sexu jsem nemohl dosáhnout vyvrcholení,“ dodává.
Porno jako droga. Radím klukům, jak se závislosti zbavit, říká Jakub Enžl |
Vůbec poprvé slyšel o závislosti na pornografii v šestnácti letech. „Už tehdy jsem to nosil v hlavě a snažil se se závislostí nějak pracovat, ale styděl jsem se a nedařilo se mi to, pořád jsem do toho padal znovu a znovu,“ vypráví Pete.
Zásadní změnu podle něj představovalo přiznání manželce a kamarádům. „Se skupinou mužů se stejným problémem jsme pak vytvořili podpůrnou skupinu NePornu. Právě tato vzájemná podpora pro mě byla klíčová,“ dodává Pete.
Neznamená to podle něj, že od té doby už by se nikdy na porno nepodíval. „Ale dostal jsem se z fáze kompulzivity, kdy porno ovlivňovalo negativně můj život. Teď mohu říct, že jsem se z toho dostal, a když už pokušení přijde, mnohem lépe s ním pracuji,“ říká.
Nebýt v tom sám
Stigmatizace pornografie však podle Peta panuje dodnes. Nejvíc mu pomohla podpora blízkých, a podpůrná skupina NePornu, jejíž heslo zní: „Nebuď na to sám“. „Pak jsem si samozřejmě musel zpracovat své spouštěče a také omezit přístup k pornografii,“ popisuje léčbu Pete.
„Intenzivní pocity ze sledování porna, které mi přinášely hrozně moc pozitivních emocí, pak způsobily, že v reálném životě jsem nemohl najít nic s nimi srovnatelného. Proto jsem se ke sledování porna uchyloval častěji a častěji,“ dodává. Vždy je tak podle něj dobré najít si nějaké kompenzační mechanismy.
Porno jako sexuální výchova? Pro děti je jedním z nejčastějších zdrojů informací |
Projekt NePornu rozšiřuje povědomí o problematice pornografie a nabízí laickou bezplatnou pomoc. Právě tam se pak často setkává s muži, jež dlouhodobé sledování pornografie ovlivňuje i fyzicky.
„Mladí muži píšou nám častou píšou, že mají pornem indukovanou erektilní dysfunkci, trpí jí až 50 procent z nich. Tito muži se nedokážou pořádně vzrušit, popřípadě udržet erekci. Pak se s tím setkáváme i u žen, které už také nejsou schopné se dostatečně vzrušit bez porna,“ říká Pete.
Na závěr dodává, že ne každé sledování pornografie musí být závislostí. Někdy se jedná opravdu jen o útěky před stresovými záležitostmi, často i o zábavu z nudy. „Občas je proto dobré udělat si revizi. V jakých momentech si vlastně porno pouštím. Jestli už to není nezdravý návyk,“ uzavírá Pete, který svou závislost nakonec zvládl vyřešit a dnes se stejným problémem pomáhá stovkám dalších mužů.
