Nejvyšší soud vám ponechal talár, ale říká, že jste lhal, falšoval protokol o jednání a zapsal vymyšlenou závěrečnou řeč právní zástupkyně...
Uznávám, že vznikla chyba. Přišel jsem k řízení o čtyřicet minut opožděně. Nicméně jsem poté advokátce volal a ptal se, zda mám tu věc odročit, nebo zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto v tentýž den. Její závěrečný návrh byl ve spise, v podstatě jsem reprodukoval její vyjádření.
To se smí, volat advokátce jedné ze stran a domlouvat se s ní na falešném postupu?
No, dělat by se to nemělo.
Řekla bych, že se to spíš nesmí, než že by se nemělo. Cítíte vinu?
Byl mi uložen druhý nejvyšší postih, odebrání čtvrtiny platu na šest měsíců. Pokud jde o vinu, respektuji rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Jak byste své chování odůvodnil lidem, kteří teď budou s nedůvěrou hledět na soudcovský stav?
Jsou řízení, kde se musí provádět složitá dokazování, ale tady ta věc byla nesporná. Tím nezpochybňuji, že k procesnímu pochybení došlo.
K němu "nedošlo", to jste udělal vy, a nebylo to pochybení, ale podfuk...
Ano, procesní chyba, byl to zmatený postup, ke kterému bych se už nikdy neuchýlil. V důsledku zdravotních potíží jsem jednal zkratovitě, už bych to neudělal.
Obvolala jsem namátkou několik soudců. Říkali, že se za vás stydí, že takového soudce mezi sebou berou jako újmu celému soudcovskému stavu.
Záleží na tom, jak byli obeznámeni s tou problematikou. Kdybych z médií četl něco takového, taky bych se styděl. Příjemné to není a samozřejmě si z toho beru ponaučení.
Šéf Soudcovské unie Jaromír Jirsa říká, že záleží-li vám na vážnosti českých soudců, měl byste sám odstoupit. Neuvažujete o tom?
Považuji za spravedlivé, že mi byla dána šance, abych dál pracoval v justici a podobných chyb se vyvaroval.
To zní ve vaší funkci dost zvláštně. U kárného soudu jste říkal, že byste se těžko adaptoval na jinou pozici. To jste myslel jak?
Někdo je flexibilní a mohl by se adaptovat dejme tomu jako advokát nebo by dělal něco jiného, já ne. Vykonávám tu profesi už čtrnáct let a domnívám se, že jsem v určitých letech podával i nadlimitní výkony.
Myslíte, že roli mají hrát i určité ohledy na vás?
Měl jsem právo to ve své řeči uvést. I vzhledem k mému věku není lehké si hledat nové zaměstnání.
Ale lidem je jedno, jestli jste schopen dělat něco jiného než soudit, nebo jestli nic jiného neumíte. Ti chtějí, abyste byl zodpovědný a důvěryhodný odborník.
Být soudcem je velká odpovědnost vůči občanům a společnosti, ale jsou i jiné profese – jako učitelé a lékaři – a taky dělají chyby.
Trpíte nemocí, která může vést k psychickým potížím. Soudní znalec z oboru psychiatrie dal soudu posudek, že vaše nemoc mohla hrát roli ve vašem jednání.
To ano. To, že jsem tak postupoval, bylo pod vlivem onemocnění. Normálně bych takto nepostupoval.
A jste si jistý, že už to pominulo?
Je to postupné zlepšování.
Může člověk, který má psychiatrické potíže, jež jej ovlivňují, soudit?
To onemocnění je úspěšně léčitelné. To postupné zlepšení se děje od konce minulého roku.
