V noci na 13. června 2013 se na Úřadu vlády a dalších místech rozběhla akce Útvaru pro odhalovaní organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod taktovkou Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci. O den později se o zásahu prostřednictvím médií dozvěděla veřejnost.
Policie zatkla ředitelku premiérova kabinetu Janu Nagyovou (dnes Nečasovou), bývalé poslance ODS Petra Tluchoře, Ivana Fuksu, Marka Šnajdra, bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka či bývalého náměstka ministra zemědělství Romana Bočka. Detektivové zasahovali rovněž v sídle státního podniku Lesy ČR, u lobbistů Ivo Rittiga a Romana Janouška a někdejšího státního zástupce Libora Grygárka.
Jména zadržených i rozsah celé akce dávaly tušit, že policisté míří nebývale vysoko. Tehdejší šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta oznámil, že jeho podřízení provedli 31 domovních prohlídek. „Bylo zajištěno odhadem 120 až 150 milionů korun v hotovosti, desítky kilogramů zlata,“ hlásil Šlachta. K části zabaveného majetku se později přihlásil Luboš Pašek, obchodní partner lobbisty Janouška.
Robert Šlachta oznamuje zdánlivě oslnivé výsledky zátahu:
14. června 2013 |
Co se týče trestní linky, policejní akce vyústila do tří kauz, v nichž hraje hlavní roli bývalá vrchní ředitelka Úřadu vlády Jana Nečasová. V žádné z kauz však ani po čtyřech letech nepadl pravomocný rozsudek a někteří z aktérů již byli obvinění zproštěni, v některých případech dokonce i za stíhání odškodněni.
Zneužití rozvědky Dvakrát zproštění a výměna soudkyně
V jednom z procesů čelí Jana Nečasová obvinění ze zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování tehdejší manželky premiéra Nečase Radky. Spolu s ní jsou obviněni bývalí šéfové rozvědky Milan Kovanda, Ondrej Páleník a jejich podřízený Jan Pohůnek.
Obžaloba tvrdí, že bývalá šéfka kabinetu někdejšího premiéra Petra Nečase v roce 2012 nezákonně zaúkolovala tajnou vojenskou službu, aby sledovala tehdejší Nečasovu manželku. Údajně jí šlo o urychlení Nečasova rozvodu.
Zpravodajci se hájí tím, že Radku Nečasovou nesledovali, ale prováděli takzvané kontrasledování kvůli obavám z toho, že premiérově rodině hrozí nebezpečí. Nečas jako svědek vypověděl, že Vojenskému zpravodajství zadal úkol on sám. Tím si ale protiřečil, protože po zásahu na Úřadu vlády v červnu 2013 uvedl, že o sledování své ženy nevěděl.
Ve prospěch obviněných rozhodla již dvakrát soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová s tím, že se žádný trestný čin nestal (více zde). Odvolací pražský městský soud pokaždé rozhodnutí Králové zrušil a případ posléze přidělil jiné soudkyni (psali jsme zde).
„Obvodní soud nemístně bagatelizuje z logiky věci vyplývající skutečnost, že svědek RNDr. Nečas buď lhal v prohlášení ze dne 15. června 2013, nebo ve své výpovědi v této trestní věci,“ pozastavil se nad rozhodnutím první instance senát odvolacího soudu.
13. června 2013 |
Obvodní soud pro Prahu 1 se tedy letos na konci dubna začal kauzou zabývat už potřetí, tentokrát pod vedení soudkyně Pavly Hájkové. Líčení nyní zdržují absence Jany Nečasové, která nepřišla na jednání v květnu ani v červnu. „Doložila, že není schopná účastnit se hlavního líčení, a zároveň nedala souhlas k tomu, aby se jednalo v její nepřítomnosti,“ vysvětlila soudkyně Hájková.
Vyzrazení zprávy BIS Zatím jediné nepravomocné odsouzení
Zatím jediná ze tří kauz, v níž byli obžalovaní nepravomocně usvědčeni, je údajné vynášení informací z Bezpečnostní informační služby (BIS). Městský soud v Praze se letos v lednu přiklonil k verzi obžaloby, že lobbista Ivo Rittig a tehdejší poradce ministra zemědělství Tomáš Jindra navedli někdejší šéfku sekretariátu premiéra Janu Nečasovou, aby jim skrze právníka Davida Michala prozradila obsah zprávy, kterou obdržel premiér.
Nečasová dostala podmíněný trest osmnáct měsíců, Rittig a jeho právník Michal devět měsíců. Tehdejší poradce ministra zemědělství Tomáš Jindra byl obžaloby zproštěn. „Neexistuje jednoznačný důkaz, jak se Nečasová k obsahu zprávy BIS dostala, z odposlechů máme ale za prokázané, že se k němu dostala,“ sdělil předseda senátu Petr Novák (více zde).
13. června 2013 |
Soud rozhodl na základě důkazů, že si Nečasová ve funkci „důvěrně“ psala s Rittigem a „čile“ korespondovala také s jeho právníkem Michalem, mimo jiné o reorganizaci policie. Všichni obžalovaní vinu odmítají a proti rozsudku se odvolali.
Trafiky Pro poslance odškodnění, soud řeší nezdaněné kabelky
Z pohledu žalobců si zatím nejhůř stojí větev případu týkající se uplácení poslanců funkcemi. V ní krom Nečasové figuruje i někdejší premiér Nečas a bývalý náměstek resortu zemědělství Roman Boček.
Kořeny této kauzy sahají do roku 2012, kdy se vládní koalici složená z ODS, TOP 09 a VV nedařilo přehlasovat senátní veto takzvaného balíčku daňových změn. Spolu s opozicí totiž hlasovalo proti i šest poslanců občanských demokratů, mezi nimi Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř.
Ti se později vzdali poslaneckých mandátů, čímž umožnili schválení balíčku. Bývalí poslanci se následně dočkali lukrativních postů ve státních firmách. Fuksa získal místo v Českém Aeroholdingu, Šnajdr zasedl v dozorčí radě společnosti Čepro a Tluchoř měl působit v elektrárenském gigantu ČEZ.
Obžaloba tvrdí, že Nečasová a Boček měli se zákonodárci z pověření premiéra Nečase handl domluvit (čtěte zde). Dle názoru žalobců se jednalo o příklad politické korupce, podle kritiků postupu státních zástupců se jedná o běžnou politickou praxi.
Fiaskem skončilo obvinění oněch tří exposlanců. Nejvyšší soud totiž do případu v roce 2013 zasáhl s tím, že se na zákonodárce vztahovala poslanecká indemnita (neodpovědnost za hlasování a jiné projevy v rámci mandátu). Šnajdr, Tluchoř a Fuksa se tak nakonec dočkali od státu omluvy a odškodnění celkem 1,9 milionu korun (více zde).
Poměrně široký výklad indemnity se však nelíbil Ústavnímu soudu, který ochranu politických projevů v roce 2015 vymezil jasněji. Tedy že platí pouze na projevy na půdě parlamentu, ne pro uzavírání smluv, přijetí či nabízení úplatků ani vzdání se mandátu. Nález ústavních soudců však nemá zpětnou účinnost.
Trojice exposlanců sice vyvázla, Nečasovi s Bočkem ale hrozí v případě odsouzení až šest let vězení. Nečasové pak až osm let, neboť čelí navíc obžalobě z krácení daní z darů, mezi nimiž byly šperky, oděvy či kabelky pocházející především z luxusních obchodů v Pařížské ulici v Praze. Cena jednotlivých darů se pohybovala ve stovkách tisíc korun, celkovou hodnotu vyčíslila policie na 10,1 milionu korun, přičemž neodvedením daní tak státu vznikla škoda 736 tisíc.
Podle žalobce nadbíhali Nečasové prostřednictvím darů vlivní podnikatelé a lobbisté. Původně chtěli vyšetřovatelé Nečasovou kvůli darům obvinit z korupce, nenašli ale dostatek důkazů o protislužbách. Soud v této větvi má pokračovat v červenci.
Politika Zemanova vláda, skandál nahrál novým stranám
Razie ve Strakově akademii otřásla samozřejmě i politickou scénou. Po čtyřech dnech předal premiér Nečas prezidentu Miloši Zemanovi svoji demisi, což znamenalo pád celé vlády. Nečas rovněž oznámil, že zcela odejde z politiky.
Otěží se, jak předpokládá ústava, v tuto chvíli chopil prezident. Zeman však k řešení situace příliš nepřispěl. Vládní ODS mu sice navrhla na post premiérky Miroslavu Němcovou, jež sehnala podpisy 101 poslanců, kteří by její vládu podpořili, avšak prezident se rozhodl pověřit sestavením vlády Jiřího Rusnoka.
Zeman se tím postavil nejen tehdejším vládním stranám, ale i opozici, která viděla jako nejlepší řešení předčasné volby. Spokojený nebyl nikdo, a tak Rusnokova vláda důvěru Sněmovny nezískala. Úřednický premiér musel rezignovat a Zeman jej pověřil vedením vlády v demisi až do vytvoření nového kabinetu po předčasných volbách.
Z těch vyšly oslabené především pravicové strany. ODS si oproti předchozím volbám pohoršila téměř o třináct procentních bodů, TOP 09 a Starostové zhruba o pět procentních bodů. Ze Sněmovny zmizel projekt Víta Bárty Věci Veřejné, který se vymezoval proti „politickým dinosaurům“. Nicméně odliv voličů od „tradičních“ stran pomohl jiným. Na podobnou strunu jako VV zahrál projekt ANO Andreje Babiše s heslem „Nejsme jako politici, makáme“. ANO skončilo ve volbách překvapivě druhé a v poslaneckých lavicích zasedli i zástupci již rozpadlého Úsvitu Tomia Okamury.
