Doryčákovi: Přehrada by nás uchránila
Rudolf Doryčák pracoval 47 let jako zedník. S manželkou si naspořili a protože už nikam nechtějí jezdit, vybudovali si z bývalé moštárny dům. Bohužel u řeky Opavy. „Saunu jsem tam měl, vířivku za 250 tisíc,“ vypočítává pan Doryčák, o co všechno přišli.
Muselo to být pěkné bydlení, velkoryse postavené. Pan Doryčák zde žije od roku 1982, Nejdřív si postavil jeden dům, ten stojí vedle. Jenomže má kvůli těžké zednické práci problémy s nohama, takže aby nemusel chodit do schodů, došlo na adaptaci moštárny, která by už byla bezbariérová.
Budovu zasáhla povodeň již v roce 1997. Podemlela jí roh, ale to pan Doryčák opravil. Tentokrát jej však zničila komplet. Souběžně s řekou z ní zbývají jen zdi, jinak suť a tůně. Nad vším se klene nachýlená střecha. Záplavová vlna prý přišla od Karlovic, během hodiny se hladina zvedla snad o metr. Má štěstí, že se mu podařilo stavbu včas pojistit.
Rudolf a Vlasta Doryčákovi, Zátor |
„Vůbec nevím, jak mě odškodní, mám tam nějakou spoluúčast,“ uvažuje, jak asi dopadne. “Asi budu muset bydlet tady s holkou. Ale, že bych to znovu postavil, v mém věku?“ dodává a ukazuje na dům, ze kterého se kvůli nohám před lety stěhoval.
“Všecko je pryč, ani fotky nám nezbyly,“ pláče manželka Vlasta. Jen doklady zachránili. Jinak vše je zničeno. Už po první povodni si říkali, že se odstěhují. Pak se však nechali uchlácholit představou, že se postaví přehrada, která je ochrání.
„V roce 2012 měla být přehrada. Nic tam neudělali, nic,“ dodává. „Je to jednoznačně chyba státu,“ shodují se manželé. „Není nic, žádná pomoc. „Že prý je všeho dost. Nemáme nic,“ vyčítá pan Doryčák. „Čolky jsme zachránili, ale lidi ne,“ hodnotí politiku. „Pořádná přehrada by nás uchránila,“ je přesvědčená paní Vlasta. “Ani polínko mi nezůstalo,“ říká, když hledá v suti prasátko – pokladničku. Bylo prý plné drobných. Velké bylo, zlaté. Sedmnáct tisíc do něj zvládli našetřit. Teď je buď někde rozbité, nebo odplavalo po proudu.