Veronika nyní žije u Jaroslavy Trojanové a Libora Broži v Jabloňově, Čermákovi se starají o Nikolku v Přibyslavicích. Přesto se rodiče s traumatickým prožitkem i po tolika měsících jenom velmi těžce vyrovnávají. Páry se musely vzdát dítěte, o kterém si téměř rok myslely, že je jejich.
"Je to pořád takové divné. Zapomenout se nedá," říká Jaroslava Trojanová, biologická matka Veroniky. Přiznává, že je jí stále smutno po Nikolce, kterou rok kojila, přebalovala, vychovávala a považovala za svou.
"Ty vazby z minula tam pořád jsou," pokyvuje hlavou její partner Libor Broža. Jaroslavu Trojanovou mrzí, že neměla šanci slyšet první slůvko, které pronesla její dcerka Veronika. V té době byla totiž holčička ještě u Čermáků.
Děvčátka už mají úředně změněná jména v rodných listech. V jednom stojí napsáno Nikola Veronika Brožová, její biologičtí rodiče jí však stejně říkají druhým jménem – Verunko. Tedy jménem, kterým ji oslovovali celý rok života manželé Čermákovi z Přibyslavic.
Druhá holčička, která se nyní úředně jmenuje Veronika Nikola Čermáková, zase v té době vyrůstala u Brožů v Jabloňově. "Holky jsou na svá jména zvyklé od narození. Nechtěli jsme jim začít říkat jinak," připomíná Libor Broža.
Obě rodiny se čas od času navštěvují a někdy mají na hlídání obě batolata. "Ale je to hrozně málo. Ráda bych viděla Nikolku častěji," líčí Jaroslava Trojanová.
Nikolka si na Jaroslavu Trojanovou a Libora Brožu stále pamatuje. "Když jsem ji tu měla na víkend, tak pořád chtěla být se mnou. Když jsem někam odešla, tak začala plakat," podotýká a klopí oči. "Verunka se zase chtěla pořád vrátit k Čermákovým do auta," dodává Trojanová vzápětí.
Podle Libora Broži to však bylo tím, že Veronika miluje auta. "Je z nich u vytržení," namítá otec, profesí řidič kamionu.
Rodiny se navštěvují, a když nemají u sebe i druhou holčičku, připomíná jim ji aspoň fotografie, na které jsou obě dvě. "Verunko, ukaž, kde je Nikolka? A dáme Nikolce pusinku?" drží Jaroslava Trojanová v rukou barevnou fotku, kterou má v kuchyni. A malá Veronika plní její přání. "Nikí, Nikí," žvatlá přitom.
Dívky spolu kamarádí, ale povahové rozdíly rodiče poznávají. Nikolka je pořád ta citlivější, Veronika samostatnější a průbojnější. Zatímco Veronika se naučila velmi brzy chodit a povídat, Nikolka je v tomhle pomalejší.
"Verča opakuje vše, co slyší, a někdy dokonce i to, co by neměla," směje se Broža. Svatbu zatím v Jabloňově neplánují, ale přemýšlejí o druhém miminku. "Všichni říkají, že by mi nové miminko pomohlo, když jsem o nejintimnější chvilky s Verunkou přišla," přemítá.
Druhá z rodin, Čermákovi z Přibyslavic, kontakty s novináři odmítá. "Chceme mít už klid," vysvětluje Jan Čermák. Navíc mají i jiné starosti. Letos na jaře se jim narodila druhá holčička, a Nikolce tak přibyla sestřička Terezka. "Je to náročnější se dvěma malými dětmi, ale zvládáme to. Hlavně tedy manželka, protože já jsem v práci. Pomáhá i rodina," říká v telefonickém rozhovoru otec.
Soud o odškodnění začne v září
Miminka vyměnili zdravotníci krátce po jejich narození v třebíčské porodnici 9. prosince 2006. Na záměnu se přišlo až loni na přelomu září a října, když si nechal jeden z otců, Libor Broža, udělat testy otcovství. Obě rodiny teď chtějí po nemocnici odškodnění, jejich případ se 10. září začne projednávat u soudu.
Každá z rodin chce na třebíčské nemocnici vysoudit šest milionů korun – tři miliony matce, dva miliony pro otce a jeden pro dítě. Nemocnice však nabízí za záměnu holčiček každé z rodin po 300 tisících korunách.
