V rozhovoru pro MF DNES tvrdí, že občanští demokraté si přejí, aby byl „evropský projekt úspěšný“.
Pane europoslanče, volby jsou za měsíc. Pořád věříte, že vyhrajete?
Vše tomu nasvědčuje. Sociální demokracie pomalu, ale jistě ztrácí.
Mirka Topolánka tedy neschováváte, jak tvrdí ČSSD?
To je jejich cílená kampaň. Náš předseda má za sebou stovky mítinků, v médiích je každý den. Nikde ho neschováváme.
Dá se předpokládat, že po volbách vznikne opět vládní koalice. Která je pro vás nejpřijatelnější?
Koalice pravého středu. Tam je jediná strana, která má šanci dostat se do Sněmovny. Je jí KDU-ČSL, a to je pro mě nejpřijatelnější varianta.
Kdyby to nešlo a museli by se k vám přidat i zelení?
Nutíte mě do velkých spekulací.
Nenutím, pátrám po variantách.
Zelení nejsou přirozená politická strana, ale projekt, do nějž bylo z některých míst hodně investováno.
Z kterých míst?
Mám dojem, že je tam návaznost na to bratrstvo pravdy a lásky. Když čtu výroky zelených, například návrh na zrušení NATO a převzetí garancí za bezpečnost Evropskou unií, tak mi z toho běhá mráz po zádech. To je nejenom nereálné, ale i mimořádně nezodpovědné. To si nedovolí říci ani sociální demokracie.
Co kdyby nebyla jiná možnost než jít se zelenými do koalice?
Podívejte se na jejich složení. Nevěřím, že by se pak jejich lidé drželi dohod. Může se to rozpadnout na znesvářené skupinky. Vláda závislá na hlasech zelených bude vládou potenciálně ohroženou a nestabilní.
Jak se díváte na velkou koalici se sociální demokracií?
V tuto chvíli vůbec nemá smysl o ní spekulovat. Programově je nepřijatelná a nemožná.
To znamená, že vy byste jako ministr do vlády velké koalice nešel?
Chybí sebemenší důvod, aby taková koalice vznikla.
Neodpověděl jste mi. Šel byste do takové vlády?
Věřím, že vláda velké koalice nebude.
Opět jste mi neodpověděl.
Vylučuji, že taková vláda vznikne, a vylučuji, že bych v ní seděl.
Ani v ODS neznáte nikoho, kdo by velkou koalici chtěl?
Neznám.
Sociální demokracie, zelení i lidovci říkají, že odmítají ODS pro její euroskepticismus. Není to problém pro vznik budoucích koalic?
Otázka je, jestli to není spíše snaha najít za každou cenu něco, čím by se mohli od ODS odlišit. Navíc se z euroskepticismu stalo oblíbené klišé našich souputníků na politické scéně. Je to předvolební prohlášení. Stejným způsobem bych mohl já říkat, že poplatnost sociálních či křesťanských demokratů některým doktrínám nadnárodních evropských uskupení je něčím, s čím my máme problém. Dělat to nebudu, je to v tuto chvíli bezúčelné.
Jenže o ODS se léta hovoří jako o protievropské straně. Jaká tedy je?
Podporovali jsme v referendu vstup do Evropské unie a naše členství. Jsme strana proevropská a přejeme si, aby byl evropský projekt úspěšný. Zároveň odmítáme federalistické pojetí kontinentu, které ze své podstaty úspěšné být nemůže.
Neplynou ty názory z toho, že váš bývalý předseda, prezident Václav Klaus, nešetří tvrdou kritikou EU?
On je promyšlený stratég, pokud jde o evropskou integraci, a jak se ukázalo, v mnoha věcech má pravdu. Pozice prezidenta navíc skýtá více volnosti pro artikulaci některých kritických momentů. ODS naproti tomu vychází z toho, že bude mít koaliční partnery doma i partnery v EU. Takže koncipujeme kritické výhrady k integraci, ale reálná politika se může ubírat jinými cestičkami. Ale i to má své meze.
Jednou mi Mirek Topolánek řekl: „Já Honzu Zahradila poevropštím.“ Už vás poevropštil?
Beru to jako bonmot. Ale nikdy jsem na mém vztahu k němu nepozoroval, že by byla evropská témata zdrojem nesouladu mezi námi. Například nedávno uplynulo pět let od sepsání Manifestu evropského eurorealismu, který jsem s několika kolegy sepsal. Tehdy se o tom diskutovalo půl roku. Když si to přečtu teď, tak se ukázala řada věcí jako pravdivá. Hlavně osten té skandálnosti, která to tehdy provázela, vymizel. Po pádu evropské ústavy se kritičnost k Unii stala téměř módou. Najednou se téměř každý prohlašuje za eurorealistu.
Jakou méně federalistickou Evropskou unii si vlastně představujete? Co od vás může volič čekat?
Je nutné opustit koncept evropské ústavy. Snahy o její oživování jsou nešťastné a kontraproduktivní. Prodávat znovu konzumentům včerejší vystydlou polévku může vést jenom k další deziluzi voličů. Poškodí to přesvědčení o nutnosti evropské integrace. Až si za několik let vyzkoušíme, jak to funguje, tak se můžeme vrátit k nějaké představě o Evropské unii budoucnosti a pokusit se pravidla nastavit jinak.
Jak?
Předseda Evropské komise Barroso, který je reformní politik, přišel loni s myšlenkou poměrně rozsáhlé revize komunitárního práva. Pozastavil přípravu více než 50 směrnic, přišel na to, že jsou zbytečné. Řekl, že se pokusí odplevelit legislativu.
To vám vyhovuje?
Jistě. Pokud by to ovšem pokračovalo. Zatím se zdá, že zůstalo jen u vyhlášení. Žádné další kroky jsem nepozoroval. Ale bylo by dobré oddělit zrno od plev v rámci evropské legislativy. Když to uděláme, tak možná dojdeme k názoru, že tam nebo onde zase tolik té evropské legislativy nepotřebujeme a že můžeme nechat na vůli národních reprezentací, jak si s tím poradí. Aniž k tomu musí mít požehnání z Bruselu. Další zásadní věcí je reforma společné zemědělské politiky, na kterou však není do roku 2013 ani pomyšlení. Není to otázka zítřka, není nutné s tím spěchat, ale to, čemu my říkáme flexibilní Evropa, to je to, k čemu bychom se rádi dopracovali.
Byl jste jeden z českých zástupců v Konventu, který ústavu připravoval. Nakonec jste ji jako vůbec jediný odmítl. Byl jste tak odvážný, nebo ostatní radši byli zticha?
Za bé je správně. Řada lidí měla výhrady k ústavě, ale závěrečný dokument jsem nepodepsal jenom já. Nechtěl jsem to legitimizovat. Dnes si myslím ještě více, že to bylo správné rozhodnutí.
Vznikne text jiné ústavy či podobný dokument?
Pokud by se hovořilo o základní evropské smlouvě, tak je to něco jiného než ústava. Už jenom název toho dokumentu podsouval jeho tvůrcům, že jako by chtěli EU postrčit k pseudostátnímu útvaru. Zřejmě vznikne nějaká smlouva, ale bude předmětem dalšího jednání a bude odlišná od dnešní euroústavy.
Britští konzervativci chtějí vystoupit z nejsilnější frakce Evropského parlamentu, z Evropské strany lidové-Evropských demokratů. V ní funguje i ODS. Vy si prý oznámení o tom schválně schováváte až na dobu po volbách. Proč?
Je to pravda. Chceme založit jinou proevropskou skupinu, ale nefederalistickou. Už v roce 2004 podepsal Mirek Topolánek takzvanou Pražskou výzvu, aby něco podobného vzniklo. Tehdy se tak nestalo. Teď by se to mohlo podařit.
Proč to nechcete říci veřejnosti?
Jak, nechceme? Vždyť vám to říkám. Ale nechceme před volbami tříštit síly a pozornost na jiný projekt než na kampaň. Navíc to nemůže být seskupení marginálních stran, musí tam být jenom nezpochybnitelná demokratická seskupení a musí aspirovat na třetí či čtvrtou největší frakci v europarlamentu. Do žádného neodpovědného dobrodružství nepůjdeme. Není to žádná truczáležitost.
Mirek Topolánek s vámi údajně v tomto případě nesouhlasí?
Nemohu hovořit za něj, ale v tomto není mezi námi rozpor.
Nedávno se konala v Praze debata o Evropě. Na ní se exprezidenti Václav Havel a Aleksander Kwasniewski i předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek podivovali nad tím, že evropská témata se nestala u nás předmětem předvolebního boje. Proč?
Nevím. Na rozdíl od nich se podivuji já, že na podobné sešlosti, kterou spolufinancuje odbor Úřadu vlády, nebyl pozván zástupce odlišného názoru. To naznačuje, jak je evropská debata ze strany vlády a jejích příznivců vedena. Pokud jde o volby do národního parlamentu, tak evropské téma není skutečně to rozhodující. Lidé se zajímají o jim bližší věci - daně, ekonomiku. V těchto aspektech nemá Evropská unie mnoho co říci.
Čechy tedy EU nezajímá?
Přes veškerou snahu posledních let je informovanost veřejnosti o EU a o tom, jaké jsou kompetence jejích orgánů a jaká je její politika, malá. Až mizivá.
Ono se našich peněženek netýká ani to, že Česko je druhé nejhorší v čerpání peněz z fondů Unie na roky 2004 až 2006, že vyčerpalo jen přes 18 procent?
ODS o tom hovořila. Vládu jsme kritizovali, protože je to skandální záležitost.
Když je to skandál, kdo pochybil?
Je to špatná administrativní příprava a neschopnost státní správy zkonzumovat ty peníze. Jednotlivá ministerstva postupují roztříštěně. Zůstalo to také stranou větší pozornosti médií, a proto se to nedostalo ani do kampaně.
Jenže ODS ovládá kraje. To by se to skandální čerpání mělo týkat i vašich představitelů.
V našich hejtmanech chyba není, oni jsou při chuti. Ale někteří z nich říkají: „S evropskými projekty je to tak - představ si, že mám zarostlou zahradu býlím a plevelem a že první, co potřebuji, je zbavit se býlí a plevelu. Místo toho jsou mi nabízeny peníze, abych si uprostřed zaplevelené zahrady postavil bazén s vodotryskem.“ To, na co máme možnost dostat peníze z Unie, není zrovna to, co bychom prioritně potřebovali.
Za vašich vlád by se peníze čerpaly lépe?
Určitě. Museli bychom pozměnit strukturu státní správy, aby fungovala efektivněji, a pak by se i peníze čerpaly lépe. Dal bych to pod jedno ministerstvo.
V dokumentu Pět evropských omylů české diplomacie jste napsal: „Členství v EU není naším národním zájmem.“ To myslíte vážně?
Myslím. V oficiálních materiálech ministerstva zahraničí se často dočtete, že to naším národním zájmem je. To je významové nedorozumění. Členství v nějaké organizaci není národním zájmem, ale zájmem je, abychom to členství mohli k něčemu nám prospěšnému použít. Národním zájmem je stabilita, bezpečnost, prosperita a předvídatelnost této země.
Nespletl jste se? Jistoty a prosperita, to říká někdo jiný, ČSSD...
Členství v EU je jedním z nástrojů, jak těch charakteristik docílit.
Dále tvrdíte, že členství v EU není ani základem české ekonomické prosperity. ODS neříká, že země prosperuje, a vy říkáte, že vstup do Unie hospodářství nepomohl.
Ale pomohl! Není však jediným důvodem růstu, jak to slýcháváme od vládních politiků. Kdybychom teoreticky nebyli členy Unie, tak by se ekonomika nijak zvlášť nezměnila. Podceňovali bychom se, že jenom kvůli tomu přišlo víc investic a že jenom kvůli tomu se zlepšilo hospodářství. Nejdůležitější dopad členství je v symbolické rovině. Jsme jako člen EU považováni za zemi dostatečně stabilní a předvídatelnou. To je skutečně důležité.
Další vaše výhrada: „Vladimír Špidla definitivně zpackal jednání o našem vstupu do EU.“ Narážel jste tím na to, že Češi nemohou volně pracovat ve všech zemích Unie. Co všechno se zpackalo před vstupem?
Nikdo není tak naivní, aby si myslel, že to bylo vyjednávání dvou rovnoprávných partnerů. Měli jsme tam věci, přes které nejel vlak. Některé země jednaly obratněji než my. Uvedu jeden příklad. Pokud jde o dovoz odpadů, tak si Polsko dohodlo povinné písemné potvrzování o všech odpadech do roku 2007 s možností prodloužení až do roku 2013. My jsme si nic nedohodli.
Kdo za to může?
Vláda. Ministerstvo životního prostředí. Tehdy tam seděla paní Tylová, která dnes kandiduje za Stranu zelených a nešvar dovozu odpadů tepe. Proč tehdy něco nedělala?
Na závěr osobní otázka. Jste kandidát ODS na ministra zahraničí. Jste na funkci připraven?
Každý stínový ministr, který to bere vážně, se musí připravovat na dvě věci: že ten úřad opravdu přebere, a s tím souvisí příprava týmů spolupracovníků a toho, co na tom ministerstvu bude koncepčně dělat. Navíc se taková nabídka neodmítá a byla by vrcholem mého dlouholetého snažení. Ale jsem připraven i na to, že koaliční počty dopadnou jinak a já ani nedostanu šanci se tím ministrem stát.
Bral byste na ministerstvu zahraničí jinou funkci než šéfa diplomacie?
Ne. Mám jen dvě možnosti: Černínský palác nebo pokračování práce v Evropském parlamentu.
Jenže se objevují i spekulace, že na post, na který se tak dlouho připravujete, by ODS mohla nakonec nominovat někoho jiného - například Petra Gandaloviče či Alexandra Vondru. Co tomu říkáte?
Zanechává mě to chladným.
