Když sanitka spěchá k horečce. Záchranáři bojují se zbytečnými výjezdy

Vysoká horečka či ucpaná cévka z močového měchýře. Potíže, k nimž si lidé často domů volají posádku záchranné služby. Podobných výjezdů, které však suplují péči jiných lékařů, je ročně mezi dvaceti až třiceti procenty.

ilustrační snímek | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Jenže každý takový výjezd v praxi znamená, že pomoc může chybět tam, kde jde opravdu o život. „Potřebujeme mít co nejvíc sanitek v pohotovosti. Ve chvíli, kdy všechny jedou na chřipku a stanou se dvě těžké autonehody, nemám lidi,“ říká šéf Asociace záchranných služeb ČR a záchranné služby Jihočeského kraje Marek Slabý.

Představitelé záchranné služby proto ministerstvu zdravotnictví předložili návrh, aby záchranáři mohli předat pacienty, kteří nevyžadují akutní péči, například na pohotovost, domácí péči, domácí hospicové péči (sestra navštěvuje pacienta u něj doma) nebo i praktickému lékaři. 

Přes milion výjezdů

„Jsme připraveni, že bychom umožnili, aby Zdravotnická záchranná služba dovezla pacienta jinam než do lůžkového zařízení,“ souhlasí s návrhem ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. „Chtěli bychom to zrealizovat v průběhu roku. Musíme zjistit, jestli je to otázka legislativy, nebo jen metodiky bez změny zákona,“ dodal ministr.

Počty výjezdů záchranářů každý rok přibývají. Před dvěma lety sanitky vyjely téměř k 1,1 milionu případů, loni už to bylo skoro o čtyřicet tisíc víc. Jeden výjezd přitom v závislosti na čase stráveném na místě a počtu najetých kilometrů stojí od tří do pěti tisíc.

S návrhem souhlasí jak zástupci praktických lékařů, tak domácí péče. „Záchranka měla tento požadavek a z mého pohledu je logický,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka.

Do nemocnice? Ne k praktikovi

Pokud dnes záchranka pacienta odváží, je to automaticky do nemocnice, většinou přímo na urgentní příjem. Novinka by v terénu vypadala tak, že místo zdlouhavého a mnohdy zbytečného převozu pacienta do nemocnice, posádka kontaktuje třeba pracovníky domácí péče, kteří se o pacienta postarají a vymění mu kupříkladu cévku. „Pro nás bude příjem tísňové výzvy končit tím, že to předáme. A oni nám dají vědět, že to vyřešili. Tyto postupy bychom si rádi dali do metodického pokynu, že to tak smíme udělat,“ vysvětluje Slabý.

V Plzeňském kraji začnou záchranářům pomáhat dobrovolníci

Podobné výjezdy se ale týkají i velkého počtu onkologických pacientů, kterým už lékaři nemohou pomoct. Tito lidé jsou často doma, a pokud se jim přitíží, volají záchranáře, zejména v noci.

„My objíždíme tyto pacienty, které necháváme doma, a dáváme jim léky na bolest, převazujeme rány či jim odsáváme z dýchacích cest. To jsou věci, které nejsou naším úkolem, ale my to samozřejmě uděláme,“ říká Slabý. V ideálním případě by za nemocným dojížděla po domluvě třeba domácí hospicová péče, jenže ne všude tato služba dnes funguje.

Záchranky by více spolupracovaly i s praktickými lékaři. Pacienti si totiž místo toho, aby praktika navštívili, často volají sanitku. „Představa je, že pokud si někdo zavolá záchranku na křeče s horečkou, ale na špitál to není, záchranář mi zavolá, dali jsme mu antibiotika, má asi náběh na zápal plic, je třeba ho zkontrolovat,“ vysvětluje praktický lékař Petr Šonka. Praktik by tedy pacienta navštívil, nebo by ho do ordinace dovezla rodina. Záchranka nebude automaticky lidi k praktikovi vozit.

Zpoplatnění „zbytečných“ výjezdů záchranky teď ministerstvo zdravotnictví podle Adama Vojtěcha nechystá.

Sanitky jezdí i za nachlazením

Před deseti lety záchranku volalo asi osm set tisíc lidí ročně. Předloni toto číslo bylo asi o tři sta třicet tisíc vyšší. „Lidé jsou přesvědčení, že když si platí zdravotní pojištění, mají právo na jakoukoli zdravotní péči,“ říká šéf Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR Marek Slabý.

Proč je výjezdů pořád víc?
Lidé nechtějí nést odpovědnost za svoje rozhodnutí. Často volají babičky, co hlídají děti, mladí lidé, že dítě má rýmu, teplotu a kašle. Řeknou, že si nevědí rady, odpoledne byli na pohotovosti, ale teplota neklesla, a chtějí do nemocnice za každou cenu, protože dítě bylo určitě špatně vyšetřené. To je zcela běžný výjezd. Lidé jsou přesvědčení, že když si platí zdravotní pojištění, mají právo na jakoukoli zdravotní péči. Ale tady je systém primární péče, a my ho jen doplňujeme pro život ohrožující stavy. Všechno, kde nejde o život, je odložitelné.

Dispečer ale přece může pacienta odmítnout...
Ano, ale udělejte to. Uvědomte si, že dispečer ví jen to, co mu řekne pacient, nevidí ho. Dvakrát to zhodnotíte špatně a potřetí se na to vykašlete. Jednou pošlete auto, protože jde podle vás o život, a přitom je to chřipka, pak pošlete záchranku a je tam edém plic a za půl hodiny mi umřete pod rukama. To si nikdo nedovolí. Někdy i lidé vyhrožují, že odmítáme poskytnutí první pomoci. Dispečeři se bojí a já tomu rozumím.