"Včera odmítli pacienta, protože byl mimopražský. Nakonec jej po konfliktu převzali s dovětkem, že si budou stěžovat. Předevčírem byl odmítnut pacient po astmatickém záchvatu s akutní dušností. Byl požadován transport do vzdálenější nemocnice nižšího typu, bez odborné specializované péče a možnosti případného napojení na dýchací přístroj. Před týdnem nebylo možno umístit intoxikovanou pacientku na žádné metabolické jednotce a ani ve velké nemocnici. Nakonec byla přijata na jednotku intenzivní péče malé nemocnice. Před čtrnácti dny jsme nebyli schopni umístit pacienta v bezvědomí na dýchacím přístroji, protože všechna intenzivní lůžka prý byla obsazena i po telefonickém ověřování," uvedl několik případů z poslední doby ředitel záchranné služby hlavního města Prahy Zdeněk Schwarz.
Podle něho nejsou výjimkou dny, kdy není volné jediné akutní lůžko s možností umělé plicní ventilace v celé Praze. Ministerstvo zdravotnictví chtělo vyřešit tuto situaci každodenním hlášením volných lůžek. Nemocnice Thomayerova, Na Homolce, Ústřední vojenská, Motol a Bulovka tuto povinnost plní. Ale... Vykazují trvale nebo většinu dní "plně obsazeno".
Náměstek ředitele Motola Vladimír Říha se hájí, že mají akutních lůžek jen deset, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Martin Holcát říká, že jich mají pouze pět. Schwarz však tvrdí, že podle svých zkušeností může říci, že jsou nemocnicemi blokována pro vlastní potřebu i dosud volná lůžka. Do "foroty".
Náměstek primátora Otto Kechner, řekl, že to chápe. "Mají svůj plán operací a vědí, že lůžka intenzivní péče mohou potřebovat. Proto se asi občas ulejvají," konstatoval Kechner. Tvrdil však, že spádovost nemocnic podle bydliště pacienta či ošetřujícího lékaře se týká pouze převozů nemocných, ne lékařské péče první pomoci.
To Schwarz popírá. Nemocnice si určily novou spádovost podle sebe a ta se prý nedodržuje pouze u některých akutních ohrožení života pacienta. Nové rozčlenění muselo vzniknout kvůli tomu, že velké nemocnice se specializovanými pracovišti jsou přehlceny pacienty, zatímco malé mají v současné době volné kapacity.
Podle Schwarze se tak dá díky spádovosti předcházet konfliktům, ale tento systém má i mnoho negativ. "Jsou povinni přijmout jakéhokoliv pacienta. Pokud mají plno, tak musí vyjednat jiné místo v jiném zařízení, což už je práce navíc. Proto je jednodušší pacienta záchranné službě odmítnout, ať si ona poradí," uvedl Schwarz.
Pokud tedy není pacient v ohrožení života, vozí ho často záchranka přes celou Prahu, často ucpanou, přestože cestou mine i několik nemocnic. Tyto cesty musí však sanitka absolvovat i s lidmi, jejichž život ohrožen je, ale kteří potřebují určitou specializovanou péči.
Prodloužením doby strávené s pacientem při jednom výjezdu se tak komplikuje dostupnost péče pro ostatní naléhavé případy. Největším problémem je podle všech zúčastněných stran nedostatek financí ve zdravotnictví, způsobující nedostatek kvalifikovaného personálu i lůžek. Kolize způsobují také zbytečné konflikty vznikající kvůli agresivitě a podrážděnosti pacientů i zdravotnického personálu.
Práci záchranářů komplikuje i to, že názvy ulic, popisná i orientační čísla jsou často nečitelné, či dokonce vůbec neexistují. Stejně tak nečitelné a nefunkční zvonky, uzamčené vstupní dveře a rozličné bariéry.
