Oslzlá dívce radila, aby se zabarikádovala, vysvětlovala, jak má zastavit krvácení a navíc se jí snažila být v děsivé situaci oporou.
„Pořád to v hlavě slyším. Pořád si vybavím číslo třídy, ze které dívka volala. To člověk nikdy nevytěsní, nezapomene,“ říká Oslzlá v dalším článku ze série iDNES.cz k dvouletému výročí od masakru na filozofické fakultě v centru Prahy.
Z hovoru existuje záznam, Oslzlá si jej ale ještě nikdy neposlechla. Jednou by se k tomu chtěla odhodlat, zatím ale nedozrál čas. O dívce od té doby neslyšela, tehdy se jí nezeptala ani na jméno.
Dva roky od střelby na fakultěRedakce iDNES.cz připomene tragické výročí střelby na filozofické fakultě sérií textů. Na tehdejší události budou vzpomínat lidé, kteří v centru Prahy 21. prosince 2023 zasahovali nebo zde někoho ztratili. |
„Často si ale vzpomenu na všechny zraněné i na rodinné příslušníky těch, co už se bohužel nevrátili domů. Myslím na to, jak se s tím vyrovnávají, jak s tím dokážou žít, jak zranění dokázali zrehabilitovat a jestli a jaké mají nějaké trvalé následky,“ popisuje záchranářka.
Vzpomínka na masovou vraždu a na hovor s dívkou se jí vybaví pokaždé, když uslyší nebo si přečte nějakou zmínku o filozofické fakultě.
„Bohužel za ty dva roky se o tom hovořilo často a bohužel mě to v některých chvílích prudce zvedalo ze židle a stoupal mi krevní tlak, to se týká především některých komentářů,“ podotýká.
Doteď se nemůže smířit s tím, když si čte komentáře od lidí, co o práci záchranářů a policie nic netuší, ale o to víc mají potřebu je kritizovat za to, že na filozofické fakultě měli udělat něco jinak.
„Pamatuji si celý ten hovor. Když mi ta dívka říkala, že dorazila policie, dvakrát nebo třikrát jsem se jí zeptala, jestli je to opravdu policie. V té hrůze a bezmoci mi přišlo, že jsou tam nějak rychle a zprvu jsem tomu nevěřila. Bála jsem se, jestli to není nějaký další útočník a zda krvácející dívka nemá zkreslené vnímání,“ vzpomíná Oslzlá.
Sama se hrozně bála, aby dívce špatně neporadila. Pořád měla pocit, že tam policisté tak rychle přijet nemohli. Uklidnilo ji, až když v telefonu zaslechla zvuk odsouvání nábytku a zvolání: Tady policie!
Od té doby u sebe nosím zbraň, říká hasič, který zasahoval na filozofické fakultě |
Většina kritiky mířila spíše na dobu, která zásahu předcházela. Pochybnosti panovaly ohledně toho, jestli policisté nemohli vraha zadržet, když zabil tatínka s miminkem o týden dřív v Klánovickém lese, a střelbě na fakultě tak předejít. Někteří zase zpochybňovali, proč policie hledala vraha v jiné budově a nezaměřila se na tu na náměstí Jana Palacha.
„Za mě přitom odvedli profesionální práci. Vezměte si, že vtrhli do budovy, ve které v životě nebyli. Budova má několik pater, vchodů, východů, museli se tam zorientovat. Kluci do toho šli s tím, že se nemusí vrátit domů,“ zastává se kolegů z policejního sboru.
Podala výpověď a zase ji stáhla
Událost nečekaně ovlivnila i její další život. Z osobních důvodů, o kterých chce říct jen to, že „něco pro ni skončilo“, podala nedlouho po střelbě výpověď. Plánovala se vrátit zpátky k rodičům na Břeclavsko. V dubnu 2024 v Brně ještě za všechny pražské záchranáře přebrala cenu Asociace zdravotnických služeb ČR.
V té době se její kolega Ondřej Šedivka, který přímo na fakultě pomáhal zachraňovat životy, dozvěděl, že Veronika končí. Napsal jí zprávu a teprve díky ní se dozvěděla, jak přínosné bylo, že s dívkou ze třídy ve čtvrtém patře hovořila celých 23 minut. Dokonce jí to přesvědčilo, aby výpověď stáhla a v Praze zůstala.
„Pořád to bolí.“ Zpověď rodičů, kteří před dvěma lety na fakultě ztratili dceru |
„Napsal mi, že ho děsně štve, že odcházím, když jsem odvedla tak dobrou práci na fakultě, že ten hovor dává za příklad. Prý díky mé duchapřítomnosti a zjištění čísla třídy studenti dostali pomoc rychleji a pomohla jsem je zachránit,“ vysvětluje záchranářka. Nakonec si vzala tři měsíce neplaceného volna a pak se do práce zase vrátila.
Zdravotnické operační středisko po událostech na fakultě doznalo spíše menších změn. Mají například propracovanější systém elektronického avíza, který operátorovi usnadňuje práci a komunikaci s nemocnicemi v případě mimořádné události. Oslzlá se pak účastnila několika cvičení pro případ, kdyby se něco podobného opakovalo.
Fakulta dva roky po masakru. Reportér se pokusil projít s velkým kufrem do 4. patra |
„Je to dobrý nástroj pro vychytání různých chyb, ale ve finále stejně realita bude jiná. Určitě je ale dobré se profesně vzdělávat, růst a aktivně se cvičení účastnit, protože jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ míní Oslzlá.
Doufá, že už se nic tak strašného jako 21. prosince 2023 nebude opakovat. Má z toho však obavu, když vidí nárůst agresivity u dětí. Mluví z vlastní pracovní zkušenosti. Přijímá hovory od mladých s psychickými problémy, a to i od těch, kdo se pokusili o sebevraždu a volají o pomoc.
„To se mi hodně těžko chápe. Pořád v hlavě slyším tu dívku, jak mi říká, že nechce umřít a chce jít domů za mámou. Ona tak strašně chtěla žít a pak jsou tu takoví, kteří si berou životy naprosto dobrovolně,“ dodává záchranářka.
