Proti rozhodnutí vrchního soudu se již nelze odvolat. Vrchní soud uložil obžalovanému úhrnný výjimečný trest za vraždu, znásilnění a krádež. Na rozdíl od soudu první instance však neposoudil jeho jednání jako zvlášť nebezpečnou recidivu. Konstatoval nicméně, že se vraždy dopustil opakovaně.
Zpočátku jsme spolu vycházeli dobře
"Za matkou jsem se vypravil pěšky po propuštění z valdické věznice loni v lednu. Neviděli jsme se od roku 1981. Nemohli jsme se nejprve vůbec poznat," vypověděl Herbrych, který matku prosil, aby u ní mohl bydlet, protože nemá kde složit hlavu. Svolila, ale s podmínkou, že si najde práci. To Herbrych splnil.
Po několika týdnech to začalo mezi nimi jiskřit. Žena požadovala, aby jí syn přispíval na chod domácnosti a nechodil pozdě domů. "Zpočátku jsme spolu vycházeli dobře, ale když přijela na návštěvu matčina sestra, zhoršilo se to. Teta chtěla, abych se odstěhoval," tvrdí muž, který se se svou matkou dostal naposledy do křížku v květnu po svém pozdním příchodu ze zaměstnání.
"Matka prohlásila, že má sestra pravdu a ať si ráno sbalím věci a vypadnu. Na nočním stolku ležel ručník, a tak jsem ho vzal a začal ji škrtit," přiznal obžalovaný.
Při potyčce se matce vyhrnula noční košile a obžalovaný ji znásilnil. "Ještě dýchala. Myslel jsem si, že žije, a tak jsem šel spát. Ráno, když jsem odcházel do práce, jsem na ni ještě volal, aby vstala," vyprávěl Herbrych. Teprve po návratu domů odtáhl mrtvolu do sklepa, obral ji o šperky a odešel. "Nevím, proč jsem to udělal. Není to normální. Mámu jsem měl rád," tvrdí.
Byl to projev naprosté neúcty k lidskému životu, řekl soudce
"Všechny podmínky pro uložení doživotního trestu byly splněny," řekl v říjnu předseda plzeňského krajského senátu Jan Špeta. "Jednal v prostém afektu zloby. Byl plně příčetný a musel vědět, že ji svým jednáním způsobí smrt," konstatoval soudce, který upozornil na zvlášť zavrženíhodné okolnosti vraždy.
"Byl to projev naprosté neúcty k lidskému životu, ke všem normám demokratické společnosti. Spáchal stejný trestný čin, stejným způsobem a opět na staré ženě, navíc matce, jejíž osobnost degradoval tím, že ji znásilnil."
Psychiatři sice vyloučili, že by Herbrych byl sexuálním deviantem, ale označili ho za člověka nebezpečného a nenapravitelného, který je schopen své jednání znovu zopakovat, pokud se dostane do stejné situace. "Mimo vězení nedokáže účelně žít," řekl před soudem psychiatr Jiří Jelen.
"V jeho případě se výchovný účel trestu naprosto míjí účinkem," naznačil soudce, že společnost bude před Herbrychem uchráněna jen tehdy, dokud bude ve vězení. Proto soud v rozsudku navíc Herbrychovi znesnadnil možnost, aby si požádal o podmínečné propuštění z vězení. Na to má za určitých podmínek, ale nejdříve po dvaceti letech, právo i odsouzený na doživotí.
 Na doživotí poslal do vězení plzeňský krajský soud Vladimíra Herbrycha za to, že loni v květnu v Sedleci na Plzeňsku zardousil a znásilnil svou devětašedesátiletou matku, 18. října 2001 |
 Herbych si už jednou odpykal třináct let ve vězení, protože v roce 1985 uškrtil důchodkyni. proto ho soud považoval za nebezpečného recidivistu, 18. října 2001 |
 Psychiatři vraha matky označili za nebezpečného a nenapravitelného člověka, který může podobný čin znovu zopakovat. "Mimo vězení nedokáže účelně žít," řekl před soudem psychiatr, 18. října 2001 |
