Okresní soud v Olomouci potrestal dvěma lety vězení s podmíněným odkladem bývalého předsedu místního národního výboru v Brníčku u Uničova Ladislava Nakládala. Ten prakticky zlikvidoval soukromé hospodářství místního sedláka Jiřího Nohavičky a celou jeho rodinu vystavil tvrdé represi.
"O spravedlnost bojuji celých dvacet let. Nedovedete si představit, co jsme kvůli tomu vytrpěli," řekla Jarmila Nohavičková, která tehdy jako osmadvacetiletá musela utíkat z rodného statku se dvěma malými dětmi.
Rodina byla v té době už bez hospodáře, sedlák a bývalý legionář Nohavička byl odsouzen za údajné neplnění dodávek. "Nakládal se choval úlisně. Po schůzi mi řekl, že musíme odejít mimo okres, nebo nás nechá vyvézt na naše náklady. Držel mne při tom za ruku. Bylo mi špatně," popisuje Nohavičková.
Místní národní výbor nejdříve rozhodl, že statek se musí stát součástí vznikajícího zemědělského družstva, a vzápětí 12. prosince 1951 nařídil rodině vystěhování.
"Pan Nakládal chodil po statku a osobně určoval, co si smí a nesmí vzít sebou," vysvětluje Petr Dyntera, který případ vyšetřoval.
Sedmaosmdesátiletý Nakládal k soudu nepřišel. Odsouzen byl za zneužití pravomoci veřejného činitele, ale rozsudek ještě není pravomocný. "Trest je pod spodní hranicí sazby, uplynula dlouhá doba a nebezpečnost jednání se snížila. Navíc obžalovaný neměl jiný konflikt se zákonem," uvedla soudkyně Hana Machalová.
Tragédie Nohavičkovy rodiny je však jen jednou z mnoha. Bohatí sedláci zvaní kulaci byli komunistickým režimem masově pronásledováni. Jen Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu prověřoval přes 600 případů. "Většinu jsme museli odložit, možní pachatelé byli už po smrti," řekl ředitel úřadu Pavel Bret.
Tažení proti kulakům bylo zahájeno na základě tajné směrnice. Sedláci se ze dne na den museli vystěhovat často na druhý konec země a represe pokračovala i tam. Jejich děti nesměly studovat.
