Ještě pořád jste přesvědčený, že povedete ODS do dalších voleb?
Jak jsem měl pochybnosti minulý týden, tak teď vím jistě, že nehodím flintu do žita. Není to o ambicích - já to klidně složím a odejdu ze strany i vlády. Ten souboj je však o charakteru politiky a o idejích a já svého nástupce zatím nevidím. Vůdce neodchází, když foukne. Já jsem se na chvíli přikrčil, nicméně chci znovu na čelo pelotonu, i kdybych měl rozjíždět spurt někomu jinému.
Čím chcete přesvědčit stranické kolegy, že jste ten správný vůdce?
Nabízím to, co od začátku: stranu s koaličním potenciálem, ne něco, co je odsouzeno k vazalství s ČSSD. Nechci, aby to bylo zničeno jen proto, že někdo má své osobní ambice.
Takže churchillovsky: je to prohraná bitva, ne válka?
Vždyť to tak je. Jsme v poločase vládnutí. Politická mapa daná vyhranými volbami 2006 se nezměnila a jiná alternativa není. Předčasné volby jsou smrtící varianta pro ODS. Jsme prostě v krátkodobé krizi, ale je standardní, že v poločase přichází vystřízlivění. A že to u nás je tak vyhrocené, je dáno tím, že jsme ještě politicky málo zkušení.
Proč potom chce pražská ODS vaši hlavu za prohrané volby?
Zaprvé přišel někdo zvenku, jakýsi Topolánek, v roce 2000 no name, a říká jim, jak to mají dělat. A to se v Praze poslouchá velmi těžce a je jedno, ve které je to straně. Zadruhé v Praze funguje něco jako princip omerty. Celá "rodina" spokojeně žije a přijde někdo, kdo to nabourá.
Narážíte na to, že v Praze léta spolupracuje ODS s ČSSD?
Nejen na to. Tady se otáčejí peníze, tady se rozhoduje spousta věcí na úřadech. Tady nevidí rádi, aby jim někdo rušil jejich kruhy.
A nehrozí teď kvůli tomu rozpad strany? Nové "Sarajevo"?
Ten sarajevský syndrom je natolik silný, že to nehrozí. Špatné je, že já jsem přišel do vlády, ale nešel jsem si sednout na Jánský vršek. A být premiérem patnáct hodin denně a přitom řídit stranu, to nešlo. Navrhoval jsem oddělit to a mít výkonného předsedu ODS. A ten člověk tu byl, ale bohužel to tak nedopadlo.
Teď chcete udělat sebereflexi strany, mluvíte o změnách ve vládě...
Ano, měli jsme daleko lépe mluvit o některých věcech.
Třeba o poplatcích?
Samotné poplatky jsou natolik pozitivní, že každý, kdo je bude chtít zrušit, je skoro zločinec. Ty věci zafungovaly dobře, a pokud jsme ve volbách za to zaplatili, tak je naše chyba, že jsme to neuměli vysvětlit.
Takže obětujete ministra zdravotnictví? A není to signál, že kdo se pokusí o reformy, dopadne špatně?
To se ještě uvidí. I proto jsou možná jeho šance mnohem vyšší, než se obecně soudí.
A v čem byly vaše chyby? Říkáte si: Mirku, toto jsi teda pokazil?
Jestli cítím pocit viny? Permanentně. Pořád se trápím kvůli něčemu, co jsme nezvládli, podcenili. Takových věcí je 150 tisíc každou noc.
Prezident se včera pustil do vaší kritiky. Mluvil i o aroganci. To není vaše chyba? Myslím na vztyčený prostředníček, potyčky s fotografy...
Udělal jsem pár chyb, když jsem byl pod tlakem při sestavování vlády. Bohužel se to se mnou vleče. Třeba když jsem hloupým žertem udělal onen prstoklad v Poslanecké sněmovně. Vím, jsem premiér, a pokládám to za svou největší chybu a trápím se tím moc. Ale už rok problémy s médii nemám. Až na sobotu. Viděla jste ale někdy rozzuřenou lvici? Jestliže někdo dítěti, které zrovna usnulo, bleská do obličeje bleskem, může být rád, že z toho vyvázl tak lehko.
