Bývalá šéfka Československého svazu žen se po změně režimu uchýlila do soukromí svého rodného Jihlavska. Střídavě žije i v Praze, kde tráví zimy. Od jara do konce léta bývá poslední dvě desítky let na Vysočině.
Kabrhelová patřila před Listopadem do úzké skupiny komunistů, v jejichž rukou se soustředila skutečná moc. Jezdila luxusní Tatrou 613 zapůjčenou vládou. Stejnou, jakou měli ministři. Občas s ní zajela i na svou chalupu, kterou má dodnes její rodina v Maršově na Jihlavsku.
Silničáři extra pro ni uklízeli sníh
Když měla Kabrhelová přijet v zimě, silničáři už o tom předem věděli a dali si záležet na odhrnutí sněhu z cesty do Maršova.
"Pak přijela ona. A potom třeba ještě zvlášť její muž," uvedl jeden z místních obyvatel.
Marie Kabrhelová se narodila v roce 1925 v Opatově na Jihlavsku. "Za svobodna se jmenovala Karásková," píše historik Jiří Pernes v knize Komunistky s fanatismem v srdci.
V 70. letech, kdy se často objevovala i na Pražském hradě, své rodné obci jednou pomohla. "Když jsme tenkrát dělali první sraz rodáků, tak s tím byly patálie. Nechtěli nám k tomu vytisknout brožuru. Ona někde zatlačila a zařídila, že to šlo," zavzpomínal starosta Jaroslav Duba, který už bývalou prominentku léta v Opatově neviděl.
Ze švadleny se stala absolventka učňovské školy
Rodný domek Kabrhelové v obci je nyní většinu roku prázdný, jen občas do něj přijede chalupařit jeden její vzdálený příbuzný.
Otec Kabrhelové byl krejčí a měl celkem pět dětí. V roce 1939 se dcera začala učit švadlenou v živnosti u svého táty. Zajímavé je, jak vysoká politička později svůj původ "modelovala" a vylepšovala.
"V roce 1976 napsala ve Federálním shromáždění do kolonky původní povolání švadlena. V roce 1981 napsala na stejném místě dámská krejčová. O pět let později uvedla krejčovská dělnice. Postupem doby také přestala uvádět, že se vyučila v otcově firmě. Napsala, že je absolventkou učňovské školy," uvádí historik Pernes.
Lidé, záviďte, napsaly Haló noviny
Před třemi roky vyfotil více než osmdesátiletou Kabrhelovou fotograf jednoho bulvárního deníku. "Pohybuje se stále čile a s energií," stálo v článku na první straně. U fotky v bulváru se dále psalo o pražské vile a chalupě v Maršově, které expolitička užívá.
Po tomto článku se Kabrhelové hned zastal komentátor komunistických Haló novin v článku Lidé, záviďte! Podle něj byla důvodem k napsání článku závist. "Musí to být děsivé pomyšlení pro ty redaktory, že nejen ještě žije a je docela pohyblivá, ale že navíc má takový majetek!" stálo v komentáři Haló novin.
Za telefon donesla hlávky zelí
Fotka v bulváru byla jen letmým a nechtěným vykouknutím ze stínu soukromí, v němž je Kabrhelová ukryta posledních 20 let.
Když MF DNES tento týden sháněla kontakt na expolitičku v centrále KSČM, nepochodila. "Tady s ní nikdo není v kontaktu," uvedla pracovnice v sídle komunistů.
I v Maršově bývala v posledních letech schovaná převážně jen za živým plotem své zahrady a zdmi chalupy.
"Chová se celkem vlídně. Vypadá na své roky zachovale. Možná proto, že se asi nikdy moc nenadřela," odhadl jeden z obyvatel Maršova.
Jen zřídka se Kabrhelová vypravila s manželem do nedalekého statku pro vajíčka a čerstvé mléko. Pouze jednou si po roce 1989 zašla zatelefonovat k sousedům a jako odměnu donesla hlávky zelí.
Zájmů médií čelila v Maršově, když byla u její chalupy sporně pokácena lípa. Její domek na Jihlavsku bývá častým terčem zlodějů. Dokonce se jí stalo, že když trávila léto na Vysočině, vykradli zloději pro změnu i její pražské bydliště.
V roce 2006 řešila rodina Kabrhelové další potíž s chalupou. Na části maršovského stavení se jim propadla střecha pod přívaly sněhu. Dnes už je opravena.
Kabrhelová dobře zná i Jihlavu, kam v roce 1946 přišla ještě jako Karásková do krajského aparátu KSČ z otcovy krejčovské dílny. Hned po únoru 1948 povolala strana svoji velmi aktivní členku do Prahy.
Komunisté ji v únoru 1990 vyloučili
V roce 1966 vystudovala Vysokou školu politickou. Během okupace v roce 1968 stála podle pozdějšího hodnocení Ústředního výboru KSČ "na pozicích marxismu-leninismu a nepodlehla pravicovým náladám". To jí otevřelo za normalizace dveře do nejvyšších pater vedení státu.
V roce 1974 se stala placenou šéfkou Československého svazu žen - nomenklaturní organizace úzce spojené s KSČ. O výsadním postavení svazu mluví mimo jiné i to, že jej s ministerstvem zahraničí spojovala tajná telefonní linka "Černín". Proč existovala, o tom se dnes dá už jen spekulovat. Možná proto, že na devizovém účtu svazu se scházely velmi slušné sumy.
Kabrhelová byla později i poslankyní a posbírala několik tehdejších řádů. "Vrcholem její kariéry se stalo zvolení do nejvyšších stranických orgánů v roce 1976," popsal Jiří Pernes. Tam vydržela až do poloviny roku 1989.
"Prozíravější členové aparátu ÚV KSČ si pravděpodobně rovněž uvědomovali zprofanovanost soudružky Kabrhelové, proto v květnu toho roku začal její pozvolný odchod z výsluní moci," dodává historik. Její pád završilo vyloučení z KSČ v únoru roku 1990.
