"Ještě v deset byla mlha, ale dalo se rozeznat, že pilot chtěl zabránit pádu na vesnici a do poslední chvíle se snažil stíhačku ovládat," vypráví hodinu po tragické události ještě vystrašený Šupita.
"Zrovna jsme házeli zajícům hnůj, když nám nad hlavami přeletěla žhavá koule, která dopadla do lesa," přidává se jeho žena Drahuše.
S úzkostí v hlase popisuje další průběh neštěstí: "Nad hlavami nám prolétla sedačka, zpozorovala jsem na ní pilota, který se snažil katapultovat, ale padák se neotevřel. Už bylo asi moc pozdě."
"V poslední chvíli bylo letadlo tak nízko nad zemí, že náš soused má na zahradě ohořelé stromy, jak se řítilo dolů," líčí nepříjemné zážitky obyvatelka Bílku, která na 10. říjen 2000 jen tak nezapomene.
Oba manželé nechali doma všechno tak jak je a okamžitě utíkali do lesa zjistit, co se stalo. "Cítili jsme zápach benzínu, po pár krocích jsme našli sedačku z letadla, ale pilot na ní nebyl. Po lese byly rozházené úlomky, pak jsme spatřili mezi stromy motor," vypráví Šupitovi.
Dál se už manželé nedostali. Během chvilky les obšancovali vojáci. "Pakovali nás pryč," dodává žena, jenž záchranné akci přihlížela už jen zpovzdálí. Letadla podle jejího manžela přelétávají nad Bílkem denně. "Když cvičí nadělají hrozný kravál. Kdyby chytl muničák, tak už tady dávno nejsme," končí vyprávění.
