Jiří Straka se narodil 14. dubna 1969 v Praze jako druhé ze tří dětí. Pocházel z úplné rodiny, jeho matka byla skladová dělnice, otec pracoval jako zedník. Podle webu kriminalistika.eu , který vytvořil kriminalista Miloslav Jedlička, byl Straka vychováván zejména matkou, přísně, s použitím fyzických trestů. IQ měl nadprůměrné (125), na základní škole ale dosahoval jen průměrného prospěchu.
Strakova cesta ke zločinu
Podle patopsychologa Andreje Drbohlava byl Jiří Straka v osmi letech vyšetřen v Thomayerově nemocnici na psychiatrickém oddělení. „Vyšetření odhalilo syndrom psychomotorického neklidu s neurotickými rysy a projevy,“ uvádí Drbohlav ve své knize Psychologie sériových vrahů. Ve 14 letech začal Straka sledovat ženy na ulicích a líbilo se mu, že v nich vyvolává silné zneklidnění.
Po základní škole nastoupil na střední hornické učiliště do Stochova u Kladna. Bydlel tam pak na internátu a k rodičům do bytu v Ružinovské ulici v Praze 4 se vracel jen na víkendy a svátky.
Právě v té době začal vyhledávat a napadat osamocené mladé ženy. Vyhlédl si je zpravidla ve večerních hodinách, sledoval je a na málo frekventovaných místech je napadl. Zprvu se nesnažil je zabít, později se jeho brutalita stupňovala a svým obětem nedával možnost se efektivně bránit. Útočil na ně zezadu, bral je do kravaty a pak je vláčel mimo exponovaná místa. Během sexuálního útoku ženy rdousil nebo škrtil do bezvědomí.
První útoky na ženy
Prvního násilného útoku na ženu se Straka dopustil 17. února 1985 večer u Novodvorské ulice. 19letou dívku strhl na zem a začal osahávat. Slíbila mu, že když s ní půjde domů, bude s ním mít pohlavní styk dobrovolně. Tím si pravděpodobně zachránila život. Straka souhlasil, a když se odebrali na osvětlené místo, dívka začala křičet o pomoc. Útočník ji požádal, aby mlčela, řekl si o peníze, a když je dostal, odjel.
Další útok následoval o necelý měsíc později, 15. března 1985 v Praze 6, opět ve večerních hodinách. 18letou studentku Straka sledoval po cestě z tramvajové zastávky domů. K napadení tentokrát použil dlažební kostku. Dívku s ní udeřil do hlavy. Když začala volat o pomoc, sebral jí igelitku a utekl.
Za deset dní, 25. března 1985, se Straka odhodlal k dalšímu přepadení. Na 19letou dívku tentokrát zaútočil způsobem, který se pro něj stal později typickým. Uchopil ji zezadu paží a strhl ji na záda na zem. Následně jí ukradl kabelku a utekl.
Pokus o vraždu Ludmily Š.
Strakův útok z noci na 2. dubna 1985 už soud kvalifikoval jako pokus o vraždu. 18letá studentka Ludmila Š. Straku sama oslovila poté, co vystoupila z tramvaje v Holešovicích na dnešním Ortenově náměstí. Chtěla se ho zeptat na cestu. Straka předtím napomenul opilce, kteří dívku slovně obtěžovali a tím si zřejmě získal její důvěru. Ludmila Š. se potřebovala dostat do Libně a Straka jí nabídl doprovod.
Vražedné útoky Jiřího Straky2. dubna 1985 - Škrtil a pokusil se znásilnit osmnáctiletou Ludmilu Š. Když upadla do bezvědomí, pokusil se o umělé dýchání. Dívka se probrala a slíbila, že s ním půjde do sklepa. Zazvonila však na sousedy a Straka utekl jen s její kabelkou. 8. dubna 1985 - První vražda. Na zalesněném místě napadl dvaadvacetiletou Alici P. Škrtil ji a když upadla do bezvědomí, tak s ní souložil. 3. května 1985 - Přepadení čtyřiapadesátileté Vlasty Š. Straka přiznal, že se spletl. Když zjistil, že je starší, než si myslel, ženu v bezvědomí „jen“ okradl a tělo hodil pod plachtu na nákladní vůz. 4. května 1985 - Druhá vražda. Obětí byla třicetiletá lékařka Věra F. Zneužil ji a uškrtil ramínkem od podprsenky. 16. května 1985 - Třetí vražda. Obětí byla osmadvacetiletá zaměstnankyně ministerstva vnitra Marta M. Tentokrát měl už před činem Straka připravené škrtidlo. |
V následném hovoru po cestě jí o sobě sdělil spoustu informací, které později výrazně přispěly k jeho dopadení. Před domem ji pak začal osahávat. Když se bránila, chytil ji pod krkem a rdousil ji, až upadla do bezvědomí. Poté se probrala a nabídla mu, že s ním bude mít pohlavní styk, ale uvnitř domu, protože venku je zima. Straka souhlasil, ale zatímco se snažil v domě zorientovat, dívka zazvonila na nejbližší byt.
Později uvedl, že se z tohoto zážitku poučil a příště už jednal razantněji. „Získal jsem negativní zkušenosti z jednání žen v případech, kdy jsem se o pohlavní styk snažil před vraždou. Dospěl jsem k tomu, že těmto ženám nesmím dát žádnou šanci, aby přivolaly pomoc,“ přiznal.
Strakova vražedná série
První dokonané vraždy se Straka dopustil 8. dubna 1985 poblíž Novodvorské ulice v Praze 4, nedaleko svého bydliště i místa, kde napadl první ženu. Jeho obětí se stala 22letá Alice P. Straka ji přepadl zezadu, chytil ji za krk, strhl na zem a odvlekl do rokle. Žena postupně ztrácela vědomí. Straka ji znásilnil. Když zjistil, že ještě dýchá, nacpal jí do úst a nosu hlínu a listy, do úst navíc ještě její kalhotky. Její vraždu později při výslechu označil jako „nejvíc vzrušující“. „Probíhalo to v lese, nikdo nás nemohl vyrušit. Nemusel jsem pospíchat, nejlíp jsem se na ní vyžil,“ řekl po dopadení do protokolu. Za zmínku stojí, že v době tohoto zločinu mu ještě nebylo 16 let, narozeniny oslavil až o týden později.
Vyšetřování bylo přiděleno zkušenému kriminalistovi Jiřímu Markovičovi, který měl v té době již za sebou dopadení jiného sériového vraha žen – Ladislava Hojera. Markovič proslul svým přístupem k podezřelým. Povídal si s nimi jako rovný s rovným, a tím si získal jejich důvěru a také přiznání. Jeho práci ukazuje dokumentární série Metoda Markovič.
K další vraždě se Straka odhodlal večer 3. května 1985. Útok nevyšel podle jeho představ. 54letou Vlastu Š. si vytipoval v noci v Hloubětíně. Teprve když ji povalil na zem a začal škrtit, zjistil, že je starší, než předpokládal. Od sexuálního útoku proto upustil, ženu ale okradl. Protože byla v bezvědomí, domníval se, že je mrtvá. Vlasta Š. ale útok přežila.
Ještě tu noc se pachatel, který nedosáhl sexuálního uspokojení, vydal hledat jiný cíl. 30letá lékařka Věra F. se stala druhou ženou, která jeho útok nepřežila. Přepadl ji v Hloubětíně svým obvyklým způsobem. Navíc ji několikrát udeřil do hlavy, až ztratila vědomí. Věra F. ale během pokusu o znásilnění procitla a přemluvila ho, aby se přemístili blíže k jejímu domu. Před domem vykřikla. Zřejmě se pokusila přivolat pomoc, ale to se jí nepodařilo. Straka ji začal škrtit, znásilnil ji a poté jí kolem krku utáhl ramínko od podprsenky.
Také útok z 16. května 1985 skončil vraždou. 28letou Martu M. znásilnil a zabil v domě v Bubenči. Zatáhl ji tam z ulice, kde ji potkal. V tomto případě použil škrtidlo, respektive hned tři - pásek z Martina svetru, podprsenku a ještě čalounickou nit, kterou si přivezl s sebou. Předem na ní zavázal uzlíky a opálil ji zapalovačem, aby se nedala snadno rozplést nebo strhnout. Podle autora knih o sexuálně motivovaných vrazích Viktorína Šulce se Marta M. den před svou smrtí svěřila známým, že chodí do práce brzy ráno a bojí se, že se také stane obětí vraha. Pracovala na ministerstvu vnitra.
Dopadení Jiřího Straky
Stopy z místa poslední vraždy potvrdily vyšetřovatelům hypotézu, že v Praze řádí sériový vrah. Vzhledem k blížící se spartakiádě, na kterou měly do Prahy přijet desítky mladých cvičenek, se o dopadení vraha zajímali lidé z nejvyšších míst. Markovič musel hlásit pokrok ve vyšetřování každých šest hodin. „Když narůstaly vraždy v Praze, tlaky byly nepředstavitelné,“ řekl v reportáži iDNES.cz v roce 2015.
Rozhodující vliv na dopadení Straky měla výpověď přepadené Ludmily Š., které Straka sdělil některé své údaje. Například to, že se jmenuje Jirka a chodí na učiliště ve Stochově. Policejní tým se proto 22. května vypravil na internát do Stochova. Straka se k napadení Ludmily bez zdráhání přiznal a cestou do Prahy doznal i vraždu Alice P. Později při výslechu popsal Jiřímu Markovičovi i další útoky.
Při vyšetřování Straka spolupracoval s policií, podrobně popsal své zločiny i při rekonstrukci. Když předváděl útok na Věru F. před domem, kde bydlela, chtěli ho její sousedé lynčovat. Podle pamětnice Alexandry Linhartové na přítomné ženy zakřičel: „Vy krávy, s vámi bych si taky poradil!“ Lítost neprojevoval. „Choval se jako inteligentní muž, vědomý si svých činů. Projevoval jen jedinou lítost, a to nad tím, že byl dopaden,“ uvedl ve své knize Drbohlav. Brutalita vraha se stupňovala. Sám při výslechu řekl, že kdyby ho nechytili, zabil by ještě dalších deset nebo dvacet žen.
Psychologický profil spartakiádního vraha
Strakova osobnost se podle znalců vyznačovala citovou plochostí. „Motivem útoků byla abnormální sexuální agresivita se sklonem k sadismu až nekrosadismu. Jeho zvláštní vlastností byla úplná amorálnost a absence citu. Strakovu nebezpečnost zvyšovala velmi dobrá inteligence, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamný zevnějšek,“ shrnuje Drbohlav a uzavírá, že ve Strakově případě jde o asociálního a agresivního psychopata.
„Obraz otevřeného, sympatického, živého klučiny byl jen fasádou,“ napsali o Strakovi znalci Vladimír Študent, Karel Hynek a Pavel Zemek. „Za ní se skrývaly kompletní vlastnosti popisované u společensky nebezpečných psychopatů,“ pokračovali. V posudku konstatovali jeho agresivitu se sklonem k sadismu a nekrosadismu. Podle nich mu zcela chyběly morální zábrany, ale také strach a pocit viny. Jeho chování ovlivňovala lačnost po sexuálním uspokojení.
Straka odmítal, že by ho vzrušovalo násilí, a tvrdil, že zabíjel jen proto, aby ho oběť nemohla později identifikovat. Tomu ale znalci neuvěřili. Upozornili na to, že u poslední ženy si byl jistý, že ho vůbec neviděla, a přesto ji uškrtil. Deviace se podle nich u Straky postupně vyvíjela a vražda se stala automatickou součástí jeho útoků. Ne všichni odborníci s tímto závěrem souhlasili. Například tehdejší policejní lékař Karel Vomáčka v dokumentu České televize z roku 1999 o Strakovi řekl: „On chtěl dívku osouložit, okrást, a zabíjel z toho důvodu, aby nebyl k poznání, aby ho nikdo neprozradil.“
Rozsudek a vězení
Soudní proces se Strakou na podzim 1985 se těšil velkému zájmu. Případ řešil Městský soud v Praze a v úterý 17. prosince uložil Strakovi nejvyšší možný trest: 10 let ve vězení a následně ochranné léčení v uzavřeném ústavu. Vyšší trest soud spartakiádnímu vrahovi vyměřit nemohl, protože se svých zločinů dopustil v 16 letech, tedy jako mladistvý.
Vyšetřování vedl Jiří Markovič (druhý zleva), podílel se na něm i Josef Doucha (druhý zprava).
Legenda pražské mordparty, vyšetřovatel Jiří Markovič
Autor kriminalistické literatury faktu Viktorín Šulc
Na proces se Strakou si ještě v roce 2016 velmi dobře vzpomínala soudkyně Jaroslava Maternová, která v rozhovoru pro iDNES.cz vylíčila některé detaily kauzy. Zasedala tehdy v trestním senátu. V rozhovoru mimo jiné uvedla, že po třech zavražděných ženách zůstaly čtyři nezletilé děti.
Straka se proti trestu odvolal, Nejvyšší soud ale odvolání zamítl. Postupně spartakiádní vrah pobýval v několika věznicích - na Pankráci, ve Valdicích a v Horním Slavkově.
V létě 1987 se ho spoluvězni pokusili oběsit. O dva roky později prodělal kastraci, kterou odborníci doporučili jako součást léčby jeho sexuální deviace. V té době byly už jeho pohlavní orgány zhmožděné po útoku spoluvězňů a údajně i bachařů. Někteří znalci doporučili pro léčbu deviace také operaci mozku, k té ale Straka nedal souhlas.
Havlova amnestie Strakovi zkrátila trest
Z vězení ho propustili v roce 1994, tedy o rok dříve, než jak zněl rozsudek. Důvodem byla amnestie prezidenta Václava Havla, která mu zkrátila trest o jeden rok. Dalších 10 let strávil Straka v ústavní léčbě v pražských Bohnicích a v Opavě. V roce 2004 opavský okresní soud konstatoval, že Straka již není nebezpečný, a nařízenou ústavní léčbu ukončil.
Straka se dostal na svobodu 24. prosince 2004. Viktorín Šulc, autor knih o sexuálně motivovaných vraždách, uvedl, že po propuštění si Straka změnil jméno, oženil se a odstěhoval na severní Moravu.
V roce 2005 vystoupil Straka v pořadu Reportéři ČT . Setkal se s přitom mimo jiné s mužem, kterému zabil matku. „Je mi hrozně líto, že jsem ti zabil mámu, a zničil ti tak život,“ řekl. V pořadu promluvili také Strakovi rodiče. Ti se svěřili, že poté, co byl jejich syn usvědčen, pomýšleli na sebevraždu.
