Výzkum „Mezi dávkami a prací, která není?“ vypracovala pro vládní Agenturu pro sociální začleňování organizace SPOT - Centrum pro společenské otázky a Multikulturní centrum Praha.
VýzkumVýzkum je založen na kvalitativním šetření ve dvou regionech České republiky s vysokou mírou nezaměstnanosti a s nízkým počtem dostupných pracovních míst. Mezi dotazovanými byli dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaní, kteří měli nedávnou zkušenost s dávkovým systémem z různých typů domácností, dále zaměstnanci úřadů práce, zaměstnavatelé a sociální pracovníci. |
„Analýza doplňuje předchozí výzkum, který představoval na několika modelových příkladech situaci rodin, jejichž člen přijal nízko placené zaměstnání. Získáváme podrobnější a barvitější přehled, jaké motivace a faktory hrají roli u lidí rozhodujících se, zda zaměstnání přijmou,“ říká ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek.
„Rozhovory, které jsme vedli, jasně ukázaly, že řada domácností dnes nestojí mezi otázkou ‚dávky versus práce‘. Zásadní pro ně je, jak pokrýt své základní náklady a potřeby prostřednictvím nejvhodnější kombinace dostupných zdrojů,“ popisuje hlavní autorka výzkumu Lucie Trlifajová.
Tuto situaci podle Jiránka řeší velká část obyvatel sociálně vyloučených lokalit, ale také čím dál více chudých lidí žijících i jinde.
Podle Trlifajové je nutné se zaměřit na to, zda a v jaké formě je práce v daném místě dostupná. „Je také třeba rozlišovat mezi tím, kdy je práce nedostupná a kdy lidé nejsou ochotni některé práce přijmout. V regionech, kde výzkum probíhal, byly možnosti zaměstnání často velmi omezené, dostupné práce byly často dočasné a nízko hodnocené,“ dodává Lucie Trlifajová.
I s prací na plný úvazek zůstávají na hranici chudoby
V regionech, kde se výzkum prováděl (autoři je nechtějí kvůli ochraně osobních údajů specifikovat) v posledních letech výrazně ubylo pracovních míst pro lidi s nízkou kvalifikací. Naopak přibylo krátkodobých úvazků. Zaměstnání na hlavní pracovní poměr bylo často dostupné jen na dotovaných dočasných pozicích, nejčastěji ve formě veřejně prospěšných prací.
„Řežu dřevo, naposledy jsem to dělal v červnu. Dávají mi padesát korun na hodinu. Nebo jsem byl kosit k nějakým ženským, slíbily mi dvě stovky. Po čtyřech hodinách práce mi daly stovku. Vlastní kosu jsem si musel donést. Nerad už dělám takový melouchy. Zkouší to na vás. Tady ti místní ze vsi ví, že jsem na mizině, tak chtěj, abych dělal za jídlo. Něco mi slíbí a pak mi to nedají,“ popisuje jeden z mužů dotazovaných ve výzkumu.
Odpovědi dotazovaných dokládají, že sociální dávky nefungují jako faktor, který snižuje motivaci k přijetí zaměstnání. Téměř všichni dotázaní by uvítali jistotu dostatečně placeného zaměstnání místo závislosti na podpoře státu, často doplněnou nejistými dočasnými zaměstnáními. Pobírání sociálních dávek je naopak u řady lidí spojeno se silnou frustrací a pocity méněcennosti, a to zejména pokud i s prací na plný úvazek zůstávají pod hranicí chudoby.
„Já když tam vejdu, připadám si úplně jako spodina, že je člověk méněcenej. I když třeba dělám, že se pořád musím prosit státu,“ říká rozvedená matka dvou dětí, která za minimální mzdu dělá veřejně prospěšné práce.
Zadlužení nezaměstnané demotivuje
Po zahrnutí nákladů spojených se zaměstnáním, například na dojíždění či stravování, se příjmy domácností oproti době, kdy byly závislé na sociálních dávkách, téměř neměnily. V některých případech se dokonce zmenšily. Motivaci k práci ovšem neutváří jen rozdíl v příjmech, podstatná je možnost se prací uživit.
Nesrozumitelné úřadyVýzkum dává několik doporučení. Například zlepšení informování na pobočkách úřadů práce, zvýšení minimální mzdy, snížení nákladů spojených se zaměstnáním (mimo jiné finanční podpora dojíždění). „Výzkum ukázal, že informovanost chudých lidí o možnostech státní podpory není zdaleka tak podrobná, jak se traduje. Dokumenty a texty na stránkách ministerstva práce jsou často těžko srozumitelné i pro člověka s vysokoškolským diplomem. Neexistuje například ani oficiální online kalkulačka pro kontrolu výpočtu dávek. Navíc opakované změny v legislativě i v IT systémech v posledních letech zvyšují možnost nepřesného výpočtu,“ uvedla hlavní autorka výzkumu Lucie Trlifajová. |
Potvrzuje se také, že na ochotu přijmout zaměstnání má výrazný vliv také zadlužení. To působí jako silně demotivující faktor pro zaměstnání především v momentě, kdy je ze mzdy prováděna exekuční srážka a zároveň domácnost nemá vidinu, že dluh splatí.
Pro lidi v exekuci je navíc výhodnější pobírat dávky než mít zaměstnání s nízkým příjmem. Exekuční srážka totiž vede k tomu, že z platuy zůstane jen částka blízká minimální mzdě.
„Mám 12 000 čistého. Devět a půl tisíce mi zůstává, ostatní seberou exekuce. Nájem se vším je 6 500. Čistého zbude 3 000... Začal jsem si víc vážit obyčejných věcí, že mám co k jídlu, že jsou na tom lidé mnohem hůř. Uvědomil jsem si hodnoty života. Vážím si kdejakého kousku chleba,“odpovídá ve výzkumu muž v exekuci.
