Třeťáci ve škole Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem při hodině příliš nezlobí a už vůbec se nenudí. Nemají totiž kdy - stále jsou v pohybu.
Hejného metoda učeníHejného metoda je založená na tom, že učitel dětem neříká nové informace, žáci musí kouzlo matematiky objevovat sami. Příkladem je krájení dortu. Žáci překládají barevné kolečko papíru, „dort“, na poloviny, čtvrtiny, osminy, šestnáctiny. Učitel je navádí, aby poměřovali jednotlivé části tak dlouho, než zjistí, že když odkrojí dvě osminy, tak jim ještě tři čtvrtky dortu zbudou. Vše probíhá nenásilně. Jako hra. Díky kolečku papíru získají děti představu, jaký podíl z celku zlomek tvoří. Až budou ve vyšších ročnících počítat s abstraktními čísly, půjde jim to lépe. |
Třídní učitelka Lenka Kremlíková jim na začátku hodiny rozdává flétny, rozděluje děti na tři skupiny a dává pokyny: „Když řeknu sudé číslo, které je násobkem čtyř, zahraje první skupina tón C. Druhá skupina zahraje E, když vyslovím dvojciferný násobek tří, a třetí skupina hraje tón G, když řeknu číslo dělitelné pěti.“ Následně začne pomalu počítat a děti hrají dle instrukcí.
To je však jen zahřívací kolo. Paní učitelka vzápětí žákům do skupinek přiřazuje školní tablety a během celé devadesátiminutovky s nimi třída různými způsoby pracuje. Skupinky si posedají různě na zem či na lavice, z tabletů luští zadání příkladů, které jim paní učitelka poslala, a společně je řeší. Po pár minutách děti vyskočí a u interaktivní tabule v čele třídy prezentují výsledky. Každá skupinka si určí zástupce, který před třídou zdůvodňuje, jak se k výsledku dospělo, zda jsou možná i další řešení, a komentuje, zda byl příklad snadný, případně, s čím měly děti problémy.
Vnějšího pozorovatele při sledování výuky nejvíce zaujme, jak dobře dokáží děti spolupracovat, argumentovat a prezentovat výsledky. Nejde přitom o žádnou výběrovou třídu. Hodina děti navíc evidentně baví. Kdykoli je ve třídě příliš velký hluk, učitelka začne tleskat v rytmu a děti se k ní připojí, což je rituál, pomocí kterého se třída zklidní.
„Když dětem dáte prostor, aby komunikovaly, argumentovaly a spolupracovaly, tak se přirozeně učí jeden od druhého,“ domnívá se Kremlíková.
Žádné zívání a polehávání na lavici. Aktivita je na straně dětí
Na netradiční způsob výuky jsou třeťáci zvyklí. Již od první třídy je Lenka Kremlíková vyučuje v matematice metodou profesora Hejného, která má rozvíjet matematickou představivost. Žáci se tak učí nacházet řešení díky vlastnímu logickému uvažování a hledání. Od letošního září navíc ve většině předmětů třída používá tablety, protože ZŠ Bedřicha Hrozného se stala jednou z referenčních škol společnosti Microsoft.
„Pokud se tablety používají správně, podporují děti v komunikaci a ve spolupráci. Já jim nabídnu nějaký problém a oni ho společně musí vyřešit, vydiskutovat. Těch aktivit se dá s nimi opravdu vymyslet spoustu,“ říká Kremlíková a zdůrazňuje, že děti rozhodně při hodině nebrouzdají po internetu uzavřené do svého světa.
Hodina tedy neprobíhá klasickým způsobem, kdy učitelka stojí před tabulí a dětem něco vykládá. Naopak aktivita je většinu času na straně dětí. „Já udělám přípravu, ale průběh hodiny pak vlastně jenom koriguji, vedu ji tak, aby se děti nenudily,“ vysvětluje Kremplíková.
Pro hodnocení žáků Lenka Kremlíková využívá gradační písemky. Děti si mohou vybrat ze tří úrovní. Tu nejnižší by měli zvládnout zvládnout všichni žáci, a na jedničku proto musí být bez chyby. Třetí úroveň naopak obsahuje velmi náročné příklady. „Tyto úlohy děti znají dopředu, mohou si je propočítat doma. Když žák ví, že mu doma úloha zabrala hodinu, tak si ji nevybere do písemky. Někteří je ale zvládají. Proč by měl počítat primitivní úlohy a pak dvacet minut zívat, když ví, že na jedničku má, ale chce jít dál a chce víc?“ ptá se Kremlíková.
Škola, která ignoruje trendy, ztrácí u dětí respekt
Tablety se zatím ve vyučování na školách v Česku používají spíše výjimečně, nicméně škol začleňujících do výuky nové technologie pomalu přibývá.
Referenční školy MicrosoftuV rámci programu Vzdělávání pro budoucnost společnost Microsoft vybrala pět referenčních základních škol, v nichž podporuje zavádění tabletů do výuky:
|
Podle Bohumila Kartouse z obecně prospěšné společnosti Eduin se tak školy přizpůsobují přirozeným trendům. „Život dětí se často sestává z toho, že používají tyto komunikační zařízení, ať už jsou to smartphony, tablety nebo různé internetové aplikace. Škola, která se nesnaží tato zařízení integrovat do výuky, v očích dětí ztrácí na respektu,“ domnívá se Kartous.
Nicméně nejdůležitější podle něho bude vždy role učitele. „Nelze převézt veškeré vzdělávání na úroveň elektronických zařízení. Učitel se ale musí sžít s tím, že prostředků a zařízení, které může využívat, je poměrně hodně. Mohou se použít i mobilní telefony, interaktivní tabule, projektory, stovky internetových aplikací. To je věc, na kterou se školy musí adaptovat. Ve střednědobém horizontu nemají vyhnutí,“ podotýká Kartous.
V zajištění technologií příliš velký problém nevidí, protože velká část dětí již v současnosti tablety nebo chytré telefony má, takže je může používat i ve škole. Pro děti, které tyto technologie doma nemají, by je pak měla zajistit škola.
Paradoxní však podle Kartouse je, že budoucí učitelé na pedagogických fakultách často na používání nových technologií při výuce nejsou vedeni.
S tabletem si poradí i malý kluk:
