Jednadvacetiletý Jan Mareček je studentem stavební fakulty, a přestože je teprve v prvním ročníku, už nyní pociťuje zdravotní problémy. Kromě zhoršeného zraku z vysedávání nad skripty a rýsování má také časté bolesti hlavy. Přiznává, že zatímco v minulosti rád řídil, nyní si kvůli únavě příliš nevěří, a tak to raději přenechává kamarádům.
Kromě náročného studia, při němž se snaží mít nárazově i brigády, aby si něco přivydělal, se setkal i s nepřívětivým přístupem kantorů na univerzitě. „Angličtinářka si libuje v tom, že je nás čím dál tím méně. Ráda nám čte seznamy těch, kteří nepostoupili do dalšího semestru nebo studium vzdali,“ popisuje Mareček.
Docentkou za 32 tisíc. Vyučující vysokých škol hrozí stávkou kvůli výdělkům |
„Máme také ale například vyučujícího, který po nás několik minut řval, že jsme neschopní a líní, protože jsme ještě nezačali pracovat na seminární práci. Jakmile se uklidnil, začal nám teprve téma práce zadávat. Když jsem k němu pak šel na konzultaci mé práce, totálně mi ji rozcupoval s tím, že když mu to takto odevzdám, vyhodí mě. A pak mi za práci dal A-,“ kroutí nechápavě hlavou Mareček.
Univerzity reagují na problémy studentů
Navzdory nevhodnému chování některých vyučujících si na některých školách uvědomují problémy, se kterými se studenti potýkají. Jednou z nich je i Univerzita Karlova, kde první vážnější problémy u vysokoškoláků a dokonce i zaměstnanců školy začali pozorovat během covidu-19. V nedávné době proto otevřeli Centrum péče o duši, kam mohou docházet obě zmíněné skupiny.
„Objevovalo se výrazně větší množství nejen depresí a úzkosti, ale celkově lidské dezorientace nebo prázdnoty,“ popisuje vedoucí Centra Ivana Noble. Říká, že zájemcům se snaží s kolegy pomoci několika způsoby. Pořádají kulaté stoly, meditace nebo zážitkové aktivity v podobě putování po Praze v rámci Komenského Labyrintu světa a rájem srdce či Eriksonovými stádii vývoje člověka.
Aby se mohla soustředit, plete. Přibývá vysokoškoláků s poruchami učení |
„Při nich je příležitost, aby lidé z různých oborů, fakult, institutů šli kus cesty spolu, v tichu, ve společném zamyšlení, a pak o zážitcích z těchto zastávek spolu hovořili a zkoumali hodnoty, které se projevují jako důležité, a které jim v životě dávají směr,“ vysvětluje Noble s tím, že lidi, kteří pomoc jejího centra vyhledávají, nejčastěji trápí problémy se studiem a jeho nároky, únava, samota či jen potřebují pomoci s duchovními záležitostmi.
Vysokoškoláci žijí pod hranicí chudoby
Nikole je čtyřiadvacet let a po úspěšném absolvování oboru regionálního rozvoje studuje na další vysoké škole na záchranáře. Přestože jí rodiče posílají něco málo na přilepšenou, největší tíha leží na ní. Jenže zatímco by správně měla ležet pouze v učebnicích, musí po celodenní škole najít ještě čas a sílu na brigádu. Z té si kromě školného, které se na škole platí, hradí i jídlo, jízdné na MHD a další věci.
„Nejtěžší je skloubit práci se školou. Pokud se člověk umí učit, dá se škola sama o sobě zvládnout,“ říká budoucí záchranářka s tím, že většinou začíná před devátou a končí okolo čtvrté hodiny, někdy má ale výuku až do šesti. „Je to plný úvazek. Skončíte ve škole a jdete pracovat, takto každý den po celý semestr,“ říká.
Ještě složitější situaci ale zažívá ve zkouškovém období. Do školy chodí sice jenom na testy, o to intenzivněji se potřebuje učit doma. Kromě toho ale musí plnit povinnou praxi v nemocnici na dvanáctihodinových denních či nočních směnách, a tak nemá pořádně čas chodit na brigádu. Jenže po zkouškovém má problém vyžít, poněvadž jí na výplatě přijdou třeba jenom dva tisíce.
Uvolní stres a pomáhá k seznámení. Alkohol ke studiu patří, shodují se studenti |
Podotýká ale, že má velké štěstí, že může bydlet zadarmo u přátel, jinak by školu nemohla dělat už vůbec. „Žiju zhruba z devíti tisíc na měsíc a mám to štěstí, že nemusím platit nájem. Ty jsou v Praze extrémně vysoké a koleje jsou nedostupné. A i na nich už dnes stojí sdílený pokoj okolo pěti tisíc, sociálně slabí lidé jsou v tomto ohledu znevýhodnění. Nepočítám do toho menzu, ve které už dnes stojí jídlo i 150 korun,“ popisuje útrapy studentů Nikola. Říká, že každý by měl mít právo studovat, ale k tomu by měly patřit i adekvátní podmínky pro studium a bydlení.
Vzpomíná na předchozí studium na Karlově univerzitě, kdy jim učitelé říkali, že pokud budou pracovat během školy, nemají šanci ji zvládnout. „Což se nakonec potvrdilo,“ přiznává s tím, že nyní během nového studia je z nevyhovujících podmínek a života pod hranicí chudoby vyhořelá, což je jeden z důvodů, proč dochází k psychologovi.
K psychické pohodě jí nepřispěl ani umělý stres, který někteří kantoři ve zkouškovém vyvíjeli, když studenta nenechali doříct ani větu a rovnou se po něm vozili se slovy, že coby záchranáři musí umět pracovat se stresem, a tak je na něj připravují. „Školy si musí udržet svoji obtížnost, přeci jen je to vysoká škola, na druhou stranu naše situace není lehká,“ hodnotí Nikola.
Téměř polovina studentů při škole vyhoří
Podle analýzy organizace Nevypusť duši, která čerpala například i z dat Světové zdravotnické organizace (WHO), téměř polovina vysokoškoláků školu ani nedokončí. Důvodem můžou být kromě náročnosti studia i stres a jeho dopady na psychické zdraví mladých lidí.
Nevypusť duši se zabývá prevencí v péči o psychiku, usiluje o konverzaci v oblasti duševního zdraví a snaží se prosazovat systémové změny v péči o psychické zdraví. Organizace ale zpracovala více analýz, přičemž jedna z nich mimo jiné říká, že až čtyřicet procent vysokoškoláků se setká se syndromem vyhoření.
Ředitelka organizace Barbora Pšenicová upozorňuje na zažitý stereotyp, že vyhořet může člověk pouze z práce. Dodává, že stejně tak může vyhořet matka na mateřské, nezaměstnaný nebo student.
Čeští vysokoškolští studenti tráví v práci nejvíce času, mnohdy na úkor vzdělání |
„Syndrom vyhoření začíná tím, že nedokážete odbourávat stres, který zažíváte. Nedokážete dobíjet energii pro jeho zvládání, a tak se postupem času ze stresu stává chronický, který má nakonec vliv i na fyzické zdraví,“ vysvětluje.
Konkrétně u vysokoškoláků říká, že už jsou to často mladí dospělí. Musí totiž souběžně zastávat několik funkcí. Zatímco člověk po škole má většinou jedinou roli na plný úvazek - práci - studenti takto mají studium, a k tomu právě brigády, takže jedou celou dobu a v době volna se přepínají.
„Tlak vyvíjený na mladé studující je častokrát tak neúměrný. Máme dost velká očekávání, co mají všechno stihnout a zvládnout. Mají mít skvělé známky, vystudovat za pět let, neprodlužovat školu, zároveň se mají uživit,“ říká s tím, že to zkrátka nelze všechno zvládnout. Pokud tedy školu dokončí, získají akademický titul, odnáší si s sebou ale často i psychické problémy, se kterými se mnohdy potýkají zbytek života.
Nárůst počtu mladých dospělých, kteří vyhledávají terapeutickou pomoc, potvrzuje i ředitelka Terapeutického centra Modré dveře Kateřina Noemi Siveková. Říká, že střet rolí studenta a zaměstnance není primárním spouštěč, většinou jde i o něco jiného. Větší poptávku po službách centra zaznamenali od dob covidu-19, přičemž ani s jeho ústupem se zájem nezmenšil.
„Covid lehce ustal, ale to neznamená, že k nám lidé s těmito problémy nechodí. Jejich problémy nejsou odlišné od toho, s čím přichází děti nebo dospělí. Jde většinou o potíže v sociálních a partnerských vztazích nebo přijetí sebe sama, sebehodnota. To, na čem stavěli svoji osobnost, mívá křehké základy,“ popisuje Noemi Siveková.
